Článek
Důvody pro rozvod českých manželství jsou poměrně dobře zmapována sociology, psychology a z praxe naší advokátní kanceláře se příčiny shodují. Za nejčastější důvod se označuje „nesoulad povah, odlišné názory a vzájemné odcizení“. Za ním však stojí většinou některý z těchto problémů – peníze, nevěra, děti a příbuzní.
Jak je to však u mezinárodních manželství? Jsou problémy stejné nebo hrají roli při rozpadu vztahu i další faktory. Možná tento text může sloužit jako návod ještě nesezdaným párům k tomu, na co si dát pozor, čeho se vyvarovat, aby se eliminovala rizika krachu vztahu, a to ještě předtím, než se narodí společné děti. Ale především, pokud zvažujete, že se do zahraničí odstěhujete a porodíte tam a pár let to tam „zkusíte“. Zkusit to totiž znamená se už také nemuset vrátit, když zahraničí bude obvyklým bydlištěm dítěte a nikdo nebude hledět na to, že domluva zněla na měsíce či rok, nic víc.
Lidé jsou na světe všude stejní, stejné povahové rysy lidí se projeví jak u Brita, tak Čecha, ale přece jen historie našich zemí jsou odlišné, stejně tak přístupy k opačnému pohlaví, životu, materiálnímu zázemí a životním hodnotám.
Většina rozvodů manželství, které byly rozváděny kanceláří, začala velmi slibně, zásadní zvrat však vždy přišel s dětmi. Američan, Kanaďan, Angličan, Ital, Španěl, Švéd jsou okouzlující, rádi cestují, nemají problém se usadit v České Republice poté, co zjistí, že je tady život přece jen levnější a pohodovější než v jejich zemích, kde sice vydělají více, ale svůj dům si nepořídí. Manželství se uzavře v zahraničí, někdy kvůli rodinám v Čechách, poté přijde stěhování do České republiky a po nějakém čase také děti a přibude majetek. V jaké fázi se to pokazí? Přichází několik obecných scénářů:
Manžel cizinec nenachází práci, kterou si vysnil. Výuka angličtiny tolik nevydělává, manažerské pozice v mezinárodních firmách jsou časově náročné, bez znalosti českého jazyka není možné nalézt práci v českých firmách.
Manželka Češka nechce zůstat na mateřské a rodičovské dovolené věčně, přece jen příspěvek nepokrývá náklady ani na dítě, natož její potřeby, začne pracovat na půl úvazku a požaduje, aby se manžel cizinec začal o dítě aktivněji starat.
Manželé Češka a cizinec začínají mít jiné představy o výchově dítěte. Předně nastupuje konflikt ve vztahu k úklidu. Manželka Češka vyžaduje, aby dítě jedlo u stolu, nerozmazávalo čokoládu na nové sedačce, uklidilo si hračky a oblečení se nepralo se všemi barvami dohromady. Své dítě dokáže pokárat verbálně, někdy plácne po ruce nebo po zadku, pokud neposlouchá. Manžel cizinec toto chování nechápe, považuje ho za hrubé a nemateřské, dokonce plácnutí po zadku za fyzické týrání a verbální pokárání za týrání psychické.
Manželka Češka vybere školku, manžel cizinec s ní nesouhlasí a navrhne, že se o dítě postará sám doma, aby mělo rodinnou péči, namísto péče neformální státní. S tím je spojen úbytek příjmů, manželova frustrace. Manželka začne vydělávat na celý chod rodiny.
Rodiče Česky začínají vstupovat do hry, buď se jim nelíbí to, že dcera táhne domácnost sama nebo, že vnoučata navštěvují školy, kde nedostávají známky, či jejich zeť polyká denně antidepresiva. Rodiče cizince jsou sice daleko, ale přece jen existuje Skype a s ním spousta informací, např. o bývalých kamarádkách ze střední, co jsou rozvedené a tak chápající, ne jako ta Češka.
A další druhy konfliktů, které mohou skončit vážně? Nepochopený blízký vztah manželky Češky s jejím bývalým českým přítelem z doby mládí. Český manžel, který manželce cizince nerad ukazuje svoje příjmy, jako OSVČ vykazuje vyšší než reálné náklady, na koupi všech nemovitostí a movitých věcí má smlouvu o půjčce či daru se svými rodiči. Nebo manžel Čech, co manželce cizince strhává polovinu mateřské za účelem srovnání příspěvků na chod domácnosti, v Čechách je přece rovnost pohlaví.
Co z toho plyne, určitě tato manželství nemusí skončit tragicky, manželé se nemusí ocitnou v těchto situacích a zcela jistě je mohou lépe zvládnout. Ale ještě dřív, než dojde ke sňatku a následně k dětem, zjistěte, zda jste schopni tyto odlišnosti Vašeho protějšku obdivovat až nastanou krizové situace. Zda tedy ta roztomilost, kdy manžel přichází v pohorkách do bytu Vás v budoucnu, až se projde v botách po koberci, na který musíte šetřit celý měsíc, Vás jednou nepřivede do soudní síně. Zda roztomilé děti jeho příbuzných, které nikdo nenapomene, když svůj narozeninový dort roztáhnou po celém domě, Vás jednou nebudou děsit u Vás doma, když chcete svému dítěte dát řád a usilujete o jeho vzdělání.
Kulturní odlišnosti jsou zajímavé, jistě obohacující, ale z praxe vyplývá, že ne všichni je dokáží akceptovat a zvládnout v krizových situacích. Výše jsou uvedené nejčastější obecné problémy.
Tyto případy ilustrují problémy, pokud se manželé nachází v České republice a jejich děti zde mají obvyklý pobyt. České soudy jsou pak příslušné k rozhodování o dětem. Co se týče rozvodu a práva, které se na něj uplatní a s tím související majetkové vypořádání a výživné jsou otázky složitější.
Pokud vztahové problémy nastanou v zahraničí, i když je manželka či manžel občanem České republiky, nelze spoléhat na náš stát a právní systém. Vše určuje obvyklý pobyt dítěte, poslední společné bydliště manželů. Častým omylem je domnívat se, že občanství pomůže nebo, že situace je jiná, když se dítě narodilo v České republice.
Příkladem mohou být rozvádějící se manželé - Češka a Angličan, kteří uzavřeli sňatek v Rakousku a žili společně ve Francii či USA. Kde se mohou rozvést? Kdy může rozhodovat český soud o rozvodu a svěření dítěte do péče rodičů? Jak se rozdělí majetek, který nabyli během manželství v různých zemích? Které právo je nejvýhodnější pro stanovení výživného? Jak probíhá rozvod dvou českých občanů žijících mimo Českou republiku nebo rozvod cizinců v České republice? Na tyto otázky existují pravidla zakotvená v nařízeních Evropské Unie, mezinárodních smlouvách a českém zákonu o mezinárodním právu soukromém. Jedná se o komplexní posouzení všech osobních a majetkových aspektů k výběru správné, ale i nejvhodnější jurisdikci.
Aplikace daných nařízení, mezinárodních smluv a zákona o mezinárodním právu soukromém je vždy závislá na situaci každého manželství. Základní otázkou je tedy, který soud bude rozhodovat a dle jakého práva, co je tedy hraničním určovatelem – obvyklé bydliště a u dětí obvyklý pobyt – tedy těžiště svého života, pouhý formální trval pobyt nestačí.
