Článek
Vladimír Haškovec měl být člověkem, který bude Klementu Gottwaldovi pomáhat udržet zdraví. Místo toho se jeho blízkost k prezidentovi stala jedním z hlavních důvodů, proč se později ocitl v hledáčku Státní bezpečnosti. Z osobního lékaře se postupně stal údajný nepřítel státu, který měl podle vyšetřovatelů prezidenta záměrně špatně léčit a podílet se na jeho postupném odstranění.
Nebyl to jen tak nějaký doktůrek
Haškovec přitom nebyl žádný okrajový lékař. Byl neurologem a psychiatrem, vysokoškolským učitelem a odborníkem, který měl za sebou významnou vědeckou kariéru. Po únoru 1948 navíc působil v prostředí, v němž členství v komunistické straně nebylo překážkou, ale naopak mohlo otevírat dveře k nejvyšším představitelům státu. Gottwalda léčil několik let a podle pozdějších svědectví se o něj staral poměrně důkladně. Při recepcích například kontroloval, kolik alkoholu prezident vypije, a dokonce mu odnášel skleničky.
Jenže v komunistickém Československu začátku padesátých let mohl být právě takový vztah k mocnému člověku nebezpečný. Stačilo, aby se politická situace změnila, a z důvěrníka se mohl stát podezřelý. Haškovec měl navíc jeden zásadní problém. Byl považován za člověka spojeného s Rudolfem Slánským a právě Slánský byl v listopadu 1951 zatčen a následně se rozběhla mašinérie, která měla odhalit údajné „spiklenecké centrum“ uvnitř komunistické strany. V atmosféře hledání nepřátel začala být podezřelá i samotná skutečnost, že Haškovec kdysi působil jako Gottwaldův lékař.
Hrob Klementa Gottwalda na Olšanech
Zatkli ho dlouho po smrti Gottwalda
Haškovec byl zatčen 17. května 1952. V té době už přitom více než půl roku nebyl Gottwaldovým osobním lékařem. Přesto se vyšetřovatelé pokoušeli vytvořit konstrukci, podle níž měl lékař prezidentovi úmyslně škodit a ve spolupráci se Slánským usilovat o jeho život.
Obvinění bylo postavené na logice typické pro politické procesy padesátých let. Pokud Gottwald onemocněl, musel za jeho stav někdo nést odpovědnost. A protože jeho zdravotní dokumentace byla přísně střežena, skutečný stav prezidentova zdraví nebyl běžně dostupný ani všem lékařům, kteří ho později ošetřovali.
To se naplno ukázalo během Gottwaldových posledních dnů. Po návratu ze Stalinova pohřbu se prezidentův stav prudce zhoršil. Lékaři zpočátku pracovali s diagnózou pneumonie. Teprve později se podařilo získat starší rentgenové snímky, na nichž byla patrná rozsáhlá výduť aorty. Gottwald 14. března 1953 zemřel.
Vymýšlely se bizarní konstrukce
Pitva pak ukázala rupturu aorty a vykrvácení. Českoslovenští lékaři navíc zaznamenali další závažné zdravotní změny. Samotný průběh léčby ale nedává jednoduchý základ pro tvrzení, že by Haškovec prezidenta úmyslně usiloval zabít. V době jeho smrti už byl navíc dlouho ve vězení.
A právě zde celá konstrukce získává až absurdní rozměr. Haškovec byl odsouzen až v dubnu 1954, tedy více než rok poté, co jeho pacient zemřel a dostal šest let vězení za politicky vykonstruovaný případ, v němž byl obviněn z úmyslně nesprávné léčby Gottwalda a snahy zkrátit jeho život.
Proces měl Haškovcovi připsat odpovědnost nejen za samotnou léčbu, ale také za nedostatečný dohled nad prezidentovou životosprávou, nekontrolovanou léčbu, špatné ověřování diagnóz a nedostatečné využívání konzilií sovětských lékařů. V dobových a pozdějších svědectvích se objevila dokonce bizarní historka, že měl nechat Gottwaldův pokoj vymalovat olovnatými barvami, aby ho pomalu otrávil.
Setkal se s dalším jeho lékařem
Ještě děsivější než samotné obvinění je způsob, jakým se k němu vyšetřovatelé dostávali. Haškovec strávil ve vyšetřovací vazbě zhruba dva roky a na svůj proces čekal více než rok a půl v samovazbě. Později vzpomínal, že vyšetřovatelé obviněným opakovali, že se musí přiznat, protože to žádá strana.
Proces s Haškovcem nebyl izolovanou událostí. Spolu s ním byl v dubnu 1954 souzen také další bývalý Gottwaldův lékař Ladislav Haas. Ten byl osobním lékařem komunistického vůdce už v prvních poválečných letech a jeho působení skončilo v roce 1946. I Haas byl později zatčen a obviněn v souvislosti s údajnou snahou poškodit Gottwaldovo zdraví. Na rozdíl od Haškovce byl však v procesu pro nedostatek důkazů osvobozen.
Celá kauza zapadala do širšího fenoménu politických procesů, v nichž se skutečná vina často hledala až poté, co bylo politicky rozhodnuto, kdo má být nepřítelem. V případě Haškovce navíc fungovala zvláštní časová smyčka: lékař byl zatčen ještě za Gottwaldova života, ale souzen byl až po jeho smrti. Prezident, jehož údajné zdraví měl podle obžaloby poškozovat, už nemohl nic potvrdit ani vyvrátit.
Haškovec zůstal věrným komunistou
Haškovcův příběh přitom nekončí vězením. Po propuštění se dokázal vrátit k medicíně a vědecké práci. Jeho rehabilitace přišla v roce 1960 a později znovu působil na akademické půdě. V roce 1969 se dokonce stal řádným profesorem psychiatrie a neurologie. Jeho předchozí kariéru však už režim nikdy úplně nevrátil do původních kolejí.
Pozoruhodné je také to, že Haškovec zůstal přesvědčeným komunistou. Ani zkušenost s vězením a politickým procesem tedy automaticky neznamenala jeho odchod od ideologie, které věřil. Jeho život tak ukazuje ještě jednu stránku totality: člověk nemusel být otevřeným odpůrcem režimu, aby se stal jeho obětí.
Smrt Klementa Gottwalda byla po desetiletí obklopena mlčením, utajováním a nejrůznějšími verzemi. Prezidentův zdravotní stav byl citlivým státním tajemstvím a informace o jeho skutečných chorobách se k veřejnosti nedostávaly. O to snazší bylo po jeho smrti vytvořit příběh o vinících. Haškovec se do něj hodil – byl Gottwaldovým lékařem, znal jeho zdravotní stav a měl vazby na člověka, kterého režim právě označil za úhlavního nepřítele.
Zdroje: autorský článek s využitím
