Článek
Když 23. ledna 1999 zemřel Jaroslav Foglar, odešel autor, jehož knihy ovlivnily několik generací českých čtenářů. Rychlé šípy, Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině nebo Tajemná Řásnovka patřily dlouhá desetiletí k nejčtenějším knihám pro mládež. Jen málokdo však tehdy tušil, že po jeho smrti vznikne jeden z nejdéle trvajících sporů o literární dědictví v novodobé české historii.
Foglarův synovec závěť napadl
Základ celého případu byl zdánlivě jednoduchý. Jaroslav Foglar v lednu 1996 sepsal závěť, ve které odkázal svůj majetek Nadaci Jaroslava Foglara. Po jeho smrti však platnost tohoto dokumentu napadl jeho synovec Petr Foglar, který byl zároveň jediným žijícím blízkým příbuzným spisovatele. Tvrdil, že jeho strýc v době podpisu závěti kvůli zdravotnímu stavu a vážným problémům se zrakem nevěděl, co podepisuje. Podle něj byla závěť nevěrohodná.
Právě tato otázka se stala klíčovou pro celé následující soudní řízení. Neřešilo se totiž, zda závěť existuje, ale zda si byl její autor vědom jejího obsahu. Foglarův synovec opakovaně argumentoval tím, že spisovatel byl téměř slepý a nebyl schopen dokument samostatně přečíst. Nadace naopak tvrdila, že autor přes vysoký věk a zdravotní omezení věděl, co činí, a svou vůli vyjádřil jednoznačně.
Nešlo jen o peníze, ale hlavně o autorská práva
Spor se postupně proměnil v mimořádně komplikovanou právní bitvu. Obvodní soud pro Prahu 3 vynesl v průběhu let několik rozdílných rozhodnutí. Jednou přiřkl dědictví synovci, později naopak uznal za dědice nadaci. Odvolací soud některé rozsudky rušil a vracel věc k novému projednání. Případ se tak táhl roky a stal se jedním z nejznámějších dědických sporů v české kulturní sféře.
Hrob Jaroslava Foglara na Vinohradském hřbitově v Praze
Ve hře přitom nebyla pouze samotná pozůstalost. Hodnota majetku byla v různých obdobích odhadována přibližně na deset milionů korun. Mnohem důležitější však byla autorská práva. Foglarovy knihy se vydávaly opakovaně, některé tituly vyšly v mnoha reedicích a jejich popularita přetrvávala i dlouho po autorově smrti. Největší hodnotu proto představovala možnost rozhodovat o vydávání knih, licencích a správě celého literárního odkazu.
Spor měl i praktické důsledky. Protože nebylo jasné, kdo bude konečným držitelem práv, komplikovalo to vydávání nových publikací a další nakládání s Foglarovým dílem. Na tento problém upozorňovali i zástupci skautského hnutí. „Díky tomu, že se neví, komu vlastně autorská práva patří, tak se s nimi ani nedá nakládat a je problém vydávat nové věci. Třeba publikovat v časopisech věci Jaroslava Foglara. A to komplikuje i to, že Jaroslav Foglar upadá do pozadí i tím, že není možné ho tolik propagovat před dnešními dětmi,“ uvedl mluvčí svazu Skautů a skautek Roman Šantora.
Foglar by s tím asi nesouhlasil
Celá kauza získala zvláštní rozměr i proto, že se týkala autora, který celý život zdůrazňoval hodnoty čestnosti, přátelství a služby druhým. Mnoho jeho obdivovatelů sledovalo soudní řízení s rozpaky. Namísto příběhů o Rychlých šípech a bobřících odvahy zaplňovaly noviny zprávy o znaleckých posudcích, zdravotním stavu spisovatele a právních argumentech jednotlivých stran.
Rozhodující okamžik přišel až po letech. Soudy se opakovaně zabývaly otázkou, zda byl Jaroslav Foglar schopen seznámit se s textem závěti. Nakonec dospěly k závěru, že i přes problémy se zrakem mohl s pomocí brýlí a lupy číst a byl schopen pochopit obsah dokumentu, který podepisoval. Odvolací Městský soud v Praze v roce 2009 definitivně potvrdil platnost závěti a rozhodl, že dědictví připadne Nadaci Jaroslava Foglara. Rozsudek byl pravomocný.
Tím skončila právní bitva, která trvala téměř deset let. Synovec Petr Foglar neuspěl se svým tvrzením, že závěť byla neplatná, a soudy potvrdily vůli spisovatele vyjádřenou v roce 1996.
Podobné spory jsou hodně složité
Případ Jaroslava Foglara ukazuje, jak složité mohou být spory o autorská práva. Na rozdíl od běžných dědictví totiž největší hodnotu nepředstavovaly nemovitosti ani bankovní účty. Nejcennějším majetkem byla díla, která si čtenáři kupovali desítky let po autorově smrti. Právě proto se spor netýkal jen rodiny a nadace. Nepřímo ovlivňoval i vydavatele, skautské organizace a tisíce čtenářů, kteří na další vydávání Foglarových knih čekali.
S odstupem času je zřejmé, že skutečným jádrem celé kauzy nebylo deset milionů korun uvedených v odhadech pozůstalosti. Šlo o kontrolu nad jedním z nejvýznamnějších literárních odkazů českého 20. století. O ten se vedl boj, který trval téměř celé desetiletí.
Zdroj: autorský článek s využitím
