Článek
Během své účasti na Valném shromáždění OSN v New Yorku jsem poskytl rozhovor pro Bloomberg Radio. Hovořil jsem o tom, proč Evropa odmítá svět rozdělený na vítěze a poražené a proč sázíme na partnerství, která přinášejí prospěch všem stranám. V rozhovoru jsem mluvil také o tom, jak s Global Gateway měníme evropskou rozvojovou politiku nastrategickou investici - od Afriky po Latinskou Ameriku - a proč je budování rovnocenných ekonomických vztahů klíčem k odolnosti Evropy i ke globální stabilitě.
Vaše působnost je doslova globální. Jak vnímáte princip „Amerika na prvním místě“ a světa, který se v některých případech obrací více dovnitř?
Moje zkušenost je trochu odlišná. Nevěřím ve hry s nulovým součtem, kde zisk jedné strany se rovná ztrátě té druhé. Jsem bývalý bankéř a moje zkušenost je taková, že všechny obchody, které nejsou prospěšné pro všechny zúčastněné strany, obvykle nemají dlouhý život. Myslím, že Evropa je tím nejlepším důkazem, protože byla po druhé světové válce vybudována od základu a spolupráce a solidarita byla jedním ze základů úspěchu na cestě ke vzniku supervelmoci v životní úrovni. Vysoké průměrné platy, vysoká životní úroveň – není náhoda, že ze třiceti nejrozvinutějších zemí podle Indexu lidského rozvoje je dvacet evropských. A to je také narativ, který chceme propagovat. Partnerství rovných, vzájemný prospěch, strategická spojenectví, která by měla pomoci vytvářet pracovní místa, tvořit dodavatelské řetězce a otevřít přístup na světové trhy méně rozvinutým zemím, protože jde o tvorbu hodnot, ale také o spravedlivý přístup ke kritickým surovinám, větší globální bezpečnost a odolnost.
Komisaři, zajímá mě, s kým je dnes snazší spolupracovat, s Čínou nebo se Spojenými státy?
Například Rusko nevidím jako hospodářského konkurenta nebo rivala, protože to, co mohou nabídnout, jsou jen úplatky, zbraně, propaganda a lži. V tom jsou dobří. Čína partnerské země v podstatě drancuje. Neinvestují do budoucnosti těchto zemí. Mají zájem kontrolovat dodavatelský řetězec surovin a mohou ho pak zneužívat jako zbraň proti svým konkurentům. Tímto směrem my jít opravdu nechceme. Cestuji po našich partnerských zemích a vysvětluji, jak vypadá evropská alternativa. Zde v New Yorku jsem velmi produktivní schůzku se zástupci Spojených států, také se seniorním poradcem americké administrativy pro Afriku Massadem Boulosem. A myslím, že si musíme říct, že nejde o nějaký souboj Amerika versus Evropa. Jde o spolupráci států, které prosazují demokratické hodnoty, které se soustředí na tvorbu spravedlivých a bezpečných dodavatelských řetězců a na přístup ke kritickým surovinám, aby se nestaly závislými na autoritářských režimem a ty to proti nim nezneužívaly.
Váš pohled na Čínu mě opravdu zaujal, jak jste ji popsal. Mají země, se kterými Čína v minulosti spolupracovala -myslím iniciativu Pás a stezka z posledního desetiletí - stejný pohled? Mají pocit, že je Čína vydrancovala?
Myslím, že postupně se pozornost věnovaná rozdílu mezi sliby a skutečným plněním v těchto zemích zvyšuje. A od té doby, co jsem převzal odpovědnost za Global Gateway, evropskou strategii pro investice do udržitelného rozvoje, opravdu hodně cestuji a se svými partnery se právě o tom bavím. Jen v září jsem před New Yorkem navštívil Tichomoří či Namibii. Protože náš přístup je posilovat, ne vnucovat, ne vytvářet závislosti. Existují příklady a Namibie je jeden z těch nejlepších, kde Evropa investuje do vzdělávání, do dodavatelských řetězců, do ekonomiky budoucnosti, do výroby vodíku, do čistého zpracování železa, které pak může být použito k výrobě vysoce kvalitní oceli, například v Evropě.
Když vezmete v úvahu strukturu obchodu mezi Evropou a Namibií, je velmi rozmanitá a existuje pozitivní bilance ve prospěch Namibie. Co dělá Čína? Čína investuje do silnic vedoucích k těžebním oblastem a kupuje čistě nerafinované suroviny, které posílá do Číny. Mezitím Čína kontroluje zpracování 70 % nejdůležitějších surovin. A my v Evropě máme velmi špatné zkušenosti se závislostmi a dodnes splácíme účty za to, když se proti nám obrátila naše závislost na ruských fosilních palivech. Naučili jsme se, co to znamená, když váš soupeř využívá dodávky fosilních paliv nebo kritických surovin jako zbraň proti vám a opravdu si nemyslím, že by na našem kontinentu byl někdo, kdo by tohle chtěl znovu opakovat.
