Radoslav Brzobohatý: První láska se zabila a manželství zničila žárlivost. Požár přežil náhodou

Narodil se ve slovenských Vrútkách, ale celé dětství prožil v Jarcové na Valašsku, kam se po válce usídlila jeho rodina pocházející z Moravy. Otec Jaroslav sloužil jako důstojník obchodního loďstva a procestoval celý svět, dědeček byl kapitán. Jen z Valašského Meziříčí pocházelo za dob monarchie třiadvacet námořníků. Brzobohatý měl pokračovat v rodinné tradici, jenže v patnácti ho vyhodili z gymnázia. Patřili ke generaci, která prožila dětství za války a dospívala rychleji, než bylo běžné. Měli partu a zlobili víc, než bývalo v kvintě zvykem. Místo moře zamířil do Krnova. V tamní textilce se vyučil na mechanika pletařských strojů.

V tamní textilce fungoval ochotnický soubor a Brzobohatý v něm začal hrát a věnoval se i hudbě. Na jedné soutěži si ho všiml profesor Ladislav Pešek z pražské DAMU. Zavolal si ho do hotelu, nechal ho zahrát několik krátkých scén a řekl mu: „Přihlaš se.“ Na DAMU ho přijali a máma to nesla těžko, ale otec jen pokrčil rameny a řekl: „Měl jsi dělat punčochy a svetry, tak tedy budeš dělat divadlo.“ V roce 1966 natočil hlavní roli v adaptaci Londona Cesta řeky k moři a poprvé si zahrál námořníka. Tehdy zazvonil telefon. Na druhém konci byl jeho otec. „Radošu, omlouvám se. Byl jsem blbec.“

První velkou láskou Brzobohatého byla Sváťa Macháčková. Žila v malé vesnici, daleko od světa divadla a filmu. Byla zadaná a jejich vztah zůstal spíš platonický. Po rozchodu s přítelem se psychicky zhroutila. Opakovaně se snažila Brzobohatého kontaktovat, ale nebyl doma. Vrátil se pozdě. Sváťa byla mrtvá. Co přesně se stalo, dodnes není jasné, ale její sebevraždu si nikdy nepřestal dávat za vinu. Vyčítal si, že doma nebyl dřív.

Oženil se s herečkou Jarmilou Kolářovou a měli spolu dceru Radanu. V roce 1967 přišel do Divadla na Vinohradech, kde působili Brodský, Kopecký a Řehoř. Brzy začal dostávat výrazné role. Hrál Oldřicha v Hrubínově hře, Fausta i skladatele Foltýna.

Při natáčení filmu Hvězdy zvané Pelyněk potkal Jiřinu Bohdalovou. Brzy spolu začali bydlet a Brzobohatý si rozuměl i s její devítiletou dcerou Simonou. „Byl to čestný chlap,“ vzpomínala později Simona Stašová. „Naučil mě číst dobré knížky a skvěle vycházel s mým otcem.“ V roce 1970 se vzali. Vztah ale nebyl ideální. Herečka na něj přehnaně žárlila a on to těžce nesl.

Jedním z jeho blízkých přátel byl režisér Vojtěch Jasný, se kterým se znali už od gymnaziálních let. Přátelství jim vydrželo i po příchodu do Prahy. Scházeli se v Celetné ulici, kde bývala valašská vinárna, a mluvili o práci i o filmech. Jasný Brzobohatému roky sliboval roli ve Všech dobrých rodácích a zároveň se intenzivně zajímal o astrologii. Kvůli horoskopům se pustil do studia matematiky a jeden z nich Brzobohatému podrobně spočítal. Většina vyzněla příznivě, na dvou místech se ale zarazil a na několik minut se odmlčel. Brzobohatý se neptal a nechal to být.

Po nějaké době natáčel na Valašsku a během volna se rozhodl Jasného navštívit. Postavil před něj domácí slivovici a řekl: „A teď mi řekni, cos mi tenkrát z toho horoskopu zamlčel.“ Jasný se dlouho díval na lahev a pak se rozplakal. „Tož, Radošu, až sa ti bude blížit čtyřicítka, tak během čtyřiadvaceti hodin zažiješ tři okamžiky, při nichž budeš mít jen dvanáctiprocentní šanci, že z nich vyvázneš živý,“ řekl a znovu se rozplakal. Brzobohatý na tyhle věci nebyl a nevěřil mu ani slovo.

Rok po svatbě odjel na chalupu v Jizerských horách, kterou si spolu s Bohdalovou pořídili. Zatopil v kamnech a odešel k sousedům na televizi. Při návratu viděl, že chalupa hoří. S kamarádem, který bydlel nedaleko, začali vynášet věci. V tu chvíli si uvědomil, že v patře zůstaly nové lyže. Doplazil se nahoru, otevřel dveře a než stihl udělat krok, strop se před ním zřítil.

Brzobohatý později řekl, že oheň založil mladík z vesnice. Byl zamilovaný do ženy, která si vybrala jiného a chystala se na svatbu. Nejprve zapálil její dům, poté chtěl zapálit ještě dům jejích rodičů, ale spletl si ho s Brzobohatého chalupou. Dívka se ten večer vracela z kina, uviděla dům v plamenech a vběhla dovnitř, aby zachránila výbavu. Padající strop ji zabil.

Krátce po třetí hodině ráno přijeli hasiči a Brzobohatý vyrazil přes údolí ke kamarádovi Vladimíru Krškovi. Na spáleništi už byl zbytečný a u Kršky se ještě svítilo. U železniční trati si na poslední chvíli všiml haldy hlíny a jen tak tak stihl dobrzdit. Vzápětí se před ním přehnal vlak. Při opravách kolejí zřejmě došlo k přerušení kabelu výstražné světelné signalizace. Druhý den jel do Prahy. Celou cestu měl pocit, že se s autem něco děje, jako by mu v okolí zadního kola něco bouchalo. V tu chvíli se mu vybavila slova, která kdysi slyšel od Vojtěcha Jasného. Nakonec si řekl, že z proroctví zbytečně blázní, a pokračoval dál. Na křižovatce na Palmovce mu pak upadlo levé zadní kolo.

O pět let později, v roce 1976, přišel herec Pavel Landovský o angažmá v Činoherním klubu a ocitl se bez práce i peněz. Brzobohatý o tom mluvil s člověkem, kterému důvěřoval. Řekl mu, že se snažil Landovského aspoň lidsky podpořit, a zmínil i své nedávné setkání s Miroslavem Müllerem z ústředního výboru strany. Podle jeho informací existovala šance, že by se Landovský mohl k práci vrátit, alespoň na Slovensku. Netušil, že mluví s člověkem, který dlouhodobě spolupracoval se Státní bezpečností.

StB vadila jeho iniciativa směrem k vysokým místům i vztah k Landovskému. Do týdenní zprávy uvedli, že má vyhraněně záporný postoj ke vstupu spojeneckých vojsk v roce 1968, a připojili i jeho adresu. Nebyl disidentem ani loajální figurou režimu. Snažil se pomoct kamarádovi. Filmy Ucho a Všichni dobří rodáci skončily v trezoru a on sám pak dlouhou dobu nesměl točit.

V roce 1980 Brzobohatý na Slovensku natáčel film Noční jezdec a potkal tam o dvacet let mladší herečku Hanu Gregorovou. Byla vdaná, měla dvouletou dceru a manžela, jordánského lékaře. Přesto se dali dohromady.

„Nikdy jsem během natáčení nevyhledávala flirty,“ říkala později Hana Gregorová. „Ale tohle bylo něco jiného.“ Půl roku se stýkali tajně. Brzobohatý za ní jezdil do Bratislavy, až nakonec oba podali žádost o rozvod. Gregorové manžel Gassan to přijal s pochopením. Jiřina Bohdalová s Brzobohatým po rozvodu přerušila kontakt a dalších třicet let spolu nemluvili. S Hanou měli syna Ondřeje a Brzobohatý vychoval jako vlastní i její dceru Rolu. Založili společné divadlo a Hana se ujala jeho vedení jako ředitelka. „Je to holka do nepohody,“ řekl o ní Brzobohatý.

V roce 2000 Brzobohatý po třiatřiceti letech odešel z Divadla na Vinohradech. Velké role už nepřicházely a cítil, že v souboru ztrácí prostor. Krátce působil v Hudebním divadle Karlín, kde hrál Řeka Zorbu, a v roce 2004 založil s Hanou Gregorovou Divadlo Radka Brzobohatého.

K usmíření s Jiřinou Bohdalovou došlo až po třiceti letech. Nechali se přemluvit k natočení společného filmu Vrásky z lásky, který měl premiéru v dubnu 2012.

Brzobohatý celý život silně kouřil a sám přiznával, že se zlozvyku nedokáže zbavit. Měl dlouhodobé problémy se srdcem a cévami a 12. září 2012, den před svými osmdesátými narozeninami, v pražském IKEMu zemřel. Příčinou byla prasklá výduť břišní tepny. Premiéra filmu Ve stínu, jehož se už nedožil, se konala následující den a byla mu věnována. Pohřben je na Vyšehradě. „Byl to nejdůležitější muž v mém životě,“ řekla o něm později Jiřina Bohdalová.

Zdroje: lifee.cz | cs.wikipedia.org | kafe.cz | zeny.iprima.cz | prahain.cz | blesk.cz | lidovky.cz | denik.cz