Voynichův Rukopis. Roury. Trubky. Světoví Odborníci.

(Genealogická žíla jako nositelka života a akademická slepota)

Folio 78 bývá v odborné literatuře často popisováno jako schéma „potrubí“ či „vodních kanálů“. Tento výklad se opakuje s takovou samozřejmostí, až se zdá, že se stal dogmatem. Světoví odborníci, vybaveni granty, tituly a přístupem k multispektrálním skenerům, se shodují: „To jsou trubky.“ A tím je věc uzavřena.

Jenže právě zde se ukazuje, jak hluboce je současná věda neschopná číst rukopis jako text. Ne jako artefakt, ne jako objekt, ale jako výpověď. Místo hledání významu se měří skvrny, počítají bifolia a spekuluje o hypotetických „singulionech“. Obsah? Ten je prý „nečitelný“.

A přitom autor rukopisu mluví jasně. Na foliu 78 kreslí slovo ŽILA—bez diakritiky, takže zároveň Žíla. Dvojí význam je klíčový:

Tato žíla je rozdělena na šest částí. Každý segment představuje jednu z šesti dcer Anny Hlohovské, manželky Jana II. z Rožmberka. Naproti stojí jedna žíla—symbol samotné Anny. A barva? Zelená. Ne náhodou. Zelená růže je znakem rožmberské větve. Barva zde není dekorací, ale heraldickým kódem.

📜 Historická fakta potvrzují šifru:

Zatímco světoví odborníci hledají potrubí, autor kreslí genealogii. Zatímco se analyzují pigmenty, autor sděluje, kdo žil, koho zplodil, jaký rod pokračuje. Rukopis není hádanka bez klíče. Klíč je v něm. Jen ho nikdo nechce číst. A nebo spíše Nezná a tak vědec bloudí a píše o rukopisu fantasmagorie.

Folio 78 MS-408 Beincke Library Yale.

Na obrázku jistě každý vědec vidí nakreslenou žílu, která je rozdělená na 6 částí.

Uvnitř té žíly, každý kdo vidí, jistě i vidí červenou barvu. Když tedy bude vědec kvalitně uvažovat, tak jistě i zjistí, že zde autorka Eliška z Rožmberka zdůraznila tou barvou to, že se jedná o Žílu , kterou teče krev.

V textu rukopisu je psáno = ssilo = šilo = žilo.

Nahoře na pravé straně je jedno slovo. To se čte A Plody jsou. Těma plody je zde míněno 6 dcer Anny Hlohovské.