Článek
V českých dějinách jen málokterá postava vzbuzuje takový rozpor jako Boleslav I. Na jedné straně stojí bratrovražda, která mu vynesla přízvisko Ukrutný, na druhé straně mimořádně schopný panovník, který během několika desetiletí výrazně rozšířil území pod svou kontrolou, vybudoval pevnější mocenskou strukturu a dokázal české knížectví zapojit do velké evropské politiky. Označovat ho pouze za vraha svatého Václava proto znamená přehlédnout podstatnou část jeho historického významu.
Smrt Václava není tak křišťálově jasná
Samotná okolnost Václavovy smrti přitom není tak jednoduchá, jak ji známe z pozdějšího vyprávění. Tradiční výklad říká, že Boleslav svého bratra nechal zavraždit ve Staré Boleslavi 28. září 935. Starší tradice pracovala s rokem 929 a ani otázka Boleslavovy přesné role není z dnešního pohledu úplně bez problémů. Prameny jsou pozdější a vznikaly v prostředí, které mělo své vlastní důvody pro vytvoření obrazu Václava jako mučedníka. Jisté je, že po Václavově smrti se Boleslav stal vládcem a že za jeho panování došlo k zásadnímu rozšíření přemyslovské moci.
Ještě důležitější než samotný okamžik převzetí moci je to, co následovalo. Boleslav totiž nedostal do rukou hotový stát v pozdějším slova smyslu. Přemyslovské území bylo stále pouze jedním z mocenských center v prostoru, kde vedle sebe existovala řada dalších knížectví, kmenových oblastí a politických struktur. Pokud měl Přemyslovce udržet u moci, potřeboval mnohem víc než jen kontrolovat Prahu.
S Otou I. se nakonec v podstatě domluvil
První velkou překážkou se stala říše Oty I. Boleslav se s novým německým panovníkem dostal do konfliktu a přibližně čtrnáct let mezi nimi probíhaly boje. Nešlo přitom pouze o osobní spor dvou vládců. Ve hře byla kontrola nad rozsáhlým prostorem na východ od Saska a otázka, jak daleko může sahat moc německého krále a jak velkou samostatnost si dokáže český kníže udržet. Boleslav v prvních střetech dokázal úspěšně vzdorovat, nakonec však musel svou politiku změnit.
Boleslav I. se zasloužil o to, že se Přemyslovci stali mocnou silou
Zlom přišel kolem roku 950. Ota I. vstoupil do Čech s vojskem a Boleslav se rozhodl pro dohodu. Podřídil se Otově vrchnosti, což ale neznamenalo, že by se Čechy proměnily v obyčejnou provincii říše. Boleslav si ponechal značnou kontrolu nad domácími záležitostmi a naopak získal možnost fungovat jako respektovaný partner v mocenském systému, který se ve střední Evropě vytvářel. Jeho vztah k Otovi proto nelze jednoduše popsat jako kapitulaci. Šlo spíše o pragmatický kompromis, který Boleslavovi umožnil soustředit energii na jiné směry.
Boleslav prostě nebyl jen násilník
Nejlepším důkazem změny Boleslavovy pozice byla bitva na Lechu roku 955. Když maďarské vojsko proniklo do německých zemí, český kníže vyslal Otovi na pomoc početný vojenský kontingent. Prameny hovoří přibližně o tisícovce mužů. To je samo o sobě pozoruhodný údaj. Ukazuje totiž, že Boleslav disponoval vojenskou silou, kterou mohl vyslat stovky kilometrů od svého centra, aniž by tím přestal chránit vlastní území. Ve stejné době navíc bojoval proti Maďarům také na hranicích svého panství.
Tady se ukazuje rozdíl mezi Boleslavem a obrazem pouhého násilníka, který se někdy objevuje v populárním vyprávění. Boleslav dokázal využít změny poměrů ve svůj prospěch. Po porážce Maďarů se ve střední Evropě otevřel prostor pro další expanzi a český kníže se v následujících letech soustředil na území na východ od Čech. Jeho moc postupně dosahovala přes Moravu a Slezsko až do oblasti kolem Krakova a ještě dál. Přesný rozsah Boleslavovy přímé kontroly je mezi historiky předmětem diskuse, ale není pochyb o tom, že za jeho vlády se české mocenské centrum výrazně rozšířilo.
Z Prahy se stávala skutečná metropole
Právě slovo „stát“ je však potřeba používat opatrně. Boleslav nevybudoval Českou republiku v dnešním smyslu a ani jeho moc nemusela být všude stejně pevná. Raně středověká říše fungovala prostřednictvím knížecích center, družiny, místních elit, vojenské síly, tributů a kontroly obchodních cest. Území, které bylo v určitém okamžiku pod Boleslavovým vlivem, proto nemuselo být spravováno stejným způsobem jako samotné Čechy.
Přesto byl rozsah změny mimořádný. Z Prahy se stávala skutečná politická a obchodní metropole a přemyslovské knížectví získávalo ekonomickou základnu, která umožňovala financovat vojenskou moc. Jedním z důležitých zdrojů příjmů byl dálkový obchod. Dobové obchodní sítě spojovaly střední Evropu se západem i východem a Praha ležela na významných trasách. Součástí tohoto systému byl bohužel i obchod s otroky, který v 10. století představoval významnou součást ekonomiky některých mocenských center v regionu.
Nechal razit peníze, dbal na křesťanství
Boleslavovu schopnost organizovat moc dokládá také vývoj mincovnictví. Dochované denáry jsou jedním z konkrétních dokladů fungování pražského mocenského a hospodářského centra. Berlínské Münzkabinett například uchovává denár připisovaný Boleslavovi I., s označením Prahy jako místa ražby. Samotné datování nejstarších českých mincí zůstává v odborné literatuře předmětem diskuse, ale mince jasně ukazují rostoucí význam Prahy jako centra obchodu a moci.
Boleslav však nebudoval pouze vojenskou moc. Uvědomoval si také význam křesťanství jako politického nástroje. Zde se dostáváme k jednomu z největších paradoxů jeho vlády. Muž, kterého tradice označila za vraha svatého Václava, pomohl vytvořit podmínky pro vznik kultu svého mrtvého bratra. Už kolem roku 938 nechal Václavovy ostatky přenést do Prahy a jejich uložení v chrámu svatého Víta mělo zásadní politický i náboženský význam. Václav se postupně stal symbolem dynastie a později celé země.
Tento krok lze chápat nejen jako projev lítosti nebo osobního obrácení, ale také jako mimořádně chytrý politický tah. Boleslav mohl z problematického dědictví bratrovy smrti vytvořit legitimizační nástroj vlastní dynastie. Václav jako mučedník přestal být potenciálním soupeřem a stal se naopak posvátným předkem Přemyslovců. Pozdější česká státní tradice pak stála do značné míry právě na této postavě.
Přemyslovci v centru mocenské sítě
Podobně významná byla Boleslavova snaha o vytvoření vlastního církevního centra. Jeho dcera Mlada byla vyslána do Říma a její mise souvisela se snahou založit v Praze samostatné biskupství. To se nakonec podařilo až po Boleslavově smrti v roce 973, ale samotná iniciativa ukazuje, že panovník chápal církev nejen jako náboženskou instituci, ale také jako nástroj státní organizace.
Boleslavova politika měla ještě jeden důležitý důsledek: Přemyslovci se dostali do centra nové středoevropské mocenské sítě. Jeho dcera Doubravka se později provdala za polského knížete Měška I. Tento sňatek už spadá na samotný konec Boleslavovy vlády a představoval další způsob, jak upevnit postavení Přemyslovců v regionu. Boleslav tak postupně využíval všechny dostupné prostředky – válku, diplomacii, obchod, náboženství i dynastické sňatky.
Je proto poněkud zavádějící stavět proti sobě „krvavého bratrovraha“ a „zakladatele českého státu“, jako by jedna z těchto charakteristik musela být nepravdivá. Boleslav mohl být současně člověkem, který se podílel na násilném převzetí moci, a mimořádně schopným státníkem. Raný středověk navíc nebyl prostředím, v němž by se politická moc získávala pokojnou demokratickou soutěží. Násilí, popravy, vydírání, braní rukojmí i dynastické konflikty byly běžnou součástí tehdejší politiky.
Čechy se staly významnou mocností
Boleslavův příběh proto dobře ukazuje, jak vznikaly raně středověké státy. Nebyly výsledkem jednoho rozhodnutí ani dílem jediného panovníka. Vznikaly postupným soustřeďováním vojenské síly, ovládáním obchodních cest, podřizováním místních elit a vytvářením institucí, které dokázaly moc přenést z jedné generace na druhou. Boleslav v tomto procesu sehrál mimořádně důležitou roli.
Když kolem roku 967 zemřel, zanechával po sobě mnohem silnější přemyslovské knížectví, než jaké převzal. Přesné datum jeho smrti se v pramenech rovněž liší a uvádí se rok 967 nebo 972, ale jeho historický odkaz je zřetelný. Čechy se během jeho vlády staly významnou středoevropskou mocností a Přemyslovci získali základ, na kterém mohli jejich nástupci dále stavět.
Zdroje: autorský článek s využitím
