Článek
Nikdy bych nevěřil, že se dostanu do situace, kdy budu raději sedět večer sám u počítače, než trávit čas se ženou, kterou miluji. Přesně to se mi ale stalo. S Petrou jsme byli spolu skoro čtyři roky, bydleli jsme ve společném bytě a navenek působili jako docela spokojený pár. Jenže za zavřenými dveřmi se náš vztah začal pomalu měnit. A velkou část viny jsem na tom měl já.
Porno jsem sledoval už od puberty. Nikdy jsem v tom neviděl nic neobvyklého a ani po začátku vztahu jsem s tím nepřestal. Zpočátku šlo jen o občasnou záležitost, většinou ve chvílích, kdy Petra nebyla doma nebo šla spát dřív než já. Postupem času se z toho ale stal pravidelný večerní rituál. Jakmile jsme po práci povečeřeli, podívali se na chvíli na televizi a Petra se začala chystat do postele, já měl konečně pocit, že mám čas sám pro sebe.
Často jsem jí tvrdil, že ještě musím něco dodělat na počítači. Ve skutečnosti jsem ale skončil na stránkách s erotickým obsahem a po chvíli masturboval. Někdy jsem u toho strávil jen několik minut, jindy mnohem déle. Potom jsem zavřel notebook, umyl se a šel spát, jako by se vůbec nic nestalo.
Petra si zpočátku ničeho nevšímala. Jenže časem začala být naše společná intimita čím dál vzácnější. Když se ke mně večer přitulila nebo naznačila, že by chtěla být chvíli jen se mnou, často jsem se vymlouval na únavu. Po náročném dni jsem prý neměl náladu. Jenže energii na sledování porna jsem měl téměř vždycky.
Jednou se mě Petra přímo zeptala, jestli mě ještě přitahuje. Zaskočilo mě to. Vůbec jsem nechápal, proč o sobě začala pochybovat. Samozřejmě jsem jí řekl, že je krásná a že ji miluji. Jenže ona mi odpověděla, že podle mého chování to tak rozhodně nevypadá. Přiznala, že ji trápí, když vedle ní večer ležím s telefonem v ruce, ale o skutečnou blízkost s ní nemám zájem.
Tehdy jsem se poprvé pořádně zamyslel nad tím, co vlastně dělám. Uvědomil jsem si, že porno pro mě začalo představovat jednoduchý způsob, jak se odreagovat. Nemusel jsem se snažit, komunikovat ani vnímat potřeby druhého člověka. Všechno bylo rychlé, dostupné a bez jakýchkoliv nároků. S vlastní přítelkyní to bylo jiné. Skutečný vztah vyžadoval pozornost, čas a ochotu být spolu i ve chvílích, kdy jsem nebyl dokonale odpočatý nebo naladěný.
Nejtěžší chvíle přišla o několik týdnů později. Petra měla narozeniny a já jí připravil hezký večer. Objednali jsme si jídlo, otevřeli víno a dlouho si povídali. Když jsme se potom přesunuli do ložnice, chtěla se ke mně přitulit. Já ale začal znovu hledat výmluvy. Byl jsem unavený a chtěl jsem mít klid. Petra se jen otočila na druhou stranu a potichu řekla, že už ji nebaví pořád prosit o mou pozornost.
Ráno jsme spolu dlouho mluvili. Tentokrát jsem se nesnažil nic obhajovat. Přiznal jsem, že porno sleduji častěji, než bych chtěl, a že jsem si vytvořil návyk, který začal ovlivňovat náš vztah. Petra nebyla naštvaná kvůli samotné masturbaci. Vadilo jí především to, že jsem jí lhal, odmítal ji a nechával ji v nejistotě.
Rozhodl jsem se proto něco změnit. Nešlo o to zakázat si každou sexuální fantazii nebo se tvářit, že masturbace neexistuje. Chtěl jsem hlavně získat zpátky kontrolu nad svým časem a přestat používat porno jako automatický únik pokaždé, když jsem měl chvíli pro sebe. Začal jsem večery trávit jinak, více jsme spolu chodili ven a snažil jsem se být k Petře pozornější.
Nebyla to žádná zázračná proměna přes noc. Několikrát jsem se vrátil ke starým zvykům a musel jsem si přiznat, že změnit dlouhodobé chování není jednoduché. Pokud jsem cítil, že nad tím ztrácím kontrolu, byl jsem připravený vyhledat i odbornou pomoc.
Dnes už vím, že jsem málem přišel o něco, co pro mě mělo mnohem větší hodnotu než několik minut večerního potěšení. Petra mi dala najevo, že nechce soupeřit s obrazovkou počítače. A měla pravdu. Nejtěžší na celé zkušenosti nebylo omezit porno, ale pochopit, proč jsem před skutečnou blízkostí tak dlouho utíkal. Kdybych na to nepřišel včas, možná bych dnes už vedle sebe žádnou přítelkyni neměl.
