Článek
Multilaterální systém je pod tlakem. Proč by Evropská unie měla zůstat u stolu?
Je pod tlakem, ale tlak může vést k vyšší produktivitě. Nutí nás zefektivnit naše politiky, zlepšit se a stanovit si priority. Multilateralismus je pod tlakem, ale to neznamená jeho konec. Nevěřím v G1, G2 ani G3 – v představu, že svět může řídit jen malá skupina velmocí.
Pocházím z České republiky. Naše historie ukazuje, že tento přístup nefunguje. Země si chtějí zachovat svrchovanost a rozhodovat samy za sebe.
V Evropě, kdykoli jsme se pokusili o izolaci nebo budování bariér, skončilo to katastrofálně. Silně věřím v hodnotu multilaterálního systému a stejně tak naši partneři. V Seville jsem jednal s mnoha partnerskými zeměmi, které nám říkají, že nás také potřebují.
Zdůrazňuji slovo „partner“, protože potřebujeme partnerství založená na vzájemném prospěchu.
Co znamená partnerství pro Evropu?
Znamená to spolupráci zaměřenou na rozvoj jednotlivých zemí prostřednictvím udržitelné industrializace, tvorby pracovních míst a udržitelnosti, přičemž budujeme síť stabilních, oboustranně výhodných partnerství, která přinášejí výhody i pro nás.
Máme zájem investovat do udržitelného rozvoje z velmi prostého důvodu. Klimatická změna nezmizí jen proto, že o ní přestaneme mluvit. Nelze ji vymazat výkonným nařízením. Tak to nefunguje.
Zároveň investujeme do partnerství v době, kdy ve světě probíhá závod o zajištění přístupu ke strategickým surovinám a kritickým minerálům.
Chceme, aby to bylo výhodné pro obě strany. Abychom toho dosáhli, naši partneři musí provádět reformy, které s tím pomohou, je třeba mít jasné priority a na ty se dlouhodobě cíleně soustředit. A především musíme skutečně měřit dopad našich politik, abychom zajistili, že generují reálnou hodnotu – protože ne všechno, co děláme, má dopad, jaký jsme zamýšleli nebo doufali.
To znamená, že spolupráce s vašimi partnery musí zajistit lepší poměr ceny a výkonu?
Přesně tak. A nemůže se do těchto rozvojových partnerství zapojovat jen veřejné peníze. Evropa si vytvořila určitou úroveň životního stylu – v tomto ohledu je to supervelmoc s nejvyššími životními a sociálními standardy na světě. Pamatuji si dobu železné opony a mohu vás ujistit, že tehdy jsme tento životní styl neměli. Vybudovali jsme něco, na co můžeme být hrdí.
Ale Evropa představuje jen 5 % světové populace a přesto poskytujeme 42 % světové rozvojové pomoci. Ten poměr není vyvážený. A zároveň se ostatní z rozvojového financování stahují. Takže náš podíl se bude zvyšovat. To je jednoduchá matematika.
Upřímně řečeno, za těchto okolností se Evropa nemůže stát věřitelem poslední instance. To není udržitelné z pohledu našich veřejných rozpočtů, našich voličů a vlastně ani z pohledu našich partnerů.
Musíme hledat alternativní řešení. A to nejúčinnější je mnohem širší zapojení soukromého sektoru. Bill Gates to vystihl přesně: některé věci nejsou záležitostí byznysu, ale filantropie. Ale abyste mohl být filantropem, musíte nejprve vytvořit určitou úroveň bohatství. Ty dvě věci nejsou totožné, ale jsou propojené.
Byznys může pomoci vytvářet prostředí, které generuje bohatství a pracovní místa. A to je nakonec pro naše partnerské země přínosné, protože to vede k právní ochraně, pravidlům pro investice a stabilnějšímu prostředí.
My jako Evropská unie můžeme investicemi pomoci snížit rizika. Naše rozvojové banky umějí poskytovat střednědobé i dlouhodobé financování. V některých regionech je například velmi obtížné získat financování v místní měně, a úrokové sazby jsou extrémně vysoké. A právě zde můžeme pomoci. Můžeme přispět k rozvoji podnikatelského prostředí.
Naše partnerské země mají zájem vytvořit si vlastní podnikatelský ekosystém. Chtějí generovat hodnotu a bohatství lokálně. Jak už jsem řekl, představa, že rozvojová pomoc je forma charity, už nefunguje. Chtějí partnerství a to chceme i my. Tento přístup také lépe odpovídá politické náladě v mnoha regionech, kde rozvíjíme spolupráci.
Zklamalo vás, že se Spojené státy této konference nezúčastnily a obrátily tak směr desítek let rozvojových programů, na které některé země dlouhodobě spoléhaly? Teď čelí důsledkům hlubokých a náhlých škrtů v USAID.
Nejsem překvapen. Očekával jsem to.
Z americké administrativy v posledních šesti měsících přišlo mnoho signálů, které naznačují, že to pro ně už rozvojová spolupráce není prioritou. Je nám líto, že k tomu došlo, protože USA byly vždy velmi silným partnerem. My ale máme jiný pohled. Evropa je a zůstane stabilním a předvídatelným partnerem.
Ale budeme muset být hlasitější v tom, co děláme a jak přispíváme. Je potřeba, aby naše odhodlání - když ostatní couvají - bylo uznáváno a promítalo se v konkrétní výhody pro nás. Jsme globální aktér a platíme tam, kde jiní ne. A přesto nejsme oceňováni tak, jak bychom měli být.
V některých zemích, kde je Evropská unie zdaleka největším přispěvatelem, panuje dojem, že víc dělá Čína, nebo dokonce Rusko. To je špatně a musíme to říkat nahlas. Nejsme jen plátce, jsme hráč. A to není arogance.
Naši partneři by si měli uvědomit, že oboustranně výhodná spolupráce znamená také pro nás, a že náš přístup je jiný než u ostatních. Nemáme žádnou skrytou agendu, nesnažíme se zneužít zdrojů zemí v nouzi pod záminkou, že jim pomáháme. Naše programy jsou postaveny na sociální rovnováze, nejvyšších standardech a osvědčených postupech. A je třeba, aby to uznali i naši partneři.
Co by měla Evropa očekávat od svých investic – ne nutně jako návratnost, ale jako výsledek?
Pokud mluvíme o partnerství, obě strany by z něj měly těžit. Evropští daňoví poplatníci mají právo požadovat odpovědnost, transparentnost a lepší komunikaci. To jsou oblasti, které musíme zlepšit a někdy i změnit.
Zmínil jsem, že některé naše partnerské země si neuvědomují, co všechno děláme, a proto musíme lépe komunikovat s občanskou společností, neziskovými organizacemi i podnikatelským sektorem. Některá negativní vnímání, často spojená s dědictvím kolonialismu, dnes už neodrážejí realitu našich vztahů. Tento obraz musíme změnit.
Zároveň je naše hlavní zpráva směrem k Evropanům jasná: rozvojová spolupráce je strategická investice. Ať už jde o Afriku, nebo Latinskou Ameriku - investujeme do vlastní budoucnosti. Budeme potřebovat stabilní partnery, bezpečnost plynoucí ze stability v našem okolí a přístup ke kritickým surovinám. To jsou strategické otázky.
Neusilujeme o kontrolu. Ale jako partneři chceme společně pracovat na projektech, které dávají smysl oběma stranám. To je naše očekávání.
A nakonec - nechceme působit dojmem, že jsme tu proto, abychom někoho „poučovali“. To ale neznamená, že se vzdáme svých hodnot. Věříme v demokracii, v sílu vzdělání a rovnost mužů a žen. To jsou reálná témata. Hodnoty nelze vnucovat. Můžeme ale ukázat, jaké výhody přinášejí.
Celý rozhovor v originální podobě najdete zde: https://geopolitique.eu/en/2025/07/08/a-conversation-with-commissioner-jozef-sikela/
