Článek
Mezi námi žijí členové jedné nejmenované rodiny. Tvoří ji otec, matka a dvě děti. Děti se narodily jako chtěné a plánované, a to po dohodě mezi oběma rodiči. Od narození o děti pečovala matka. Otec se dětí nedotýkal a raději volil zaměstnání, které mu umožnilo trávit většinu roku mimo rodinu. Když děti odrostly, otec změnil zaměstnání a přicházel denně domů v šestnáct hodin. V tuto dobu skončil pro další tři členy rodiny hezký den.
Otci vadilo, že děti mluví, že si hrají, že existují. Nesnášel, že se pohybovaly po bytě. Považoval své děti za hloupé a nenormální, což opakovaně autoritativním hlasem sděloval své manželce. Současně jí tvrdil, že jiná žena by mu porodila lepší děti. Vadilo mu, že potřebují jít na záchod, neodpovídal na pozdrav a s dětmi komunikoval dvojím způsobem. Buď ignoroval, že tam jsou, ale nesměly se k němu přiblížit. Nebo řval na ně desítky minut, aniž by děti věděly důvod jeho brutální kritiky. Děti zalézaly do koutku jedné místnosti a na záchod šly až v krajní nouzi. Nikdy je otec nepohladil a nikdy se nezajímal o to, co dělají. Děti brzo pochopily, že je lepší neupozorňovat na svou přítomnost. Otec byl pro ně emocionálně nedostupný.
Zvenčí rodina vypadala jako normální funkční soužití rodičů s dětmi. Děti byly dobře oblečené, obědy ve škole byly zaplacené, děti nosily pomůcky do školy a měly dobrý prospěch. Protože otec potřeboval nějaký důvod ke řvaní na manželku, vymýšlel si různé poklesky dětí. V těchto situacích řval na všechny členy rodiny, manželku neustále obviňoval z neplnění povinností, špatné výchovy, špatného hospodaření a svou ženu vnímal jako služku či otrokyni. Žena nebyla v domácnosti, pracovala a měla svůj vlastní příjem. Přesto veškerá péče o domácnost a o děti připadla pouze na ženu. Jakýkoliv problém, který se objevil, svalil muž na ženu a na její neschopnost. Neustále vyhrožoval, že byt je pouze jeho. Podle jeho chápání práva mohl svou ženu kdykoliv vyhnat. Opakoval, že může být ráda, že se o ni a o děti stará.
Občas rodina nastoupila do auta a otec je vyvezl na nějaké výletní místo. Tam pořídil fotografii, která prokazovala, že rodina byla na výletě. Když měl pořízený vhodný důkaz o funkčnosti rodiny, zmizel. Matka tak veškerý čas na rodinném výletě byla sama s dětmi a bylo pouze na ni, jak volný čas vyplní.
V současné době jsou rodiče rozvedeni, děti dospěly a disponují hromádkou dopisů od otce, se kterým ukončily jakýkoliv kontakt. V těch dopisech jim otec píše, jak hnusné děti jsou, jak bez něho by nic nedokázaly a nic neznamenaly. Matku dětí líčí jako špínu, která nic nedělala, za nic nestojí a proti němu, chudákovi, děti naváděla. Podle otce jen matka zodpovídá za to, že děti přerušily kontakt s ním.
Tyto děti to přežily a žijí si svůj život. Čtenáři doporučuji, aby si představil tohoto muže jako jedince, který má moc. Například řídí ministerstvo, sedí v parlamentu či ovládá stát.
