Článek
Když se Ludvíkovo vojsko 29. srpna 1526 střetlo s armádou sultána Süleymana I., část českých posil se nacházela u Földváru. Pražská výprava pod vedením Zdeňka Lva z Rožmitálu vyrazila z města teprve 28. července. Tvořili ji pěšáci a jezdci z několika českých královských měst. K bitvě se ale nedostali včas. Jiná skupiny sice do Tolny dorazila už 6. srpna, byli to ale jen muži z Tábora, Loun, Žatce, Kadaně a Mostu. Král tak neměl k dispozici zdaleka takovou armádu, kterou potřeboval a se kterou počítal.
Vojvoda Zápolský krále zradil?
Problém ale nebyl pouze v pomalém přesunu. Ludvík vládl Uhrám i českým zemím, ale šlechtici a města sledovali také vlastní zájmy. Panovník potřeboval jejich peníze a vojáky, nemohl jim však jednoduše nařídit, aby se okamžitě vydali do války.
Navíc česká vojska nebyla jediná, která jaksi chyběla Na pomoc čekal Ludvík také od sedmihradského vojvody Jana Zápolského. Ten měl podle dobových odhadů přibližně patnáct tisíc mužů, jeho vojsko však u Moháče nebojovalo. Zápolský se po králově smrti sám ucházel o uherský trůn. Jeho nepřítomnost se proto stala součástí pozdějších sporů, sama o sobě ale nedokazuje, že Ludvíka úmyslně opustil.
Bitva u Moháče měla pro české dějiny zásadní význam
První útok se obrátil proti Uhrům
Osmanská armáda měla početní převahu i silné dělostřelectvo. Uherské vojsko disponovalo přibližně 25 tisíci muži, přesné počty se však v historických odhadech liší. Ludvíkovi velitelé se rozhodli udeřit dříve, než protivník naplno využije své výhody.
Zpočátku se zdálo, že jejich postup může uspět. Uherská jízda odrazila osmanský útok na pravém křídle a dala se do pronásledování ustupujících jezdců. Arcibiskup Pavel Tomory, který patřil k hlavním velitelům královského vojska, pokračoval se svými muži dál. Jeho jezdci se tak dostali do dosahu osmanských děl a střelců.
Tomory padl. Jeho oddíly se začaly stahovat a ústup zasáhl i další části vojska. Jakmile se rozpadly řady, královi muži už nedokázali obnovit původní uspořádání. Boj skončil přibližně po hodině a půl. Na bojišti zůstaly tisíce mrtvých a další vojáci zahynuli při útěku. Mezi padlými byli významní uherští šlechtici i církevní hodnostáři. Král se zkusil zachránit úprkem z bitvy, ovšem jeho cesta skončila jen několik kilometrů od místa střetu.
Potok Csele se stal Ludvíkovým hrobem
Ludvík prchal na koni se svými průvodci. Při překonávání potoka Csele, který protéká bažinatým terénem, spadl do vody. Podle tradičního podání se mu nepodařilo dostat na břeh a utopil se. Přesné okolnosti jeho smrti historici zkoumají dodnes, k dispozici jsou dobové zprávy, ale ne všechny podrobnosti lze považovat za jisté.
Král se utopil a nezanechal po sobě dědice
Tělo mladého krále navíc nenašli bezprostředně po bitvě. Pátrání organizovala jeho manželka Marie Habsburská a ostatky se objevily až na začátku listopadu. 9. listopadu 1526 je pohřbili v Székesfehérváru, tradičním pohřebišti uherských panovníků. Ludvíkovi bylo dvacet let. Českým králem se stal po smrti otce Vladislava Jagellonského v roce 1516, uherskou korunu nosil už od dětství. Neměl legitimního potomka, který by mohl převzít vládu, a jeho smrt proto okamžitě otevřela otázku nástupnictví.
O rozsahu ztrát během slavné bitvy svědčí i hromadné hroby objevené v okolí bojiště. Archeologové v nich nalezli ostatky přibližně 1 500 až 2 000 lidí. Starší výklady spojovaly část pohřbených s popravami zajatců po bitvě. Novější výzkum tuto představu znovu prověřuje a upozorňuje, že mezi mrtvými mohli převažovat vojáci padlí přímo v boji.
Dva králové a rozdělené Uhry
O uherskou korunu se po Ludvíkově smrti přihlásili Jan Zápolský a Ferdinand Habsburský, manžel Ludvíkovy sestry Anny. Část uherských stavů podpořila Zápolského, jiná skupina se postavila za Ferdinanda. Oba byli korunováni a jejich spor přerostl v boj o vládu nad zemí. Ferdinand měl nárok také na český trůn. Opíral se o předchozí dynastické dohody mezi Jagellonci a Habsburky a české stavy ho v roce 1526 zvolily králem. Habsburkové tak získali českou korunu v době, kdy se v Uhrách rozhořel zápas o nástupnictví.
Süleyman po vítězství postupoval k Budínu, na podzim se však z Uher stáhl. Osmanská armáda město trvale ovládla až v roce 1541. Bývalé Uherské království se následně rozdělilo mezi Habsburky, Osmanskou říši a Sedmihradsko. Ludvíkova smrt tak zasáhla i české dějiny. Kdyby se dožil dalších let, otázka nástupnictví by vypadala jinak. Po jeho smrti ale o korunách rozhodovaly volby stavů, dynastické dohody a války, které střední Evropu zaměstnávaly po další generace.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.welt.de/geschichte/article199334956/Mohacs-Wo-die-Tuerken-Ungarn-den-Todesstoss-versetzten.html
https://24.hu/tudomany/2019/08/28/mohacsi-csata-ii-lajos-csele-patak/
https://www.welt.de/geschichte/article157869112/29-August-1526-Artillerie-erstmals-effektiv-eingesetzt.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/smrt-ceskeho-krale-i-dalsi-turecka-expanze-bitva-u-mohace-zasadne-ovlivnila-dejiny-377052
