Článek
Dekodér aneb odkud pocházejí dezoláti
U sobotního pokusu o násilný vpád části demonstrantů demonstrace, nazvané „Česko proti bídě“ do Národního muzea, se ukázalo, o co šlo:
Demonstranti chtěli strhnout ukrajinskou vlajku, která zde je vyvěšena jako gesto sounáležitosti a podpory okupované ruskými hordami Ukrajinou. Šlo tedy o nesouhlas s pomocí naší vlády a větší části společnosti s pomocí napadenému státu, kde zoufale se bránicí lidé přicházejí o své životy.
Pro útěchu civilizované části naši společnosti chci jen dokreslit, jak se tohle může stát.
V každé společnosti existuje skupina občanů nespokojených za každou cenu.
Jde o lidi, kteří mají pocit, že se „ti druzí“ mají nespravedlivě lépe a tedy nesou vinu za to, že se jim nedaří tak, jak by si sami přáli. Nechtějí nikdy nikomu pomáhat a právy slabších se ohánějí jen tehdy, kdy se jim to hodí: zaštítí se klidně matkami samoživitelkami jen z toho důvodu, aby stát nepomáhal například válečným uprchlíkům nebo napadené sousední zemi. Jejich bohem je jejich břicho.
Nezoufejme. Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí: například na Slovensku je tato skupina ještě početnější.
V Polsku je to trochu jinak: vládní strana se na jedné straně hlásí ke křesťanským hodnotám a poněkud halasně Ukrajině pomáhá, ale na druhé straně Bělověžský prales je posetý těly mrtvých těl těch migrantů, co nepocházejí z křesťanské Ukrajiny a vládní strana je označuje jako běloruskou provokaci. Nicméně v krutosti v push-upech a různých zákrocích si s ruským či běloruským režimem nezadá.Nicméně i v Polsku jsou skupiny takových, co ukrajinským příchozím dávají najevo, že nejsou vítáni. Do té míry, že často ti nebozí lidé zvolí návrat do válkou zmítané vlasti.Stejně jako u nás, velkou roli tu hraje rozdíl mezi velkými městy a venkovem. Dodejme, že polský (ani slovenský) venkov není v nijak záviděníhodné situaci.
V Německu, kde sociální pomoc je na velmi vysoké úrovni a s tou naší se nedá ani srovnávat, také roste vliv extrémistů, jako je AFD.
Ve Francii donedávna strana Marine Le Pen – nutno dodat, že ji vítr z plachet vzal právě Putinův útok na Ukrajinu.
I v Itálii podobná strana vyhrála volby – ale když došlo na lámání chleba, i ona Putinovo počínání odsuzuje.
V Americe to jsou republikáni. Nacházíme rysy podobnosti útoku na muzeum s útokem na americký Kapitol po prohraných volbách Donalda Trumpa. Nedávno jsem otevřela na Twitteru debatu pod návštěvou prezidenta Bidena v Kyjevě a nevěřila jsem vlastním očím – i v USA mají velkou skupinu dezolátů, část voličů Donalda Trumpa nevěří ve válku na Ukrajině vůbec, a velká část amerických dezolátů se proti pomoci Ukrajině ostře vymezuje a dovolává se svých amerických práv, přesně jako ti naši, čeští, v sobotu u muzea.
Jsou to větší nebo menší skupiny obyvatelstva, co vůbec nechápou, že pomocí Ukrajině pomáháme civilizovanému světu. Co s nimi? Nevím.
Malý dezolátek dříme ale, myslím, uvnitř každého z nás, zaleží na nás, na každém, kolik mu dáme prostoru.
Čím víc se budeme chovat jako sebevědomí dospělí civilizovaní lidé, tím více pomůžeme civilitě, tedy lidství obecně.
Musíme se naučit bránit to, co máme nejcennějšího: slušnost.
A prozatím?
Máme slušnou vládu a slušného prezidenta. Važme si toho.
