Článek
Když jsem začal chodit s Lenkou, měl jsem pocit, že jsem konečně našel ženu, se kterou mi všechno vychází. Bylo mi třicet dva, ona byla o dva roky mladší a po několika nepovedených vztazích jsem si konečně dokázal představit společnou budoucnost. Rozuměli jsme si, měli podobný smysl pro humor a dokázali jsme spolu celé večery jen tak sedět, povídat si a smát se. Přitahovala mě a zpočátku mezi námi fungovalo i všechno v intimní oblasti.
Masturbaci jsem měl ale zažitou už dávno předtím, než jsem ji poznal. Byl jsem na ni zvyklý od dospívání a ani ve vztahu jsem neměl důvod se jí úplně vzdát. Považoval jsem to za soukromou záležitost, která nemá s partnerským životem nic společného. Občas jsem si dopřál chvíli o samotě, i když byla Lenka doma. Nepřipadalo mi na tom nic zvláštního.
Postupně se ale začalo něco měnit. Čím déle jsme spolu byli, tím častěji jsem dával přednost vlastnímu soukromí před společnými intimními chvílemi. Když se ke mně Lenka večer přitulila, někdy jsem předstíral únavu. Jindy jsem jí řekl, že mám plnou hlavu práce nebo že se necítím dobře. Ve skutečnosti jsem si často už dříve našel chvíli pro sebe a potom jsem jednoduše neměl takovou chuť na společnou blízkost.
Lenka si toho samozřejmě všimla. Nejdřív se jen nenápadně ptala, jestli se něco děje. Myslela si, že mě přestala přitahovat nebo že mám někoho jiného. Ujišťoval jsem ji, že je všechno v pořádku, a nechápal jsem, proč z toho dělá takovou vědu. Vždyť přece masturbuje spousta mužů, říkal jsem si. Jenže jsem přehlížel jednu důležitou věc. Nešlo o samotnou masturbaci, ale o to, že jsem kvůli ní začal zanedbávat vlastní vztah.
Jednou večer jsme se kvůli tomu pořádně pohádali. Lenka mi řekla, že se vedle mě poslední dobou cítí spíš jako spolubydlící než jako partnerka. Že ji bolí, když se ke mně snaží přiblížit a já ji odmítám. Přiznala také, že si začala připadat neatraktivní a že přemýšlí, jestli se mnou vůbec něco dělá špatně.
To mě zasáhlo víc, než jsem čekal. Poprvé jsem si uvědomil, že moje chování má skutečný dopad na člověka, kterého mám rád. Dlouho jsem se bránil tím, že mám přece právo na vlastní sexualitu. To byla pravda, jenže jsem si nechtěl připustit, že současně mám také odpovědnost za to, jak se ve vztahu chovám.
Začal jsem nad sebou přemýšlet. Zjistil jsem, že masturbace pro mě často nebyla jen otázkou sexuální potřeby. Byla to rychlá cesta, jak vypnout po náročném dni, zbavit se stresu nebo se na chvíli odpoutat od starostí. Nemusel jsem nic řešit, nemusel jsem se nikomu přizpůsobovat a všechno jsem měl pod kontrolou. Skutečná intimita ale vyžadovala čas, pozornost a někdy také otevřenost, na kterou jsem nebyl vždy připravený.
S Lenkou jsme si nakonec sedli a poprvé si o tom opravdu otevřeně promluvili. Přiznal jsem jí, jak často masturbuji a že jsem si vůbec neuvědomoval, jak moc to ovlivňuje naše společné chvíle. Ona mi zase řekla, že nepotřebuje, abych se své sexuality vzdal, ale chce cítit, že o ni stojím a že ji neodsouvám na druhou kolej.
Nezměnilo se všechno ze dne na den. Některé návyky jsem měl hluboce zakořeněné a musel jsem se naučit vnímat, kdy jde o přirozenou potřebu a kdy jen utíkám před stresem nebo nepříjemnými pocity. Začali jsme spolu trávit víc času, plánovat společné večery a hlavně jsme se přestali bát mluvit o věcech, které nám vadí.
Dnes už masturbaci nevnímám jako nepřítele vztahu. Pochopil jsem ale, že i zdánlivě nevinný zvyk může začít překážet, pokud mu člověk dává přednost před partnerem a společným životem. Nechci, aby se Lenka vedle mě někdy znovu cítila odmítaná. A hlavně už nechci předstírat, že je všechno v pořádku, když svým chováním říkám pravý opak.
