Miloš Forman: Získal pět Oscarů za jediný film. Jack Nicholson s ním odmítal mluvit

Byl rok 1976 a Hollywood slavil. Přelet nad kukaččím hnízdem právě získal všech pět nejprestižnějších Oscarů najednou, za nejlepší film, režii, hlavní mužskou roli, hlavní ženskou roli a scénář, a stal se teprve druhým filmem v historii, kterému se to podařilo. Na pódiu stál Miloš Forman, Čech s těžkým přízvukem, emigrant z komunistického Československa, člověk, který ještě před pár lety ležel na posteli v pokoji manhattanského hotelu Chelsea a nevěděl, co bude dál.

Nikdo v sále tehdy příliš netušil, jak klikatá a absurdní cesta k tomuto triumfu vedla. Stál za ní cenzor na československé hranici, jenž zabavil balíček s knihou. Také syn hollywoodské hvězdy, který netušil, že opakuje otcův čin. A nakonec i herec, jemuž Forman nikdy úplně neporozuměl. O Oscarech Forman v rozhovoru pro americkou televizi řekl: „Je to hra. Má svá pravidla.“

Když Forman v roce 1968 natrvalo opustil Československo, neodcházel jako světově proslulý režisér, ale jako uznávaný domácí filmař, autor snímků Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. V americkém kontextu však zůstával prakticky neznámý. Jeho první americký film Taking Off z roku 1971 komerčně neuspěl, přestože v Evropě vzbudil respekt kritiky. Forman si záhy uvědomil, že v novém prostředí bude muset hledat jiný způsob práce, a obrátil se k filmovým adaptacím literatury a divadelních her anglicky píšících autorů. O svých prvních letech v Americe řekl: „Nevím, jestli věřím v osud, ale rozhodně věřím ve štěstí.“ Právě souhra náhody a okolností nakonec rozhodla o tom, že se dostal k projektu, který změnil jeho život.

Příběh začíná v Praze roku 1962, kdy Kirk Douglas, tehdy jedna z největších hollywoodských hvězd, koupil práva na román Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem. Chtěl z něj udělat velký hollywoodský film a sám v něm hrát hlavní roli. Žádné studio ho ale nechtělo financovat. Analýzy tehdy ukázaly, že z desítek filmů s tematikou duševní nemoci byl úspěšný jen jediný. Douglas proto zvolil cestu divadla na Broadwayi, ale po čtyřech měsících se hra přestala uvádět. Diváci jednoduše nechtěli sedět v hledišti a dívat se na pacienty psychiatrické léčebny.

V té době přijal Kirk Douglas pozvání prezidenta Kennedyho na propagační turné komunistickými zeměmi. V Praze mu na projekci ukázali mimo jiné Formanovy Lásky jedné plavovlásky. Film ho zaujal natolik, že po projekci za mladým českým režisérem přišel a řekl mu, že mu pošle román Přelet nad kukaččím hnízdem, na který už vlastnil filmová práva. Forman čekal, že zásilka brzy dorazí. „Čekal jsem každý den u poštovní schránky. Ta kniha nikdy nepřišla.“

Nakonec přišla, ale o deset let později a od jiného Douglase. Forman tehdy ležel v hotelovém pokoji v New Yorku, jeho první americký film propadl a on nevěděl, co bude dál. Přišla mu obálka od Michaela Douglase, Kirkova syna, který netušil, že jeho otec tutéž knihu poslal už před deseti lety. Cenzura zásilku na hranicích zabavila a neinformovala ani odesílatele, ani adresáta. Forman román přečetl a okamžitě věděl, že ho chce zfilmovat.

Producenti jeho zápal nechápali, Forman v tom ale neviděl jen literární adaptaci. V jednom z rozhovorů k tomu řekl: „Pro mě to nebyla jen literatura, ale skutečný život, život, který jsem žil v Československu od svého narození v roce 1932 až do roku 1968. Komunistická strana byla moje sestra Ratched. Říkala mi, co smím a co nesmím dělat, co smím a co nesmím říkat, kam smím a kam nesmím jít, a dokonce i to, kdo jsem.“
Konec románu, kdy Náčelník vytrhne umyvadlo, rozbije okno a uteče z léčebny, pro něj nebyl jen koncem příběhu. V tu chvíli věděl, že ten film musí natočit.

Studia ho ale financovat nechtěla. Téma se zdálo rizikové, Forman neměl v Hollywoodu jméno a celý projekt vypadal jako něco, co se prostě nedá prodat. Michael Douglas a producent Saul Zaentz to ale nevzdali. Původní rozpočet dvou milionů dolarů museli obhajovat znovu poté, co do projektu vstoupil herec, kvůli němuž rozpočet vzrostl na čtyři miliony. Zaentz správní radě připomněl, že vlastní 51 procent studia, a peníze na film prosadil. Tím hercem byl Jack Nicholson.

Forman věděl od začátku, že pro roli McMurphyho neexistuje jiná možnost. „Nicholson byl jedinej jasnej případ. Náhrada neexistovala.“ Nicholson se přitom o román zajímal už dříve, ale tehdy práva nezískal a k filmu se dostal až po letech. Jenže právě ve chvíli, kdy se přípravy konečně rozběhly, začal natáčet jiný film a produkce na něj musela čekat. Producenti proto poslali scénář Gene Hackmanovi a Marlonu Brandovi, ale ani jeden neodpověděl. Forman trval na svém a producenti nakonec ustoupili. Natáčení začalo v lednu 1975 v Oregonu, přímo v budovách psychiatrické léčebny Oregon State Hospital.

Na place byl Nicholson podle Formana vstřícný a soustředěný. Pod povrchem ale panovalo napětí, které diváci neviděli. Nicholson podle svědectví členů štábu ztratil důvěru ve Formana poté, co ředitel nemocnice režiséra před celým štábem slovně napadl. Začal si svolávat kolegy na večerní zkoušky do svého hotelového pokoje a probíral s nimi scény bez účasti režiséra. Poté s Formanem přestal komunikovat. Kameraman Bill Butler to později potvrdil slovy: „Nicholson s Milošem vůbec nemluvil. Mluvil jen se mnou.“ Po každém záběru se místo na Formana obracel na kameramana a sledoval jeho reakci.

Forman pracoval s herci jinak, než bylo v Hollywoodu běžné. „Nejdůležitější je, aby vám herec věřil. A pak s ním nemluvit příliš mnoho, protože čím víc mluvíte, tím víc ho zmatete.“ U Nicholsona to ale bylo jiné. Herec si držel odstup a režisér ho nikdy nedokázal přečíst. „Dodnes nevím, jestli je blázen, nebo ne,“ řekl o něm Forman.

Film měl premiéru v listopadu 1975 a rychle se stal fenoménem. Kritici i diváci reagovali způsobem, který překvapil producenty i samotného Formana. Příběh o McMurphym a Sestře Ratched přesáhl hranice prostředí psychiatrické léčebny a diváci v něm poznávali střet jednotlivce se systémem. Na oscarovém večeru v březnu 1976 film získal pět sošek najednou. Nicholson získal Oscara za nejlepšího herce, Louise Fletcherová za nejlepší herečku, Forman za nejlepší režii, film za nejlepší snímek roku a scénář za nejlepší adaptaci. Předtím se to podařilo jen jednou, v roce 1934 filmu Stalo se jedné noci.

Forman, muž, který ještě o několik let dříve ležel v hotelovém pokoji v New Yorku a nevěděl, co bude dál, stál na pódiu jako držitel Oscara za nejlepší režii. Jack Nicholson mu zůstal záhadou až do konce života, ale zároveň stál u největšího triumfu jeho kariéry.

Zdroje:

filmcomment.com | nsarchive2.gwu.edu | reflex.cz | irozhlas.cz | writingstudio.co.za | en.wikipedia.org | worldcinemaparadise.com |YouTube - Miloš Forman v Late Night with David Letterman, NBC, 1985 a 1986 na kanálu Don Giller | YouTube - Miloš Forman o filmu Přelet nad kukaččím hnízdem na kanálu KGSM MediaCache | YouTube - Miloš Forman o práci s herci a natáčení filmu Lid versus Larry Flynt na kanálu KGSM MediaCache