Článek
Příbuzenské sňatky se v Habsburské rodině opakovaly tak často, že rodokmen připomínal uzavřený kruh. Bratranci se brali se sestřenicemi, strýcové s neteřemi a další generace znovu spojovaly rodiny, které už měly spoustu společných předků. Panovníci nechtěli ztratit území, majetek ani nárok na korunu ve prospěch jiných rodů. Cena však byla vysoká.
Manželství nebylo o osobních sympatiích
Politicky to sice dávalo smysl. Ale čím častěji se příbuzní brali, tím vyšší bylo riziko dědičných nemocí u jejich dětí. V té době manželství panovníka nebylo o osobních sympatiích. Bylo to spíše dohoda, která mohla změnit osud celých zemí. Habsburkové díky chytrým sňatkům získávali nová území kdekoli v Evropě a posilovali své postavení mezi mocnostmi. Současně se snažili, aby vše, co získali, zůstalo uvnitř dynastie. Ve španělské větvi se tato politika nakonec podílela na zániku rodu.
Habsburkové při hledání partnerů často sáhli po svých příbuzných. Jeden sňatek mezi bratrancem a sestřenicí sám o sobě nebyl velký problém. Problém nastal, když se takové svazky opakovaly po několik generací a ti samí předkové se neustále objevovali v rodokmenu. Jak daleko to šlo, ukázala studie z roku 2009. Vědci vytvořili rodokmen španělských Habsburků s více než třemi tisíci lidmi, sahající až šestnáct generací zpátky.
„Nebezpečné“ číslo prudce vzrostlo
Kromě rodinných vazeb sledovali i to, kolik dětí přežilo do deseti let. Studie ukázala, že koeficient inbreedingu prudce vzrostl. Tento koeficient říká, jak moc má člověk šanci dostat dva stejné geny od jednoho předka. Filip I. Kastilský, zakladatel španělské větve, měl hodnotu jen kolem 0,025. Když se podíváme na Karla II., posledního španělského Habsburka, už to bylo 0,254.
Filip I. Kastilský byl zakladatelem španělské větve Habsburků
Tohle číslo je opravdu vysoké a blíží se tomu, co by mělo mít dítě dvou sourozenců nebo rodič‑dítě. Neznamená to, že Karel II. byl narozen z manželství úzce příbuzných. Šlo o dlouhý řetězec sňatků, kde se vztahy stále vracely a hromadily.
Vystouplá čelist nebyla jen výsadou portrétů
Když se podíváte na obrazy španělských Habsburků, snadno zahlédnete jeden výrazný rys. Mnoho z nich mělo silně vyčnívající dolní čelist, a u některých to bylo opravdu nápadné. Karel II. je typickým příkladem. Lékaři tomu říkají mandibulární prognatismus, tedy prostě moc vyčnívající dolní čelist.
U Habsburků se to objevovalo po generace a lidé si dlouho mysleli, že to souvisí s častými sňatky mezi příbuznými. V roce 2019 se tomu věnoval výzkumný tým. Prohlédli si portréty patnácti členů rodu, celkem 66 obrazů, a zaznamenali různé rysy obličeje. Pak srovnali své poznatky s rodokmeny panovníků. Studie opravdu ukázala, že čím blíže byli příbuzní, tím výraznější byla jejich dolní čelist.
Ostatní rysy ale nedávaly tak jasný výsledek. Výzkum tak potvrdil, že sňatky mezi příbuznými pomohly vytvořit typický vzhled částí Habsburků, ale neprokázal, že všechny jejich zvláštnosti mají stejný původ.
Vysoká dětská úmrtnost měla i genetické souvislosti
Čelist ale byla jen jedním z viditelných znaků. Skutečné nebezpečí se často skrývalo jinde. Když jsou rodiče příbuzní, pravděpodobnost, že dítě zdědí stejnou škodlivou genetickou variantu od obou rodičů, rychle roste. Některé dědičné poruchy se ukážou až tehdy, když dítě získá tuto variantu od matky i otce.
Studie španělských Habsburků prokázala souvislost mezi příbuzností rodičů a šancí, že jejich děti přežijí do deseti let. Další výzkum, který zahrnoval i rakouskou větev dynastie, naznačil, že vysoká míra příbuznosti mohla poškodit i reprodukční zdraví. Kdekoli se podíváme na historické rodokmeny, musíme brát v úvahu podmínky té doby. Děti umíraly v raném věku napříč všemi společenskými vrstvami a tehdejší medicína si s řadou nemocí nedokázala poradit.
U mnoha úmrtí neznáme přesnou příčinu. Takže výzkumy ukazují jen statistické souvislosti, ne neomylný důkaz, že každá zdravotní potíž Habsburka vznikla kvůli příbuzenským sňatkům.
Karel II. neměl dědice, po jeho smrti vypukla válka
Nejznámějším příkladem dlouhodobého uzavírání sňatků v rámci rodiny je španělský král Karel II. Ten se narodil v roce 1661 a zemřel v roce 1700. Už za svého života bylo zřejmé, že jeho zdravotní stav není dobrý. Měl problémy s tělesným vývojem a jeho schopnost zplodit potomka vyvolávala velké obavy o budoucnost španělského trůnu.
Karel II. se oženil dvakrát. První manželkou byla Marie Luisa Orleánská, druhou Marianna Falcko‑Neuburská. Ani jedno manželstv ale nepřineslo dědice. Karel II. zemřel ve věku 38 let a španělská větev Habsburků s ním vymřela po meči. Vědci se po letech snažili rozluštit, proč byl tak nemocný. Prohledali všechny dostupné záznamy a následně vyšlo najevo, že mohl mít několik dědičných vad. Ale protože Karel II. logicky nikdy nešel na testy, zůstává to jen domněnkou, ne jistou diagnózou.
Jeho smrt však znamenala velký chaos. Když nikdo nevěděl, kdo bude ve Španělsku vládnout, na trůn si začaly brousit zuby evropské mocnosti. Spor se v roce 1701 změnil ve válku o španělské dědictví. Konflikt ukázal, jak snadno se může rozpadnout dynastická hra, když král nemá potomka a k boji o trůn se přidá několik soupeřů.
Podobné sňatky uzavíraly i jiné panovnické rody
Habsburkové však nebyli jediní, kdo upřednostňoval sňatky mezi příbuznými. Královské rodiny po staletí řešily, kdo dostane trůn, území a majetek. Sňatek s blízkým příbuzným mohl udržet majetek v rodě a omezit nároky ostatních. Jenže u španělských Habsburků se takové svazky táhly opravdu dlouho, generace žily v incestu. Rodové linie se stále víc proplétaly a genetické spojení sílilo.
Díky zachovaným rodokmenům dnes můžeme sledovat, jak se to vyvíjelo, a porovnávat to s nemocemi jednotlivých členů. Habsburkové tak ukázali na vlastní kůži, že politicky výhodný sňatek nemusí být výhodný pro další generaci. Snaha udržet moc v jedné rodině přinesla problémy, které další sňatek prostě nevyřešil.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.nationalgeographic.com/science/article/how-inbreeding-killed-off-a-line-of-kings
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/royals-prove-inbreeding-is-a-bad-idea-10595483/
https://www.smithsonianmag.com/smart-news/distinctive-habsburg-jaw-was-likely-result-royal-familys-inbreeding-180973688/
https://elpais.com/diario/2009/04/15/sociedad/1239746409_850215.html
https://abcnews.com/Health/Healthday/story?id=7543880&page=1
