Článek
O americko-mexické hranici se hodně píše i mluví. Chtěl jsem ji proto vidět na vlastní oči.
Dnes je El Paso dynamicky se rozvíjejícím moderním městem se skoro milionem obyvatel, univerzitou a velkou vojenskou základnou Fort Bliss. Vyrostlo v místě, kde se setkávají Mexiko a dva americké státy – Texas a Nové Mexiko. Americko-mexická hranice zde vede uprostřed řeky Rio Grande a dělí město, jež spadá na území Texasu, na mexický Ciudad Juárez a americké El Paso. Přechod pro auta i pěší tvoří most, zakončený na americké straně velkou celnicí s bezpečnostními kontrolami.
Jižní hranice Spojených států byla a dodnes je svědkem mnoha významných událostí, vojenských bitev i politických řešení a především lidských osudů.
Muzeum jako památník
Na okraji města jsem našel poměrně snadno National Border Patrol Museum, které od roku 1979 nabízí návštěvníkům procházku historií i současností jižní hranice Spojených států. S patřičným pochopením jsem si prohlížel jak dopravní a další technické prostředky americké pohraniční stráže, tak důmyslné způsoby, jimiž se narušitelé chtěli nezákonně dostat do USA. Pozoruhodná je například sbírka nožů, nůžek, pilníků, pil a žebříků, které podloudníci používali při překonávání hranice. Prokopali si dokonce podzemní tunely.
Dřevěné strážní věže, vysoký plot z ostnatého drátu a signalizační zařízení mně připomněly doby komunistického režimu, který na hranici s demokratickým světem spustil „železnou oponu“ nabitou smrtícím elektrickým proudem. Bránil svým občanům svobodně cestovat. Podobný úkol měla i zeď v Berlíně.
Zdejší plot však vznikl ze zcela jiných důvodů. Američané se mohli a mohou svobodně pohybovat po celém světě, ale musí se bránit nelegálnímu vstupu na své území, musí chránit své území před nezvanými vetřelci.
Americký Kongres přijal 28. května 1924 zákon, jímž byla založena pohraniční stráž USA s počtem 450 inspektorů. Jejich úkolem bylo střežit území mezi dvěma inspekčními stanicemi. Byli vybaveni průkazy a revolvery, ale měli vlastní sedla a koně. Ostatně v muzeu je i pěkná kolekce uniforem strážců hranic, které dokumentují nejen význam stráže, ale i vývoj módy.
V roce 1934 byla stráž organizačně rozdělena na severní část, která střežila hranici s Kanadou s velitelstvím v Detroitu v Michiganu, a jižní se sídlem v El Pasu.
Dodnes je transportní část vybavení hraniční stráže pestrá a různorodá – od koní, aut a terénních vozidel přes lyže a sněžné skútry až po radary, kola, helikoptéry, letadla a nyní i bezpilotní letadla - drony.
Za pravý začátek hraniční bariéry s Mexikem však můžeme považovat už vytýčení hraniční linie v okolí dnešního národního kaktusového parku v Arizoně v roce 1848, kdy byly umístěny první hraniční kameny. Místní lidé ovšem hranici přecházeli bez větších problémů, protože si ji ani neuvědomovali a vycházeli z toho, že v minulosti to byla vlastně mexická území.
V roce 1937 byl oficiálně vyhlášen národní park Organ Pipe Cactus National Monument se vzácnými kaktusy připomínající vzhledem varhany. Jeho rangerům začala vadit stáda skotu, jež přecházela z Mexika a ničila chráněnou přírodu. Tak začali stavět první oplocení.
Ovšem už od začátku minulého století narůstal počet imigrantů a mexická vláda si uvědomila, že ztrácí pracovní sílu potřebnou jak pro industrializaci země, tak pro udržení zemědělské produkce. Od roku 1920 totiž přijíždělo do USA každoročně legálně více než 60 tisíc lidí a přes 100 tisíc nelegálně. Spojené státy tedy v září roku 1942 začaly po dohodě s mexickou vládou realizovat program Bracero, který umožňoval Mexičanům oficiální krátkodobý pracovní pobyt. Měli zajištěnu odpovídající mzdu, ubytování i bezpečnost. Hranice začala být důrazněji střežena před nelegály. Celkem tímto programem prošly asi 2 miliony lidí, ale počet nelegálních přistěhovalců přesto rostl.
Logicky rostlo i napětí mezi oběma státy, a tak se obě vlády dohodly na operaci Wetback (Mokrá záda). Tehdy to bylo docela běžné označení pro nelegální imigranty, kteří se dostávali přes hranici většinou přes řeku, ale dnes je pociťováno jako velmi urážlivé.
Operace byla zahájena v roce 1954 v Kalifornii a Arizoně, později i v Texasu. Asi 800 příslušníků americké pohraniční stráže postavilo zátarasy a začalo důkladněji kontrolovat vlaky a auta. Rozpoutal se doslova hon na nelegálně zaměstnané dělníky ve vnitrozemí. Kdo neměl v pořádku doklady, byl vrácen. Jen v prvním roce byl na americkém území zatčen a bez milosti vrácen asi 1 milion Mexičanů. Docházelo přitom k nejrůznějším excesům, kdy byli deportovaní šikanováni nebo byli dokonce ponecháni bez jídla a pití kdesi uprostřed mexické pouště.
V prvních letech sice operace splnila své zadání, počet nelegálních přechodů hranice se snížil, ale mnozí deportovaní se opět tajně vraceli na americké území. Operace v 60. letech odezněla, ale kontrola hraničního plotu zůstala.
V muzeu jsem našel řadu exponátů, které svědčí o tom, jak v 80. a 90. letech opět narůstala nelegální imigrace do Spojených států. Hraniční stráž zvýšila počet svých členů a nasadila moderní technologie. Dalekohledy pro noční vidění, seismické senzory a počítačový systém pomohly lokalizovat a zatknout mnoho nelegálů. Byli mezi nimi gangsteři, kteří se neštítili ničeho. A tak jsem spolu s dalšími návštěvníky muzea – v jednom sále s fotografiemi zavražděných amerických pohraničníků – uctil v tichém zamyšlení památku těch žen a mužů, kteří položili své životy při plnění svých povinností.
Po druhé světové válce se na místech s hojným výskytem nelegálních přechodů ve výstavbě plotů pokračovalo, protože bylo nutné se bránit pašování nejrůznějšího zboží a především zbraní a drog.
Se začátkem roku 1994 vstoupila v platnost NAFTA. Za touto zkratkou se skrývá dohoda USA, Kanady a Mexika o snížení cla a liberalizaci obchodu. Způsobila doslova devastaci celých sektorů mexické ekonomiky, především zemědělství, a tím urychlila růst nelegálního přistěhovalectví do Spojených států.
V té době neměla hraniční bariéra jednu souvislou strukturu, ale šlo vlastně o seskupení relativně krátkých fyzických stěn, zajištěných mezi sebou tzv. virtuálním plotem. Pod tímto termínem se rozumí soustava senzorů a kamer, s jejichž pomocí stráže sledovaly hranici.
Nejvýraznějším impulsem pro rozšíření hraničního plotu byl útok islámských teroristů 11. září 2001 na Světové obchodní centrum v New Yorku. Analýzy ukázaly, že přes tuto hranici pronikají do USA nejen zbraně a drogy, ale v jisté míře i islámští teroristé. V roce 2006 proto prezident George W. Bush podepsal zákon, který stanovil výstavbu zesíleného plotu. Schválil jej Kongres velkou většinou a hlasovala pro něj i Hillary Clintonová, která v prezidentském předvolebním boji vyčítala Donaldu Trumpovi, svému konkurentovi v prezidentské volební kampani, že chce bariéru zesílit.
Plot v Texasu, Novém Mexiku, Arizoně a Kalifornii – dlouhý 930 km – byl dokončen až v roce 2009 po nástupu prezidenta Baracka Obamy. Ten nechal snížit počet příslušníků ochrany hranic o 61 %. Hraniční ostraha tak byla v roce 2010 na své nejnižší úrovni od roku 1972.
Statistika uvádí, že v letech 2013 až 2015 zachytili příslušníci americké pohraniční stráže na jihozápadní hranici 1 100 000 cizinců. Imigrační úředníci pracovali s vypětím všech sil, a přesto se zkoumání žádostí o azyl neúměrně prodlužovalo. Taky rostly finanční náklady na tato projednávání.
Pohraničníci tedy mnohdy jednali podle hesla: chyť a pusť. Přesto zajistili asi 15 tisíc kriminálních živlů, tedy pašeráků drog, zbraní a lidí. Téměř 4 tisícům nelegálních imigrantů dovolili vrátit se do svých domovských zemí navzdory tomu, že spáchali trestné činy nebo byli napojení na zločinecké sítě.
V letech 2009 až 2015 administrativa prezidenta Obamy deportovala více než 2,5 milionu lidí, což je podle vládních údajů víc než za kteréhokoliv prezidenta v historii.
Rapidně se zvýšil počet imigrantů z Guatemaly, Salvadoru a Hondurasu, takže problém s nelegálními imigranty narostl do obřích rozměrů.
Jak ven z bludného kruhu
„Postav zeď!“, volali voliči na prezidentského kandidáta Donalda Trumpa na předvolebních shromážděních, když se poprvé ucházel o funkci prezidenta.
Trump jim vyhověl, začal stavět zeď a během svého prvního prezidentského období zvýšil asi o 5000 lidí počet příslušníků hraniční stráže a ztrojnásobil síly imigračních úředníků.
Vybudovat nikoliv chatrný plot, ale silnou zeď mnohde vysokou až 15 metrů a po celé délce hranice dlouhé 3200 km, představuje velký problém. Jednak logistický, protože hranice na mnoha místech vede nepřístupnými pouštěmi a skalními stržemi, a jednak právní, protože léta se táhnou spory s vlastníky pozemků. Navíc je tu kardinální otázka nákladů, jejichž odhady se pohybují od 20 do 40 miliard dolarů.
Situace se výrazně zhoršila, když do Bílého domu nastoupil Joe Biden. Hned v první den svého úřadu, 20. ledna 2021, nařídil zastavit stavbu hraniční zdi.
Výsledky byly katastrofální. Populace neoprávněných přistěhovalců ve Spojených státech vzrostla v roce 2022 na 11 milionů, podle nových odhadů Pew Research Center založených na průzkumu American Community Survey. Proti roku 2021 to bylo zvýšení o půl milionů lidí. Byl to první trvalý nárůst populace neoprávněných přistěhovalců od období 2005 až 2007.
Prezident Biden pověřil řešením nelegální migrace svou viceprezidentku Kamalu Harrisovou. Bohužel, problém nevyřešila a přes hranici nekontrolovaně proudily tisíce lidí, většinou nevzdělaných, mnohdy nemocných nebo dokonce s kriminální minulostí.
Situace se stala neudržitelnou a Donald Trump učinil nelegální migraci jedním z hlavních hesel své kampaně před svým druhým zvolením prezidentem. Jeho rivalka si uvědomila následky své nečinnosti a oznámila, že pokud bude zvolena prezidentkou, investuje stovky milionů dolarů na zeď podél jižní hranice – do projektu, kterému kdysi za Trumpovy administrativy oponovala a označila ho za „neamerický“.
Harrisová ve své letošní prezidentské kampani řekla, že podepíše nedávný zákon o zabezpečení hranic, který vyjednali senátoři James Lankford (R-Okla.) a Chris Murphy (D-Conn.) Vyžaduje stovky milionů dolarů, které mají být použity na pokračování stavby zdi na hranici.
Při ohlášení své kandidatury ve své první kandidatuře na prezidentku v roce 2019 Harrisová nazvala zeď Trumpovým „projektem středověké marnosti“, který nezabrání nadnárodním gangům ve vstupu do USA. Ani tento obrat jí nepomohl a zvolen byl Donald Trump.
A co Trump?
Trump není v zásadě proti emigrantům, jen proti těm ilegálním. USA potřebují a vítají lidi z celého světa, ale ty, kteří pozitivně přispějí k rozvoji země. Trump slíbil, že nelegály bude deportovat. Samozřejmě nechce deportovat miliony legálních pracovitých imigrantů, bez nichž by se americké hospodářství neobešlo. Chce se zbavit kriminálních živlů a umožnit vstup těm lidem, kteří někdy i roky čekají na udělení pracovního víza.
V akademickém roce 2023–2024 bylo na americké vysoké školy a univerzity zapsáno více než 1,1 milionu zahraničních studentů, což je podle údajů zveřejněných minulý měsíc rekordní maximum. Ti mají většinou nepřistěhovalecká víza, která umožňují studium v USA, ale neposkytují legální cestu k pobytu v zemi. Takže Trump slíbil letos v létě těmto studentům, že po absolvování dostanou tzv. zelenou kartu, která jim umožní pracovat v USA.
Více se dozvíme už začátkem roku 2025.
Prameny:
https://www.axios.com/2024/08/27/kamala-harris-flip-flops-border-wall
