Článek
V dnešní době neustále kolem sebe můžeme slyšet jak má společnost potřebu neustále někoho chránit. Jsou to třeba děti, invalidé, migranti, menšiny a běžný občan jako by ani neexistoval. Zejména bůh vi kým placené neziskové organizace se v tom nemálo angažují, běžnému občanu podsouvají pocit viny a odpovědnosti za problémy nebo handicapy jiných.
Jako příklad můžu dát mé nedávné cestovní vlakem. Záměrně zde neuvádím se kterou společností jsem cestoval.
Několik dní dopředu jsem si chtěl objednat lístky na vlak. Navolil jsem si sedadlo které mě vyhovovalo a chtěl si objednat. A, ejhle chybka, jednalo se o místo pro invalidy. „Pokud nejste touto osobou tak si prosím nerezervujte toto místo“ tak nějak to tam psali. No, vpořádku, zkusím tedy jiné místo. Tak jsem zvolil jiné a opět jsem zjistil, že se jedná o místo pro jinou skupinu cestujících- tentokrát pro cestující s dětmi.
Tak zkusím do třetice, studiem míst poučený že nemám žádat místo ke kterému náleží místo pro uložení kola. Teď už se to musí povést!
Rezervoval jsem si tedy místo u kterého konečně nevyskočilo žádné upozornění což ve mě vyvolalo uspokojení že nebudu diskriminovat žádnou skupinu občanů.
V předmětný den jsem měl po noční, byl jsem unaven a tak jsem mžourajíce našel příslušné místo ve vlaku a usedl na něj do prázdného kupé. Hned jak jsem se tam posadil tak jsem usnul.
Tak po hodince jsem se probudil a kupé bylo plné. V tu chvíli jsem měl zvláštní pocit. Podíval jsem se na dveře kupé a z venku zde byla nějaká nálepka která v obyčejnémkupé nebývá. Otevřel jsem dveře našeho kupé, nahlédl na nálepku a zde jsem zklamaně četl:"Dámský oddíl "! Proto ten divný pocit v kupé plném žen a dívek.
Má snaha nikoho nediskriminovat se minula účinkem, holt našinec který je mužem středního věku, heterosexuál, katolík to nemá jednoduché.
