Robert Čapek – samozvaný inkvizitor nebo brouk Pytlík českého školství?

České školství zůstává notoricky podfinancované, s podivnými přijímačkami na střední školy a státní maturitou, která neplní svůj původní účel vstupenky na vysokou školu. Mění se pomalu, je kolosem řítícím se vpřed s těžkopádností zaoceánského parníku, jemuž trvá nekonečnou dobu, než zareaguje na pohyb kormidla změnou kurzu. Tím spíš, že každou chvíli to kormidlo třímá někdo jiný. Jestliže se státnímu rozpočtu peníze na školství většinou nedostávají, dosažitelnější bývají finanční prostředky z různých grantů, které ovšem mají specifické využití, např. na sebevzdělávání učitelů. To je samozřejmě potřebné a motivovaným učitelům může nabídnout prostor k osobnostnímu růstu. Na druhé straně je jeho úroveň často velmi kolísavá. Peníze jsou zdánlivě ničí a je třeba je nějak utratit. Hlavní je dodržet administrativní podmínky grantu. Na veřejných prostředcích se proto živí poměrně velké množství agentur a koučů, nad nimiž je jen velmi chatrný dohled. Konkurence je velká, a proto je třeba na sebe upozornit.

Školství je navíc tak trochu jako fotbal. Názor má každý, jelikož sám do školy chodil, mnozí mají děti či vnoučata, které školu aktuálně navštěvují, a stav školství se tak týká většiny z nás. Kdo na sebe dokáže upozornit, má tudíž šanci přitáhnout pozornost poměrně širokého publika. Tak jako v každém oboru vznikají proto celebrity, které se snaží svým vlivem daný obor ovlivnit, případně získat finanční prospěch. V rámci českého školství je nepochybně jednou z těchto postav Robert Čapek, jenž sám sebe nepříliš sebekriticky označuje za pravděpodobně nejlepšího lektora v Čechách.

Vesničko má středisková

Je velká přestávka, na základní škole v Peruci nejmenovaný žák sedmé třídy neodevzdává navzdory předchozí domluvě úkol učitelce matematiky Petře Kytkové. Ta po přestávce přichází vyučovat do jeho třídy a vynadá mu, že práci neodevzdal. Vzhledem k tomu, že k podobné šikaně ze strany této pedagožky docházelo již dříve, vystresovanému studentovi povolí nervy a pořeže si ruku ořezávátkem. Ani Petra Kytková, ani ve třídě přítomná asistentka či někdo ze spolužáků si sice ničeho nevšimnou, žák však napíše jednomu z rodičů, ten informuje školu a její vedení zasáhne. Zástupkyně ředitele ho odvede ze třídy a poskytne mu nezbytné ošetření a psychickou podporu. Ředitel Tomáš Hosnedl následně nespravedlivé učitelce předá vytýkací dopis a odebere osobní ohodnocení. A v této chvíli přijíždí jako rytíř na bílém koni Robert Čapek, alias bloger Líný učitel a napíše o celé kauze článek, aby…

A tady se nám celý příběh zadrhává. Robert Čapek je velmi aktivní a na svém blogu neúnavně propaguje své pedagogické metody a tepe nešvary českého školství. Při bližším zkoumání jeho publikační činnosti ovšem vyvstává mnoho otazníků. Ukažme si to právě na kauze perucké základní školy. Připusťme na okamžik, že se příběh skutečně odehrál, tak jak jej Robert Čapek líčí. Pak je ovšem záhadou, proč celý text napsal. Zlo bylo potrestáno a žák, který se s psychickými problémy potýkal již dlouho před incidentem, byl hospitalizován. Robert Čapek jej sice nejmenuje, nicméně uvádí plné jméno učitelky Petry Kytkové a mnoho detailů, které v obci velikosti Peruce poměrně snadno umožní žáka identifikovat. Je nabíledni, že k psychické pohodě zmiňovaného teenagera podobná popularita rozhodně přispět nemůže. O Čapkově článku se v Peruci hojně diskutovalo, a dokonce se jím zabývalo i zastupitelstvo. Nechal se snad zkušený odborník v oblasti pedagogiky a psychologie unést pocitem vlastním důležitosti a obětoval psychické zdraví nezletilého chlapce své touze uveřejnit atraktivní článek?

V celém případě je však mnoho dalších nejasností. Při bližším zkoumání neobstojí tvrzení pana Čapka, že paní Kytková byla proslulá nelidským přístupem ke svým žákům. Na její podporu byla sepsána petice (PETICE JAKO PODPORA MGR. PETRY KYTKOVÉ VE SPORU S VEDENÍM ŠKOLY A STÍŽNOST NA ŘEDITELE ZŠ PERUC | e-petice.cz), kterou podepsalo více než čtyři sta osob. To je v podmínkách obce velikosti Peruce pozoruhodné. Paní Kytková (stejně jako několik dalších zaměstnanců) školu na konci loňského školního roku na vlastní žádost opustila, velká část jejích bývalých osmáků k ní ovšem v současné době dobrovolně dochází na doučování před přijímacími zkouškami. Zraněný žák se navíc ještě téhož dne vrátil do výuky a údajně přiznal, že se k sebepoškozování uchyluje již delší dobu. To ve svém textu ostatně uvádí i pan Čapek. Není proto jisté, zda ve skutečnosti k nějakému zranění během výuky vůbec došlo.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, jak je potom možné, že žák zůstal ve škole až do konce vyučování a nebyl kontaktován žádný odborník ani lékař? Škola je povinna každý úraz zaznamenat do knihy úrazů. Několik svědků nám nezávisle na sobě potvrdilo, že zápis byl sepsán dodatečně, více než deset dní po incidentu, tedy dokonce teprve až poté, co ředitel školy předal paní Kytkové vytýkací dopis. Tuto skutečnost nám potvrdila i Klára Hrabáková, právní zástupkyně paní Kytkové, která má k dispozici nezvratné důkazy v podobě fotografií. Navíc ředitel zároveň paní Kytkovou potrestal i zákazem odjet na předem dohodnutou dovolenou. Toto své rozhodnutí později zrušil a světe div se, text Líného učitele vyšel právě první den, který paní Kytková trávila na své dovolené.

Může to být samozřejmě jen náhoda, nezaujatý pozorovatel se ale nemůže ubránit dojmu, že článek vznikl především proto, aby zlikvidoval Petru Kytkovou. Je jisté, že škola s panem Čapkem spolupracovala již dříve, což je možné doložit potvrzením o absolvování vzdělávací akce, na kterou vedení školy paní Kytkovou poslalo. Podle jednoho svědectví z prostředí rodičů žáku školy ředitel Hosnedl uvedl, že jej Robert Čapek kontaktoval s tím, že o kauze ví a pokud škola Petru Kytkovou nepotrestá, příběh zveřejní na svém blogu. I to by naznačovalo užší vztah mezi školou a Robertem Čapkem. Ten totiž školy, o nichž píše, většinou nekontaktuje. Zdá se, že ředitel Hosnedl nejprve nic řešit nehodlal, ať už proto, že ve skutečnosti k žádnému sebepoškozování během výuky nedošlo nebo prostě jen proto, že je lajdák. Pak se zřejmě vylekal a svoji zaměstnankyni hodil přes palubu. Nebo mu došlo, že může situaci využít pro své záměry?

Petra Kytková je zkušená pedagožka, která na perucké škole působila 30 let. Přiznává, že se s ředitelem Hosnedlem občas dostávala do pracovních sporů. Ona i její sestra navíc v zastupitelstvu Peruce zastupují opozici současnému starostovi, který ředitele základní školy právě v té době potvrdil ve funkci bez výběrového řízení. Ředitel Hosnedl si mohl uvědomit, že se mu naskytla skvělá možnost, jak se zbavit zlobivé zaměstnankyně, ex-post si opatřil důkazy a pan Čapek přispěl ke zdaru společného díla svým pamfletem. Samozřejmě nás zajímal i názor vedení školy. Do Peruce jsme zaslali písemné otázky, ty však zůstaly bez odpovědi.

Nad celou peruckou kauzou se tak vznáší nepříjemná pachuť. Mohlo by se samozřejmě jednat o ojedinělé selhání, kterého se občas může dopustit každý, a tedy i Líný učitel. Pokud se ovšem ponoříme do hlubin Čapkova blogu, zjistíme, že podobné pseudokauzy nejsou vůbec výjimečné. Dalo by se nad tím mávnout rukou, konec konců máme svobodu slova a každý si může psát, co chce. Problém ovšem je, pokud nepodložené články zasahují do lidských osudů a ničí kariéry. A perucký případ není ani zdaleka ojedinělý.

Džihád za lepší školství

Existují vedle sebe školy moderní i konzervativní, dobré i ty špatné. I na těch dobrých školách se najdou občas špatní učitelé, a i ti dobří se občas dopouštějí chyb. Je potěšitelné, že mnozí z nich se touží sebevzdělávat a zlepšovat. Právě jim Robert Čapek nabízí svůj pedagogický koncept Líného učitele. V nabídce má různé typy školení, je autorem mnoha publikací s pedagogickou tematikou. V základním školství má praxi jako učitel rodinné výchovy a školní psycholog, nicméně tvrdí, že jeho metody lze aplikovat ve všech předmětech a na všech stupních vzdělávání. Netají se totiž názorem, že odbornost není potřeba propojovat s didaktikou daného předmětu. „Aprobace jsou jen orientační kvalitou, hlavní důraz je třeba klást na obecnou pedagogiku a didaktickou přípravu.“

Jako školitel má nepochybně charizma, o čemž svědčí celá řada pochvalných recenzí, i u jeho publikací najdeme v Databázi knih mnoho pochvalných hodnocení. Najdou se ovšem i názory opačné (celkové hodnocení jeho titulů zde osciluje mezi 30 a 85%): „Pan Čapek má svoji pravdu, kterou umí výborně prodávat. Sám jsem si koupil knihy Líného učitele, myslel jsem, že se v nich dozvím víc. Metody, jak budovat klima ve třídě, jak zpestřit výuku. Bohužel jsem se tam dočetl to stejné, co jsem slyšel na semináři. Nejde tedy o náhodou vybrané příklady, jsou to ty samé věci stále dokola, které jsou recyklované i na blogu Líného učitele.“ Případně: „Pokud máte za sebou Líné učitele, můžete na knihu pohlížet ze dvou úhlů. Buď podle rčení „Opakování matka moudrosti“ nebo očima „Autor recykluje sám sebe. Nové poznatky se zde nedozvíte“.

Recyklace myšlenek je snad pochopitelná při školeních, méně již v publikační činnosti. Jan Mareš z Masarykovy univerzity ve své recenzi nazvané „Jak neměřit ve třídě“ zmiňuje i porušování autorských práv, zamlčování informací, překvapivě malý podíl zahraniční literatury, ze které autor čerpá, nekorektní způsob citování pramenů, podivný přístup k metodologii, a hlavně obsahově nekonkrétní a obecné informace pro praxi. „Autorův nadřazený postoj bohužel neodpovídá obsahu textu, ve kterém je řada nepřesností, hrubých chyb a bohužel i miskoncepcí,“ uvádí autor recenze.

Nelze popřít, že Čapkovy publikace přinášejí i některé zajímavé nápady. Diskutabilní je celkový koncept. Pedagogiku Roberta Čapka lze shrnout do několika základních pouček: Známkování, osmiletá gymnázia a domácí úkoly jsou absolutní zlo. Pokud žák něco neumí, je nepozorný či zlobí, je to vždy vina učitele. Tyto názory šíří s fanatickým přesvědčením o své pravdě a své odpůrce neváhá urážet, jak na svém blogu, tak v průběhu školení, o čemž existuje celá řada svědectví.

Nepřichází přitom s žádnou inovativní metodou, nabízí vesměs postupy, které se běžně využívají. Pokud ale budete číst pozorně, zjistíte, že si nádavkem občas i protiřečí. „Žák si má odnést, o čem je život,“ píše. Zároveň o deset stran dále kritizuje učitele, kteří si dovolí žákům říct, že v životě a v zaměstnání budou muset dodržovat pravidla nebo termíny. Líný učitel razí heslo Zásadně netestovat! Škola musí být zábava! Písemné zkoušení ano, ale ne často a jinak! Jako příklad uvádí hodinu zeměpisu: „Co tě napadne, když si představíš Asii? Každá odpověď může být správně a všichni mohou být hodnoceni výbornou.“ Špatné známky přece dává pouze špatný učitel! „Proč dávat žákovi úkol, na který nestačí? Jasná chyba pedagoga.“ Je zřejmé, že na výše uvedenou otázku nějakou odpověď napíše skoro každý. Není ovšem jisté, zda si takový žák odnese alespoň nějaké použitelné informace o Asii, ani to, jak postupovat v případě, že problematika vyžaduje exaktnější odpověď. „Co si představíš, když se řekne 4 × 4?“ Je samozřejmě nezbytné, aby každé dítě zažilo ve škole úspěch, ale pokud bychom ve školách aplikovali pouze podobné metody, lze se obávat chvíle, až se takoví absolventi dostanou ze školních škamen do reálného života.

Pohroužíme-li se do četby publikace Cesta pedagogického hrdiny, zjistíme, že ani sám Robert Čapek se vždy svými poučkami neřídí. Uvádí příklad, kdy on sám dal kdysi z rodinné výchovy žákovi hodnocení dobrý. Jak je možné, že dal žákovi takové hodnocení? Navíc z rodinné výchovy? Není podle něj povinnost učitele zadávat takové úkoly, aby je žák plnit chtěl a získal výbornou? Následovala schůzka s rodiči, žákem a zástupci školy (autor je nazývá jezuitskou inkvizicí) a ti jej donutili žáka přezkoušet. Čapek ale, jak sám píše, všechny přechytračil. Přezkoušení probíhalo před třídou. Otázky pokládali spolužáci, kteří zkoušeného také ohodnotili, a to známkou dobrý. Robert Čapek se ještě třídy zeptal, jestli mu nedají alespoň dvojku. To třída odmítla a žákovi se vysmála. Z modelové situace tudíž vyplývá, že žáka nejen opakovaně klasifikoval horší známkou, ale ještě ho navíc vystavil posměchu.

Před soudnou stolicí Líného učitele

Blog Líný učitel je z větší části postaven na kauzách, které panu Čapkovi někdo přihraje a on se je rozhodne zveřejnit. Není sporu, že některé případy mohou mít částečně reálný základ. Problém je, že autor informace zásadně neověřuje, nesouhlasné komentáře pod svými texty maže a pokud se jich objeví větší množství, diskusi zablokuje. Nelze se ani ubránit pocitu, že v mnoha případech byla motivem pro vznik textu osobní vendeta. O ZŠ v Morkovicích napsal tři texty kritizující ředitelku Ludvíkovou, která prý kryje násilí a sexuální obtěžování. Zapomněl ale zmínit, že úzce spolupracoval s předcházejícím vedením (což sám ve svém životopise přiznává), které bylo odvoláno a je tudíž možné považovat jej za podjatého, jenž se mstí za to, že přišel o zákazníka.

Kdo se obtěžuje a pokusí se ověřit informace uváděné blogem Líný učitel, zjistí, že realita je mnohdy poněkud odlišná. ZŠ v Lomnici u Sokolova Čapek kritizuje za neoprávněné vyšetřování žáka podezřelého z užívání návykových látek. Školu obviňuje ze šikany a z toho, že vyzývala ostatní děti, aby na svého spolužáka donášely. Situace byla podle vedení školy ovšem přesně opačná. Sami děti nejprve upozornily, že dotyčný prodává ve škole nikotinové sáčky, které se ve větší než malé míře nacházely prázdné na chlapeckých toaletách. Venkovská škola následně postupovala možná neobratně, ale vcelku s pochopitelným podezřením tím spíš, že žák měl poněkud problematickou pověst a sama jeho matka přiznala, že syn má zkušenosti s užíváním lehkých drog, o čemž má škola písemný důkaz.

Kateřina Horáková a ZŠ v Chlumci nad Cidlinou se staly terčem nevybíravé kritiky Líného učitele, na základě svědectví speciální pedagožky, kterou na školu doporučila univerzita v Hradci Králové (na té působí i Čapek), ZŠ ji po krátké době propustila pro nekompetentnost. Později prý dokonce vyšlo najevo, že neměla ani potřebnou kvalifikaci. Propuštěná stačila ještě před odchodem v rozporu se zásadami GDPR okopírovat nějaké dokumenty, předala je Línému učiteli a ten na jejich účelové interpretaci založil svůj text. V tomto případě má případ šťastný konec. Vedení školy se za Kateřinu Horákovou postavilo a stejně tak i rodiče. „Nikdy jsem nezažila takovou podporu od rodičů,“ uvádí. Na Roberta Čapka podala občanskoprávní žalobu a žádá po něm omluvu a stažení textu.

Vyloženě zábavný je Čapkův odborný spor s další guru české pedagogiky Michalou Veselou. Aby mohl napsat kritiku na její placený webinář, mazaně zneužil přihlašovací údaje jiného účastníka. Agentura paní Veselé jej následně právní cestou donutila, aby si přístup na seminář zpětně zaplatil. Robert Čapek ovšem boj s konkurencí nevzdal. Recenzi napsal ještě jednu, tentokrát na základě svědectví svého kamaráda, který se několika hodinového webináře zúčastnil a je údajně nadán fenomenální pamětí. O smysluplnosti a objektivitě takové recenze lze pochopitelně s úspěchem pochybovat.

Nedávno si vzal na paškál i gymnázium v Čakovicích. To obviňuje ze šikany studentky Jany. Mimo jiné se jí mělo dopustit tím, že studentka musela skládat reparát z tělocviku. To sice není úplně obvyklé, ale vcelku pochopitelné, uvážíme-li, že dotyčná navštívila za pololetí přesně dvě hodiny tělesné výchovy (což uvádí sám pan Čapek) a nemohla mít tudíž splněnou docházku. Pokud by se pan Čapek jen trochu orientoval v praktických otázkách chodu školy, věděl by, že student může požádat o osvobození z tělesné výchovy ze zdravotních důvodů, které musí doložit lékařským potvrzením. Pokud tak neučiní, má smůlu a na tělocvik chodit musí.

Jana ovšem „trpěla“ i jinak. Pan Čapek se rozhořčuje, že byla kázeňsky potrestána za podvod, jehož se dopustila, když jako záznam o povinné četbě použila texty stažené z internetu. Knihy prý opravdu četla a netušila, že se dopouští plagiátorství. Pokud je skutečně přečetla, měl by si pan Čapek položit otázku, proč o nich tedy nenapsala vlastními slovy. Pokud použiji cizí text a vydávám jej za svůj, o plagiátorství se totiž jedná zcela jistě. Hloupost či neznalost nikoho zbavit viny nemohou.

Verlaine by se divil

Těžko říci proč, ale západočeskou metropoli si Robert Čapek očividně oblíbil, za poslední rok a čtvrt o plzeňském školství napsal hned deset článků, na nichž se dá poměrně přesně poukázat, jaké metody při psaní svých textů používá.

Zcela typický je Čapkův poslední útok, jehož obětí se stala soukromá Waldorfská škola Dobromysl. Vybral si k tomu tři roky starý případ učitelky Kristýny Šircové, proč právě teď, zůstává záhadou. Samo vedení školy připouští, že se Kristýna Šircová před třemi lety dopustila několik chyb a zdůrazňuje, že s ní tehdy její jednání řešilo. Robert Čapek závažnost chování Kristýny Šircové podle několika kolegů paní Šircové ale zveličuje a uvádí i zcela nepravdivá fakta. V centru celé kauzy je příběh dvou žáků, z nichž jeden druhého obvinil z kyberšikany, což se třídní učitelka Šircová pokoušela, byť poněkud neobratně, vyšetřit. Líný učitel obvinění bagatelizuje a obviňuje Kristýnu Šircovou i školu, že si celou kauzu vymyslely a údajný pachatel se stal obětí šikany. Ve skutečnosti o vyšetřování požádala matka potenciální oběti, což nám potvrdili i pedagogičtí zaměstnanci školy, kteří nejsou součástí jejího vedení. Paní Šircové se pan Čapek na její názor nikdy nezeptal. Vedení školy se pokusilo pana Čapka kontaktovat, aby mu tyto skutečnosti sdělilo, ale marně.

Jako první mělo tu čest těšit se z pozornosti Líného učitele plzeňské Církevní gymnázium. Tam na konci školního roku 2023 / 2024 zjistili, že studenti kvinty píší pornografický román, v němž hrají hlavní roli spolužáci a členové pedagogického sboru. Texty publikovali na uzavřeném chatu, nicméně docházelo k tomu prokazatelně i v době, kdy pobývali na půdě školy. Na existenci pornografického díla upozornila vedení školy matka jedné ze studentek. V této situaci mohlo vedení školy zůstat stěží nečinné. Samo s odstupem připouští, že se při řešení kauzy nevyvarovalo některých chyb. Jednou z nich byla patrně transparentnost. Ředitel Daniel Petříček, který se ke kauze již nechce vracet, totiž pozval rodiče dané třídy na mimořádnou třídní schůzku a v pozvánce podrobně vylíčil podstatu problému. Nepokoušel se celý problém ani zamést pod koberec, ani autoritativně nevnucoval své rozhodnutí, ale snažil se vše otevřeně projednat s rodiči třídy, jíž se problém týkal. Jeden ze studentů byl nakonec na konci školního roku ohodnocen sníženou známkou z chování, druhý dostal ředitelskou důtku.

Robert Čapek si tentokrát dal tu práci a ředitele Petříčka kontaktoval. Bohužel ve svém textu jeho odpovědi necituje, ale parafrázuje, tak aby vyhovovaly zamýšlenému vyznění. Pomiňme, že si plete erotiku s pornografií (že se skutečně jednalo o tvrdou pornografii nám dosvědčilo několik učitelů gymnázia, kteří měli možnost pohroužit se do četby zmíněného díla před jednáním pedagogické rady, na níž rozhodovali o kázeňském trest pro oba autory) a z obou pisatelů dělá novodobé Prokleté básníky. Argumentuje, že podobně laděná díla byla napsána kupříkladu i o Harrym Potterovi a Hermioně či jiných literárních i filmových postavách. To je sice pravda, argument je to ovšem zcela lichý, jelikož učitelé a studenti gymnázia nejsou fiktivní postavy, ale lidé z masa a kostí, kteří navíc působí v prostředí, kde je jakákoliv interakce podobného druhu nepřípustná. Čapek si navíc nebere servítky a ředitele Petříčka tituluje jako křiváka. Naznačuje, že výše uvedenými kázeňskými opatřeními bylo napácháno nenapravitelné psychické poškození duší dvou mladých talentovaných umělců.

Nechceme zpochybňovat sepjetí Líného učitele s realitou, ale nedomníváme se, že by se autoři drsně pornografického textu trápili déle než do konce posledního školního dne. Můžeme samozřejmě diskutovat, zda trestat aktivitu, která se bezprostředně netýká výuky, nicméně škola obecně by měla nejen vzdělávat, ale i vychovávat a k prohřešku částečně došlo na její půdě, což vedení školy očividně přesvědčilo, že je nějaký trest na místě.

Horor ze střední

Na konci následujícího školního roku se stalo terčem „investigativní“ činnosti Líného učitele gymnázium Luďka Pika. Útok byl veden nejprve proti dvěma učitelkám Renatě Helusové a Elišce Fajtové, které obviňuje ze šikany, neobjektivity a přetěžování studentů. Tentokrát si opravdu nebere servítky a označuje obě vyučující jako sadistky a pokřivené a morálně zvrácené osoby.

„Z její třídy po rodičovské schůzce odcházejí rozčílení rodiče, někteří z nich s výkřiky „Kde je tady ředitelna?“, jiní si otírají zpocené čelo nebo si sedají na schody, aby nabrali dech,“ píše Čapek o Renatě Helusové. Líčení je to nesporně dramatické a nabývá prvků zdařilého hororu. Lze ocenit, že autor vážil cestu do Plzně, aby si ověřil, jak to na gymnáziu Luďka Pika vypadá v době třídních schůzek. Škoda, že spolu s rodiči nezvolal „Kde je tady ředitelna?“, aby se ředitele školy Aleše Janouška zeptal na jeho stanovisko. Pravděpodobnější samozřejmě je, že si celou scénu vymyslel, aby zvýšil účinky svého textu. Jenomže pokud si někdo vymyslí jeden odstavec, proč věřit těm dalším!

Na podporu obou vyučujících se pod texty objevilo mnoho názorů jejich bývalých studentů. Autor je smetl ze stolu, s poukazem na to, že se jedná o studenty jedné jediné třídy, v níž byla Eliška Fajtová třídní, a tudíž nemohou být objektivní. Nebyla to pravda, a tak tyto komentáře raději smazal. Navíc některým komentujícím psal soukromé zprávy, kde je vyzýval, aby se nad sebou zamysleli a neváhali se s ním podělit o své vzpomínky, pokud si vzpomenou na jakoukoliv nesrovnalost v chování obou učitelek. To, co bylo v případě ŽŠ v Lomnici klasifikováno jako neakceptovatelné výzvy k práskačství, je v případě Líného učitele vnímáno jako boj za pravdu?

V dalším ze svých textů se Líný učitel nezištně nabízí, že přeci jen na gymnázium osobně dorazí a pomůže vedení školy nastoupit na správnou cestu. Stačí mu prý deset minut v každé třídě (sic!), aby provedl diagnostiku a poradil bezradnému vedení školy, kde má jeho ústav silné a slabé stránky. Předpokládáme, že by si svoji misi nechal dobře zaplatit. A možná právě o to šlo.

Celá kauza se postupně přesunula do útoku na školu jako takovou a její vedení. Nelze se dokonce ubránit dojmu, že celý text byl napsán na objednávku. V diskuzi pod Čapkovými texty velmi aktivně vystupoval vlivný plzeňský právník Jakub Šauer, který i na svém profilu na Facebooku vyzýval, aby se veřejnost o kauzu gymnázia Luďka Pika zajímala a tlačila na zřizovatele. Vzhledem k tomu, že u právníka lze očekávat alespoň průměrnou schopnost porozumění textu a pan Šauer riskoval svoji reputaci upozorňováním na kauzu stojící na velmi chatrných základech, vkrádá se podezření, že vedení školy někomu, jak se říká, šláplo na kuří oko a celá kauza je pokusem o mstu či dokonce snahou nahradit nepohodlné vedení někým povolnějším. Atmosféra na škole je momentálně poměrně napjatá.

Mocná síla fake news

Nabízí se otázka, proč Robertu Čapkovi věnovat tolik pozornosti. Na sociálních sítích se podobných tlachalů a manipulátorů vyskytuje nepočítaně. O síle nepravdivých informací jsme se přesvědčili v případě Covidu i války na Ukrajině a může nás překvapit, že se mohou týkat i něčeho tak každodenního jako je školství. Komunita kolem Líného učitele čítá 32 000 sledujících, kteří, dle komentářů pod texty soudě, Líného učitele nekriticky obdivují. Jeho vliv na veřejné mínění, reputaci škol i osudy jednotlivých učitelů je tudíž nemalý. Navíc je osobou, která pobírá honoráře z veřejných prostředků.

Je možné, že někde na počátku působení Roberta Čapka byla upřímná snaha pomáhat našemu školství. Cestou se ale něco zvrtlo. Třeba Línému učiteli otevře tento text oči, aby přistupoval kritičtěji k informacím, na jejichž základě píše své příspěvky. A pokud ne, každý má možnost udělat si sám obrázek o pracovních metodách, které pan Čapek používá. Jak jsme se snažili ukázat, i v těch případech, kdy mají jeho texty alespoň částečně reálný základ, může mít jeho publicistika kontraproduktivní výsledky, brání totiž objektivnímu posouzení jednotlivých případů. Rozsudek byl přece vyřčen, aniž by obviněný dostal možnost se hájit. Navíc zřizovatelé i ředitelé škol především nechtějí mít problémy, proto je mnohdy nejsnadnější se napadeného učitele zbavit. Stalo se tak bohužel nejen v případě perucké školy, ale i v další ze zde popisovaných kauz.

Pozn. Tento text vznikl ze značné části na základě rozhovorů se zaměstnanci škol, o nichž pan Čapek psal, jak těmi, kterých se jeho texty přímo týkají, tak jejich spolupracovníky. Autoři jejich jména znají, většinu z nich se ale rozhodli zachovat na jejich přání v anonymitě. V případě petice na podporu paní Kytkové ji, podle organizátorů petice, podepsalo elektronicky 270 osob, fyzicky 210.

ČAPEK, Robert. Líný učitel: jak učit dobře a efektivně. Dobrá škola. Praha: Raabe, [2017]. ISBN 978-80-7496-344-5.

ČAPEK, Robert. Líný učitel: vše o školním hodnocení. Dobrá škola. Praha: Raabe, [2022]. ISBN 978-80-7496-511-1.

ČAPEK, Robert. Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny. Dobrá škola. Praha: Raabe, [2018]. ISBN 9788074963872.

MAREŠ, Jan. Jak neměřit ve třídě.

https://is.muni.cz/publication/951960/cs/Jak-nemerit-ve-tride/Jan-Mares

https://www.heroine.cz/vzdelavani/skola-je-prilis-dulezite-misto-na-to-aby-se-tam-ucit ele-mohli-flakat-rika-robert-capek-ostry-skolitel-ucitelu

https://robertcapek.cz/gymnazium-cakovice-ii-pribeh-studentky/

https://robertcapek.cz/recenze-vypraveni-o-webinari-michaela-vesela-a-bezkontaktni-ucitel/

https://robertcapek.cz/cirkevni-gymnazium-v-plzni-sex-zlocin-a-trest/

https://robertcapek.cz/gymnazium-ludka-pika-v-plzni-a-eliska-fajtova-jak-neucit-cestinu-a-jak-se-nechovat-k-zakum/

https://robertcapek.cz/gymnazium-ludka-pika-v-plzni-a-eliska-fajtova-jak-neucit-cestinu-a-jak-se-nechovat-k-zakum/

https://robertcapek.cz/gymnazium-ludka-pika-v-plzni-renata-hellusova-a-eliska-fajtova-dalsi-hlasy-a-ohlasy/

https://www.databazeknih.cz/autori/robert-capek-16810

https://robertcapek.cz/cv/