James Cook: Hrdina, nebo symbol kolonizace? Objevil ostrovy, zabili ho na Havaji

Když se řekne James Cook, většina lidí si vybaví slavného britského mořeplavce, který se vydal do Tichého oceánu a přinesl Evropě zprávy o vzdálených ostrovech. Jeho život však nebyl jen příběhem dobrodružství a objevování. Cookovy výpravy změnily evropské mapy, přinesly nové poznatky o zeměpisu i přírodě a zároveň otevřely dveře dalšímu pronikání evropských mocností do oblastí, které měly vlastní obyvatele, kulturu i historii.

Na moři strávil podstatnou část života. Při třech velkých expedicích se dostal do míst, kam se před ním evropští námořníci buď vůbec nevydali, nebo je nedokázali přesně zmapovat. Jeho poslední cesta měla přinést další odpovědi. Místo toho se stala osudnou.

James Cook se narodil 27. října 1728 v anglickém Yorkshiru do rodiny zemědělského dělníka. K bohatství ani společenskému postavení neměl blízko, přesto se mu podařilo dostat až mezi nejvýznamnější námořníky britského královského námořnictva. K moři ho přivedla práce v přístavu Whitby, kde se vyučil u obchodníka s uhlím. Právě na obchodních lodích získával první zkušenosti, které později využil při mnohem náročnějších výpravách.

Do britského námořnictva vstoupil v roce 1755 a postupně se vypracoval díky svým schopnostem. Zvlášť dobře mu šlo mapování pobřeží, matematika a navigace. Během služby v Severní Americe se podílel na přesném zmapování pobřeží Newfoundlandu a jeho práce si všimli lidé, kteří rozhodovali o dalších velkých expedicích.

V roce 1768 dostal nabídku, která mu změnila život. Měl převzít velení lodi Endeavour a vydat se do Tichého oceánu. Oficiálním úkolem bylo pozorovat přechod Venuše přes sluneční kotouč z ostrova Tahiti. Výprava však měla ještě další cíl, o němž se příliš nemluvilo. Britové chtěli prozkoumat oblasti jižního Pacifiku a zjistit, zda se tam nenachází rozsáhlá pevnina, o které se v Evropě dlouho spekulovalo. Cook se tak ocitl na začátku dobrodružství, které mělo zásadně změnit tehdejší zeměpisné znalosti.

Po pozorování astronomického úkazu na Tahiti zamířil Cook k Novému Zélandu. Ostrovy obeplul a zmapoval jejich pobřeží s mimořádnou přesností. Ukázalo se, že nejde o součást nějakého rozsáhlého kontinentu, jak se někteří evropští geografové domnívali, ale o samostatné ostrovy.

Výprava pokračovala dál na západ a v dubnu 1770 spatřila východní pobřeží Austrálie. Cook se svou posádkou prozkoumal rozsáhlou část pobřeží, přičemž se dostal i do nebezpečných vod Velkého bariérového útesu. Jeho loď Endeavour tam dokonce najela na korálový útes a hrozilo, že se potopí. Námořníkům se ji však podařilo zachránit a opravit.

Cook následně prohlásil východní část Austrálie za britské území. Pro Evropany šlo o významný okamžik, pro původní obyvatele kontinentu však začátek období, které přineslo zásadní změny jejich života. Jeho první výprava se vrátila do Anglie v roce 1771. Cook se stal uznávaným kapitánem a jeho mapy začaly používat další námořníci. Ještě větší úkoly na něj ale čekaly.

V letech 1772 až 1775 se Cook vydal na další cestu do Tichého oceánu. Tentokrát měl zjistit, zda skutečně existuje rozsáhlý jižní kontinent, který se na starých mapách objevoval pod názvem Terra Australis. Na lodích Resolution a Adventure se dostal až do jižních polárních vod. Několikrát překročil jižní polární kruh a přiblížil se k Antarktidě, přestože samotnou pevninu nespatřil. Jeho výprava však přinesla důležitý poznatek: v jižních zeměpisných šířkách se nenachází obrovský obyvatelný kontinent, jak si mnozí představovali.

Cook během této cesty prozkoumal také řadu ostrovů v Tichém oceánu. Jeho práce výrazně zpřesnila mapy a pomohla odstranit některé geografické omyly, které se v evropských představách držely po dlouhá desetiletí.

Zároveň se proslavil tím, že dokázal udržet posádku v relativně dobrém zdravotním stavu. Na dlouhých námořních výpravách býval obávaným nepřítelem kurděje, které způsobovaly nedostatek vitaminu C. Cook prosazoval přísnější hygienická pravidla a dbal na stravu mužů, včetně potravin, které pomáhaly předcházet této nemoci. Po návratu do Anglie byl povýšen a stal se členem Královské společnosti. V očích britské veřejnosti se z něj stal hrdina.

V roce 1776 se Cook vydal na svou třetí a zároveň poslední velkou výpravu. Tentokrát měl hledat takzvanou Severozápadní cestu, která měla spojovat Tichý a Atlantský oceán severní cestou kolem Severní Ameriky. Na lodích Resolution a Discovery zamířil přes Tichý oceán k severoamerickému pobřeží. Během cesty prozkoumal oblasti dnešní Aljašky, Beringova průlivu a části Arktidy. Severozápadní cestu se mu však najít nepodařilo. Plavbu mu komplikoval led a nepříznivé počasí.

Když se výprava na konci roku 1778 vracela směrem k jihu, dostala se k Havajským ostrovům. Pro Cooka šlo o mimořádný okamžik. Ostrovy, které Evropané předtím neznali, se staly jedním z nejvýznamnějších míst jeho poslední expedice. Cook je pojmenoval Sandwichovy ostrovy na počest britského lorda admirality Johna Montagua, hraběte ze Sandwiche. Dnes je známe jako Havajské ostrovy.

Když Cookova výprava dorazila v lednu 1779 do zátoky Kealakekua na ostrově Havaj, přivítali ji místní obyvatelé velmi vstřícně. Námořníci získávali zásoby, obchodovali a navazovali kontakty s lidmi, jejichž jazyk i kultura se od evropských poměrů výrazně lišily. Zpočátku panovala mezi oběma stranami přátelská atmosféra. Havajci přinášeli na lodě potraviny a další zboží, zatímco Britové nabízeli kovové předměty a jiné výrobky. Cookova návštěva však nebyla bez problémů. Docházelo ke krádežím, nedorozuměním a sporům, které postupně narušovaly původně dobré vztahy.

Situaci navíc komplikoval kulturní kontext. Cook připlul na Havaj v době svátku Makahiki, který byl spojen s bohem Lono a obdobím míru. Někteří historici se domnívají, že právě tato okolnost mohla přispět k tomu, že byl zpočátku přijímán s mimořádnou úctou. Otázka, zda ho Havajci skutečně považovali za božstvo, však zůstává předmětem historických debat.

Britové zátoku opustili 4. února 1779. Krátce nato ale jejich loď Resolution poškodila bouře a výprava se musela vrátit. Tentokrát už na ně nečekalo stejné přijetí jako při první návštěvě. Napětí mezi námořníky a místními obyvateli zesílilo. Když byla z lodi Discovery ukradena velká člunová loď, Cook se rozhodl jednat způsobem, který se mu v minulosti osvědčil.

Ráno 14. února 1779 se Cook vydal na břeh s několika námořníky a příslušníky námořní pěchoty. Jeho plán byl jednoduchý, ale riskantní. Chtěl zadržet havajského vládce Kalaniʻōpuʻu a odvést ho na loď, dokud nebude ukradený člun vrácen. Podobnou taktiku použil už při dřívějších konfliktech v Tichomoří. Tentokrát však narazil na mnohem silnější odpor.

Když se Cook pokusil krále odvést, shromáždili se kolem něj Havajci, kteří chtěli svému vládci zabránit v odchodu. Situace se rychle vyhrotila. Došlo ke střelbě, při níž zahynul jeden z místních náčelníků, a následoval prudký střet mezi oběma stranami. Cook se ocitl v obklíčení. Havajci na něj zaútočili a britský kapitán utrpěl smrtelná zranění. Zahynuli také čtyři příslušníci námořní pěchoty a několik Havajců. Podle některých pramenů byli další místní obyvatelé zabiti v následujících dnech, kdy Britové podnikali odvetné akce.

Slavný mořeplavec zemřel ve věku padesáti let. Jeho tělo zůstalo v rukou Havajců, kteří s ostatky významných osobností zacházeli podle vlastních pohřebních zvyklostí. Britové se později domohli vrácení části jeho ostatků a 22. února je pohřbili do moře. Zpráva o Cookově smrti dorazila do Anglie až v lednu 1780. Jeho výprava mezitím pokračovala pod velením Charlese Clerkea a do Británie se vrátila v říjnu téhož roku.

Cookova smrt vyvolala v Británii obrovský ohlas. Z jeho posledních okamžiků se stal námět obrazů, knih a dalších uměleckých děl. V evropském prostředí byl postupně líčen jako hrdina, který obětoval život při objevování neznámých částí světa. Jeho příběh se ale v průběhu dalších století začal hodnotit také z jiné perspektivy. Cookovy výpravy sice přinesly rozsáhlé geografické a vědecké poznatky, zároveň však přispěly k rozšiřování britského impéria. Na mnoha místech, která navštívil, následoval po jeho příchodu další evropský kontakt, obchodní zájmy a později i kolonizace.

Pro původní obyvatele Austrálie, Nového Zélandu i Havaje tak Cookova přítomnost znamenala mnohem víc než pouhé setkání s evropským mořeplavcem. Přinesla také konflikty, nemoci a zásadní zásahy do jejich dosavadního života. James Cook každopdáně zůstává mimořádnou osobností dějin námořní plavby. Jeho mapy byly na svou dobu neobyčejně přesné a jeho expedice rozšířily evropské znalosti o Tichém oceánu. Příběh jeho smrti však připomíná, že za každým evropským „objevem“ stála také země, kterou už někdo obýval, a lidé, jejichž vlastní historie se do evropských map často vůbec nedostala.

Zdroje: autorský článek s využitím

https://www.abc.net.au/news/2026-06-16/captain-cook-death-hawaii-stuff-the-british-stole/106779490

https://www.hawaiipublicradio.org/local-news/2023-02-13/valentines-day-marks-death-of-james-cook-a-significant-day-for-native-hawaiians

https://www.newyorker.com/magazine/2024/04/08/how-captain-james-cook-got-away-with-murder

https://www.historyextra.com/membership/the-mystery-of-cooks-lost-journal/

https://bbc.com.im/history/british/empire_seapower/captaincook_01.shtml

https://www.nma.gov.au/exhibitions/endeavour-voyage/after-the-voyage

https://specialcollections-blog.lib.cam.ac.uk/?p=8224