Článek
Představme si jednoduchou změnu dějin - Lenin by zemřel ještě před rokem 1917. Nemusel by jít nutně o dramatickou událost, stačilo by, kdyby podlehl nemoci o několik let dříve, případně zemřel během exilu. Když pak v únoru 1917 padl carský režim, v Rusku by pořád existovali bolševici, sověty, dělnické organizace, nespokojená armáda i obrovská sociální krize. Zmizel by ovšem člověk, který měl mimořádnou schopnost tyto síly politicky nasměrovat. Tady začíná zajímavější otázka než prosté „byla by revoluce?“. Pravděpodobnější totiž je, že revoluce by přišla tak jako tak, ale její výsledek by byl podstatně méně předvídatelný.
Lenin mohl být rozhodujícím „urychlovačem“
Rusko roku 1917 nebylo zemí, kterou by do revoluce přivedl jeden muž. Válka zničila hospodářství, miliony vojáků zahynuly nebo dezertovaly, zásobování měst se hroutilo a carský režim ztratil značnou část autority. Únorová revoluce vznikla z kombinace dlouhodobých problémů a bezprostředního kolapsu státní moci.
Ani samotný říjen tedy nelze vysvětlovat jen Leninovým osobním rozhodnutím. Rok 1917 byl zároveň procesem rozpadu státu, demobilizace armády a rychlé radikalizace společnosti. Lenin však představoval něco, co ostatním revolucionářům často chybělo: schopnost učinit z chaosu politický program. Když se v dubnu 1917 vrátil do Petrohradu, překvapil dokonce vlastní stranu. Jeho takzvané Dubnové teze odmítly podporu Prozatímní vlády a požadovaly přenesení moci na sověty. Lenin tím zároveň změnil dosavadní směr bolševické politiky.
Těžko říct, jestli by mohl existovat Sovětský svaz bez Stalina
To je pro náš hypotetický scénář zásadní. Kdyby Lenin nebyl, právě tento okamžik by mohl dopadnout úplně jinak. Před jeho návratem totiž část bolševického vedení nebyla připravena okamžitě usilovat o svržení Prozatímní vlády. Stalin a Kameněv zastávali podstatně opatrnější linii. Leninův příchod proto nebyl jen návratem známého revolucionáře, byl také politickým střetem uvnitř samotné bolševické strany. Bez něj by tedy bolševici nemuseli automaticky dospět ke stejnému rozhodnutí.
První možnost: bolševici by zůstali radikální, ale čekali by
Tohle je pravděpodobně nejzajímavější varianta. Bolševická strana už před Leninovým návratem existovala a nebyla malou skupinou vytvořenou až v roce 1917. Měla vlastní organizaci, zkušenosti z revoluce roku 1905 a síť aktivistů. Lenin tedy nevytvořil revoluční potenciál z ničeho. Problém by spočíval v načasování.
Bez člověka, který by tlačil vedení k rychlému přechodu od podpory sovětů k požadavku jejich převzetí moci, mohl být bolševický postup pomalejší. Strana by se mohla pokusit získávat většinu v sovětech, zatímco Prozatímní vláda by dál pokračovala ve válce. Jenže válka byla časovaná bomba.
Čím déle by vláda nedokázala zajistit potraviny, půdu a mír, tím více by ztrácela podporu. Lenin proto nemusel vytvořit nespokojenost obyvatelstva. Stačilo mu rozpoznat, kam směřuje, a dát jí jednoduché politické heslo. „Mír“, „chléb“ a „půda“ nebyly magické formule, které by samy o sobě způsobily revoluci. Jejich síla spočívala v tom, že spojily různé skupiny obyvatel s jedním politickým projektem. Dubnové teze zároveň nabízely konkrétní představu, že moc mají převzít sověty. Bez Lenina by tento program mohl vzniknout také. Otázkou je, kdo by ho prosadil.
Druhá možnost: hlavní postavou by se stal Trockij
Tady se dostáváme k alternativě, která působí téměř ironicky. Leon Trotsky byl jedním z nejvýraznějších revolucionářů své doby a v samotném říjnu sehrál mimořádně důležitou organizační úlohu. Jeho působení v Petrohradském sovětu a ve Vojenském revolučním výboru bylo pro převzetí moci zásadní. Trockij by ovšem nebyl „Leninem číslo dvě“.
Trockij mohl mít úplně jinou pozici
Jeho politické představy se v některých důležitých momentech lišily a jeho pozice uvnitř bolševické strany byla před rokem 1917 jiná. Přesto měl něco, co by se v situaci bez Lenina mohlo ukázat jako rozhodující: mimořádný politický talent, organizační schopnosti a schopnost mluvit k masovému hnutí. Je proto představitelné, že by se Trockij stal hlavní tváří radikálního křídla revoluce.
To ale ještě neznamená, že by vznikl stejný Sovětský svaz. Trockého pozdější konflikt se Stalinem ukázal, že spor nebyl jen osobním soubojem dvou mužů. Šlo také o odlišné představy o tempu industrializace, mezinárodní revoluci, fungování strany a budoucnosti sovětského státu. Bez Lenina by navíc Trockij nastupoval do jiné mocenské hry. Nemusel by mít stejné postavení ani autoritu, jakou získal v průběhu roku 1917.
Třetí možnost: převládli by Stalin, Kameněv a Zinověv
Ještě zajímavější je možnost, že by po Leninově smrti nevznikl jeden nový „vůdce“, ale kolektivní vedení. Joseph Stalin už před říjnovou revolucí patřil mezi významné bolševické představitele. Nebyl však v roce 1917 tím mužem, kterého si dnes automaticky představujeme jako budoucího diktátora Sovětského svazu. Jeho vzestup byl do značné míry spojen s pozdějším mocenským bojem uvnitř strany. Zde je kontrafaktuální historie obzvlášť nejistá.
Leninův odchod by totiž neznamenal, že Stalin okamžitě získá absolutní moc. Naopak. Mohli bychom sledovat dlouhý souboj několika skupin – Stalinových aparátníků, Trockého radikálního křídla, Zinověva a Kameněva i dalších bolševických představitelů.
Historie skutečného nástupnictví ukazuje, jak komplikovaná tato otázka byla. Leninovo takzvané Testament z let 1922–1923 upozorňovalo na rostoucí Stalinovu moc a zároveň označovalo Trockého za jednoho z nejschopnějších členů vedení. Kdyby Lenin zemřel už před revolucí, takový dokument by samozřejmě neexistoval. Stalin by tak přišel o jednoho z nejdůležitějších faktorů, které později ovlivňovaly jeho mocenskou pozici – Leninovu autoritu a následné dědictví jeho odkazu. To je možná největší rozdíl mezi skutečnými dějinami a alternativní variantou.
A co kdyby říjnová revoluce vůbec nebyla?
Ani to není vyloučené. Pokud by bolševici bez Lenina nebyli schopni sjednotit svou politickou strategii, mohl rok 1917 skončit jiným uspořádáním. Prozatímní vláda sice čelila obrovským problémům, ale nebylo předem dáno, že právě bolševici musí převzít moc. Mohla vzniknout koalice socialistických stran. Mohli posílit menševici a socialisté-revolucionáři. Mohlo dojít k jiné formě parlamentního systému. A v určitém okamžiku mohla armáda nebo konzervativnější síly zasáhnout a revoluční proces násilně ukončit.
Ostatně, říjnové události nelze oddělit od rozpadu státních struktur a od toho, jak rychle se Prozatímní vláda dostávala do izolace. Lenin tak nebyl mužem, který „vymyslel“ říjnovou revoluci. Byl jedním z těch, kteří dokázali využít situaci, v níž se stát už sám rozpadal. To je podstatný rozdíl.
Bez Lenina by možná nebyl ani Stalin, jak ho známe
Největší důsledek alternativního scénáře by se možná neprojevil v roce 1917, ale o deset let později. Kdyby nevznikl bolševický stát v podobné podobě, nemusel vzniknout ani mocenský systém, který později umožnil Stalinovi soustředit v rukou obrovskou moc. Sovětská historiografie sama později vytvořila silný obraz Lenina jako zakladatele revoluční tradice a bolševické strany; moderní výzkum zároveň ukazuje, jak se interpretace revoluce v dalších desetiletích měnila podle aktuálních politických potřeb.
To ale neznamená, že „bez Lenina by nebyl komunismus“. Komunistické a socialistické myšlenky byly v Evropě rozšířené už dávno před rokem 1917. První světová válka a ruská revoluce jim pouze daly nebývalou politickou sílu. Říjnová revoluce pak vytvořila model, který zásadně ovlivnil levici po celém světě a rozdělil socialistické hnutí na reformní a revoluční proud.
Bez Lenina by tedy komunismus nezmizel. Mohl ale vypadat mnohem méně centralizovaně, méně ruskocentricky a možná také méně spojeně s představou jedné pevně organizované strany.
Nejpravděpodobnější je jiná revoluce
Kontrafaktuální historie svádí k jednoduchému závěru: Lenin zemře a všechno se změní. Ve skutečnosti je pravděpodobnější něco složitějšího. Společenské podmínky roku 1917 byly natolik výbušné, že by jeho smrt pravděpodobně neodstranila samotný revoluční proces. Odstranila by ale konkrétního člověka, který dokázal v rozhodující chvíli prosadit konkrétní strategii. Bez Lenina by bolševici mohli postupovat pomaleji, Trockij mohl získat větší význam, Stalin mohl naopak získat menší. Prozatímní vláda mohla přežít déle, nebo se mohla zhroutit ještě rychleji pod tlakem jiných radikálních sil.
A dokonce i kdyby bolševici nakonec zvítězili, vůbec není jisté, že by jejich stát měl podobu pozdějšího Sovětského svazu. Lenin tedy nebyl jedinou příčinou ruské revoluce. Byl však jedním z nejdůležitějších důvodů, proč dostala právě takovou podobu. Proto je představa jeho smrti před revolucí tak zajímavá. Nemění totiž pouze jméno na vrcholu dějin, ale mění rozhodující politické rozhodnutí, které mohlo změnit celý další směr dvacátého století.
Zdroje: autorský článek s využitím
