Článek
Od 1. října 2025 skončila možnost podávat jednotlivé dávky státní sociální podpory, a to konkrétně příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Vše bylo sloučeno do jedné dávky, tzv. SUPERDÁVKY.
Cílem státu je zjednodušit podání žádosti, více pomoci lidem s nízkými příjmy a účelně vynaložit své finance, které do dávek vkládá. Myšlenka zní skvěle a troufnu si říct, že nikdo by proti tomu nemohl nic namítat. Ale počátkem spuštění celého procesu přechodu ze současného stavu se objevily první trhliny, na které vláda nijak nereflektuje a tiše mlčí.
Když pomineme prvotní selhání samotného systému Jenda, kdy bylo slibováno, že je vše na nápor žadatelů připraveno, realita je opět jinde. Přes nepříjemné komplikace pro samotné úředníky a úřednice, kterým systém vypadával nebo odmítal nahrát dokumenty. To se dělo i jednotlivým domácnostem, kde jim navíc i po nahrání požadovaného dokumentu stále hlásil systém chybu, a další nahrání té samé listiny. Ale to se přeci dalo očekávat.
Lidé začali být nejistí, ale z jiného, dle mého názoru zásadnějšího poznatku. Nikdo vlastně neví, o jak velkou částku může žádat, respektive dle svých nákladů spojených s bydlením a dětmi dosáhnout. Připomíná mi to „nákup“ zajíce v pytli, aniž by ten nebožák byl vůbec ještě uloven.
Až v průběhu října byli dány veřejnosti určité tabulky s honosným názvem Normativní náklady. Jedná se o výpočet státu na výši normovaného nájemného a plateb za energie. Opět nikdo nemůže nic namítat, že nějaký systém tam musí být, z čeho a jak počítat. Jednoduché, prosté a korektní, pro všechny jasné podmínky. ALE!
Normativní nájemné, zdroj: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2025-367
V tabulkách můžeme vidět, že stát zohlední, v jak velké obci nebo městě žadatel žije, a kolik lidí tvoří domácnost, případně bylo myšleno i na zranitelné osoby. Určitá úleva se tu rýsuje, ale naděje mizí při pohledu na samotné částky. Odpovídají spíše nájmům v obecních bytech, nikoliv těm komerčním. Ačkoliv nikde nejsou přesná data, podle dostupných informací na internetu (a vlastních zkušeností), větší podíl nájmů tvoří právě soukromý (komerční) sektor. A celá vlna nejistoty se zde začíná odrážet.
Myšlenka dávky je pomoc nízkopříjmovým domácnostem s výdaji, ale nebere ohled na standardně příjmové domácnosti a vysoké náklady na bydlení, které v České republice jsou reálné. Spousta žadatelů v příjmovém testu projde s označením dostatečného příjmu, ale nekombinuje se s vysokým výdajem za bydlení, službami a energiemi, jelikož nájemné je převážně komerční, bez výraznějších regulací. Z toho důvodu se může spousta lidí dostat do platební neschopnosti s úhradou samotného nájemného. V kombinaci s tím, že má žadatel nějaké omezení (Příklady: Maminka na RD nemá hlídání, aby mohla na brigádu. Důchodce nemá již dobrý zdravotní stav. Invalidní důchodce žije v místě, kde nejsou dostatečné nabídky brigád s kombinací jeho zdravotního omezení aj.) bude brzo po spuštění vyplacení DSSP bod zlomu ve společnosti.
Může nás tu ještě potěšit, že někteří jednotlivci dostali od státu nálepku zranitelný člen domácnosti. Ovšem pokud sdílí domácnost s jiným členem, který není zranitelný, celá domácnost také není. A jsme v začarovaném kruhu, kdy vznikne kombinace dvou rozdílných pohledů na věc, u kterého nevíme, jak nakonec skončí.
Situace by se neměla tedy řešit skrz samotné příjmy žadatelů. Ve svém okruhu se setkávám i s tím, že rodiny, které mají děti a průměrný příjem, nedokáží dát stranou ani minimální částku na nečekaný vyšší výdaj v podobě rozbité pračky nebo významnější opravy auta. A nejedná se o rodiny, které by měly nějaký nadstandardní vysoký výdaj v podobě toho, že by dospělí kouřili, propadli alkoholu nebo hazardu.
A to neřešíme samoživitele, důchodce nebo jen jednočlenné domácnosti.
Celá situace je nyní rostoucí frustrací ve společnosti, která se bohužel neřeší. Tiše se jen čeká, co to vše přinese.
