Článek
Na rande jsem šel s poměrně skromným očekáváním. Chtěl jsem si dát kávu, trochu si popovídat a zjistit, jestli si máme co říct. V nejhorším případě bych zaplatil účet a odešel domů o něco chudší, ale bohatší o další zkušenost.
Ona mi ještě před schůzkou napsala, že hledá hlavně normálního chlapa.
To mě potěšilo.
Normální chlap. To by snad nemělo být tak složité. Nehledám astronautku, ona nehledá rockovou hvězdu. Oba máme občanku, víme, jak se používá pračka, a zatím jsme nikoho nezabili. Základní kompatibilita byla podle mě na světě.
Dorazila asi pět minut po mně. Usmála se, sundala si kabát a objednala si cappuccino.
„Tak co vlastně hledáš?“ zeptala se.
„Asi někoho, s kým mi bude dobře. S kým se dá normálně fungovat. A ty?“
„Já už nechci žádného blázna. Chci normálního chlapa.“
Výborně.
Připadal jsem si jako vítěz výběrového řízení na pozici Normální chlap roku.
„A co je pro tebe normální chlap?“ zeptal jsem se.
Chvíli přemýšlela.
„Takový, co má život nějak srovnaný.“
„To zní rozumně.“
„Má práci.“
„Mám.“
„Vlastní bydlení.“
„Mám.“
„Auto.“
„Taky.“
Na okamžik se odmlčela. Vypadalo to, že jsem prošel prvním kolem.
Pak přišla otázka.
„A kolik vyděláváš?“
Řekla to naprosto přirozeně. Jako kdyby se mě ptala, jestli si dávám cukr do kávy.
Zasmál jsem se, protože jsem si myslel, že si dělá legraci.
Nedělala.
„Promiň?“
„Kolik máš měsíčně čistého?“
V tu chvíli jsem si uvědomil, že naše schůzka se možná nebude ubírat romantickým směrem.
„To je první otázka?“
„Ne. První byla, co hledáš.“
„A druhá je můj čistý příjem?“
„No… je to důležité.“
Samozřejmě.
Láska je důležitá. Chemie je důležitá. Humor je důležitý. Ale když se sejdou všechny tři a muž vydělává málo, vesmír zřejmě vztah nepovolí.
„A proč to potřebuješ vědět?“ zeptal jsem se.
„Protože nechci chlapa, který bude pořád řešit peníze.“
To mě pobavilo.
„Takže proto se ptáš, kolik vydělávám?“
„To je něco jiného.“
Samozřejmě že je. Stejně jako když se někdo zeptá, jaké máš auto, protože „prostě jen tak“.
Začala mi vysvětlovat, že už má něco za sebou. Bývalý prý vydělával málo, pořád něco počítal, nikam nechtěl jezdit a každá dovolená byla podle něj finanční katastrofa.
„Já už tohle nechci zažít,“ řekla.
„Rozumím.“
A vlastně jsem jí rozuměl. Nikdo nechce žít ve vztahu, kde se dva lidé hádají o každou stokorunu. Jen mi přišlo trochu zvláštní dělat z prvního rande finanční audit.
„A kolik by měl podle tebe normální chlap vydělávat?“ zeptal jsem se.
Řekla částku.
Nebyla malá.
Nebyla ani absurdní. Jen jsem si najednou připadal jako zaměstnanec, který právě slyší požadavky na pracovní pozici, o kterou se původně vůbec nehlásil.
„A ty?“ zeptala se.
„Co já?“
„Kolik vyděláváš.“
Tentokrát už jsem se pousmál.
„Takže jsme se dostali k výběrovému řízení.“
„Ale prosím tě.“
„Ne, vážně. Mám ti poslat životopis?“
Rozesmála se. Naštěstí.
A právě tehdy jsem si říkal, že možná přece jen bude v pohodě.
Začali jsme se bavit o práci, cestování, rodině a vztazích. Byla chytrá, vtipná a rozhodně nebyla hloupá. Jen měla zvláštní představu o tom, jak má začínat seznamování.
Pak se mě zeptala, jestli bych byl ochotný platit většinu společných výdajů.
„Na prvním rande?“ zeptal jsem se.
„Ne. Obecně.“
„To už plánujeme společné výdaje?“
„Já jen zjišťuju, jestli máme podobné představy.“
„Tak to já mám taky jednu otázku.“
„Jakou?“
„Kolik měříš bez bot?“
Zvedla obočí.
„Cože?“
„Jen zjišťuju, jestli máme podobné představy.“
Tentokrát se smála ona.
„Ty jsi idiot.“
„Možná. Ale aspoň ekonomicky transparentní.“
Nakonec jsme spolu seděli skoro dvě hodiny. A překvapivě to nebylo špatné rande. Dokázali jsme se smát, povídat si a několikrát jsme se dostali i k normálním věcem, které neměly cenovku.
Když jsme se loučili, řekla:
„Víš, já jsem se bála, že budeš nějaký namachrovaný frajer.“
„A já se bál, že budeš finanční poradkyně.“
Zasmála se.
„Takže druhé rande?“
Chvíli jsem přemýšlel.
„Možná.“
„Možná?“
„Musím ještě zjistit, jestli splňuješ moje finanční požadavky.“
„Jaké?“
„Aby ses na mě dívala jako na chlapa, ne jako na měsíční příjem.“
Zůstala chvíli potichu.
Pak řekla:
„To beru.“
A tak jsme se rozešli.
Nevím, jestli z toho něco bude. Možná ano, možná ne.
Ale jedno jsem si z toho rande odnesl.
Když vám žena řekne, že hledá normálního chlapa, radujte se opatrně. Dnes už totiž nikdy nevíte, jestli tím myslí někoho hodného, spolehlivého a trochu vtipného.
Nebo člověka, který má trvalý příkaz na správnou částku.
