Článek
Předem všem hnidopichům bych ráda zdůraznila, že všechny 3 děti miluju, pořídila jsem si je s láskou a rozhodně jim ani nikomu (včetně sebe) nevyčítám, že mi péče o ně sežere tolik času. Ale zaráží mě malinko poslední trend na sociálních sítích nebo článcích na internetu, kde si přijdu jako mizerná máma, co si neumí zorganizovat den.
Určitě jste si toho taky všimli, ať už máte dítě, děti nebo jen domácího mazlíčka. V dnešní době je ukazováno, jak se především maminky ukazují na internetu a někdy i v „odborných“ článcích, jak vstanou ráno hodinu před dětmi. Udělají si perfektní skin care, dítěti fresh snídani. Pak vyrazí tam a tam, kde za vstup a oběd nechají tolik, jako pětičlenná rodina za týdenní nákup. Odpoledne se přiřítí asi partner/babička k dítěti a maminka má čas jen pro sebe a večer má vymydlené dítě v osm v posteli.
Malinko si pak prostě připadám jako amatér, že taky vstávám hodinu před dětmi, ale místo péči o sebe, dělám snídaně v retro stylu - pečivo se šunkou, svačiny atd. Pak celou bandu vzbudím a kolotoč se mi rozjede. Sice mi pak odejdou do školy, ale to nejmladší (10měsíční) mám doma a jedem kolečko - pračka, vaření, něco málo z úklidu. A když se i poštěstí tak nějaký výlet k doktorovi nebo doplnění zásob v obchodě. Tak dopolední hodinka pro mě? Není v plánu, ani když si junior dává šlofíka v devět.
Po obědě ho sice zase uspím, ale pokud počasí dovolí, tak jdeme ven. Tam ten kočárek za mě nikdo tlačit nebude a partner je prostě v práci. A ve tři se mi vrátí velký duet, který má úkoly a ostatní potřeby na mou osobu, protože maminka je tady pro ně. Tak někdy si zopakuji angličtinu nebo slovní druhy, případně řeším sbírání klacíčků na výtvarku. A bum prásk máme pět hodin.
Pomalu se přesunu zase do kuchyně, někdy jen ohřívat, někdy studenou baštu nebo co dům dal. Koupání, čtení knížek, prohodit pár slov s tatínkem, jaký měl on den a v devět zhasnout v pokoji. Většinou na mě čeká ještě nádobí nebo doskládat ponožky co jsem nestihla. A v půl jedenácte nějaké mentální odreagování když vím že v pět mi zvoní budík? To jdu raději spát.
Tak se nad perfektními dny influencerek vždy pousměju. A pak se uklidním, že depkařit z toho, že moje mentální aura je dobíjena pocitem, že mé dítě s DIS poruchou dostane jedničku z angličtiny, co nám nejde, či že ten nejmenší je spokojený při procházce u řeky. Tak se držte i vy ostatní, co čas na sebe nemáte (a možná hledáte). Je normální nic nestíhat!
