Článek
Když se 11. září 1973 chilská armáda postavila proti demokraticky zvolenému prezidentovi Salvadoru Allendemu, málokdo tušil, že země vstupuje do sedmnáctiletého období vojenské diktatury. V čele převratu stál generál Augusto Pinochet, který se během několika let stal jedním z nejznámějších autoritářských vládců světa. Jeho režim je dodnes spojován s tisíci mrtvých, desetitisíci případů mučení a stovkami zmizelých lidí. Zároveň ale část Chilanů tvrdí, že právě Pinochet zachránil zemi před hospodářským kolapsem a komunismem. Tato hluboká společenská polarizace se přenesla i na jeho rodinu.
Pět dětí, které vyrůstaly v prezidentském paláci
Na rozdíl od potomků některých jiných diktátorů se Pinochetovy děti nikdy úplně nestáhly do ústraní. Jejich jména se pravidelně objevovala v souvislosti s politikou, podnikáním i rozsáhlými vyšetřováními majetku, který po bývalém diktátorovi zůstal. Augusto Pinochet a jeho manželka Lucía Hiriartová měli pět dětí – tři dcery a dva syny.
Nejstarší byla Lucía Pinochetová, následovaly Verónica a Jacqueline, poté synové Augusto Osvaldo a Marco Antonio. Během diktatury vyrůstaly v prostředí mimořádných privilegií. Rodina měla k dispozici státní rezidence, ochranku i značný společenský vliv. Děti se pohybovaly mezi armádní elitou, podnikateli a zahraničními diplomaty.
Generál Augusto Pinochet na vojenské přehlídce
Zatímco běžní Chilané zažívali období represí a politického násilí, Pinochetova rodina představovala samotný vrchol mocenské pyramidy. Proto se po pádu režimu stala jedním z hlavních symbolů debaty o tom, zda diktátor svou moc využíval také k osobnímu obohacení.
Miliardy, tajné účty a aféra Riggs Bank
Největší zlom přišel až po skončení Pinochetova života. V roce 2004 americký Senát zveřejnil výsledky vyšetřování banky Riggs Bank ve Washingtonu. Ukázalo se, že Pinochet měl prostřednictvím složité sítě účtů a nastrčených společností ukryté miliony dolarů, přestože oficiálně pobíral pouze plat vojáka a prezidenta.
Vyšetřování postupně odhalilo desítky zahraničních účtů a nemovitostí. Po Pinochetově smrti se chilská justice začala intenzivně zabývat otázkou, co se stalo s tímto majetkem. Tehdy se do středu pozornosti dostaly jeho děti. V říjnu 2007 byla vdova Lucía Hiriartová i všech pět Pinochetových dětí zadrženi v souvislosti s vyšetřováním údajného zpronevěření veřejných prostředků a praní špinavých peněz. Šlo o bezprecedentní okamžik, kdy se celá rodina bývalé hlavy státu ocitla v rukou policie. O dva dny později byli sice propuštěni, vyšetřování ale pokračovalo ještě řadu let.
Lucía Pinochetová: nejviditelnější z celé rodiny
Největší mediální pozornost dlouhodobě přitahovala nejstarší dcera Lucía. Na rozdíl od většiny sourozenců se netajila svými politickými názory. Veřejně obhajovala otcův vojenský převrat a tvrdila, že zachránil Chile před občanskou válkou. Po Pinochetově smrti se pokusila vstoupit do politiky.
V komunálních volbách byla zvolena zastupitelkou ve Vitacuře, jedné z nejbohatších částí Santiaga. Současně však čelila obviněním souvisejícím s ukrýváním rodinného majetku. V roce 2006 dokonce odletěla do Spojených států, kde požádala o politický azyl. Americké úřady její žádosti nevyhověly a byla vrácena zpět do Chile. Později se stala jednou z hlavních obviněných v případu Riggs Bank.
Marco Antonio a podnikání ve stínu slavného jména
Nejmladší syn Marco Antonio se věnoval především podnikání. Stejně jako ostatní sourozenci byl opakovaně spojován s vyšetřováním rodinného majetku. On sám dlouhodobě odmítal, že by se dopustil jakéhokoli trestného činu. Přesto jeho jméno pravidelně figurovalo v médiích pokaždé, když se objevily nové informace o Pinochetových financích. Pro veřejnost se stal symbolem otázky, zda děti bývalého diktátora těžily z peněz, které podle vyšetřovatelů pocházely z veřejných prostředků.
Na příběhu Pinochetových potomků je pozoruhodné především to, že dodnes rozdělují chilskou společnost. Pro jedny představují dědice člověka odpovědného za rozsáhlé porušování lidských práv. Pro druhé jsou rodinou prezidenta, který podle nich stabilizoval ekonomiku a zabránil nástupu komunismu. Proto každé nové soudní rozhodnutí nebo veřejné vystoupení některého z potomků okamžitě vyvolává politickou debatu.
Augusto Pinochet má na svědomí mnoho životů
Vnuci diktátora se snažili najít vlastní cestu
Zatímco Pinochetovy děti byly po desetiletí neoddělitelně spojovány s vyšetřováním rodinného majetku, jejich děti už vyrůstaly v úplně jiném Chile. Zemi, která se postupně vyrovnávala s minulostí, otevírala archivy a stále intenzivněji diskutovala o zločinech vojenské diktatury.
Ovšem právě vnuci Augusta Pinocheta se proto často ocitali v nelehké situaci. Na rozdíl od svých rodičů nenesli žádnou politickou odpovědnost za období diktatury. Přesto se prakticky při každém veřejném vystoupení setkávali s otázkami na svého dědečka. Někteří se rozhodli žít mimo pozornost médií, jiní se pustili do podnikání, další vstoupili do armády nebo veřejné správy. Společné měli jediné – příjmení, které v Chile dodnes vyvolává mimořádně silné emoce.
Pokusy očistit rodinné jméno
Členové Pinochetovy rodiny dlouhodobě odmítali tvrzení, že by bývalý prezident systematicky zneužíval státní prostředky. Veřejně zdůrazňovali, že většina majetku pocházela z legálních investic, úspor nebo podnikání. Vyšetřovatelé však docházeli k jiným závěrům.
Rozsáhlé prověřování bankovních účtů ve Spojených státech, Evropě i Jižní Americe vedlo k zabavení části majetku a pokračovalo i po Pinochetově smrti. Soudní spory se táhly mnoho let a řada případů skončila až dlouho poté, co hlavní aktéři zemřeli. To znamenalo, že Pinochetovy děti strávily podstatnou část života vysvětlováním původu rodinného majetku.
Lucía Hiriartová zůstala symbolem starého režimu
Významnou postavou celé rodiny byla také Pinochetova manželka Lucía Hiriartová. Po celou dobu diktatury patřila k nejvlivnějším ženám v Chile, po návratu demokracie však čelila stále silnější kritice. Vyšetřovatelé ji spojovali s převody rodinného majetku a její jméno figurovalo v několika soudních spisech.
Přesto až do své smrti v roce 2021 zůstávala přesvědčenou obhájkyní svého manžela. Tvrdila, že historie jednou Pinocheta ocení jinak, než jak ho hodnotí jeho kritici. Její smrt symbolicky uzavřela jednu kapitolu chilských dějin. Debaty o rodině však pokračují dodnes.
Chile se s minulostí vyrovnává dodnes
Nejzajímavější na příběhu Pinochetových potomků je nejzajímavější, že nejde pouze o osudy jedné rodiny. Jejich příběh odráží způsob, jakým se celé Chile vyrovnává se svou minulostí. Každé výročí vojenského převratu z roku 1973 znovu otevírá otázky odpovědnosti za tisíce obětí, ekonomické reformy i dědictví vojenské vlády. V takové atmosféře je téměř nemožné, aby potomci Augusta Pinocheta vedli zcela obyčejný život.
Jejich příjmení okamžitě vyvolává asociace s jedním z nejdiskutovanějších období chilských dějin. Na rozdíl od rodin některých jiných diktátorů Pinochetovi potomci nezmizeli z veřejného života. Nevládnou, neřídí politické strany, nepokusili se obnovit režim, přesto o nich chilská média pravidelně informují.
Důvodem nejsou jejich současné aktivity, ale především otázka dědictví. Každý nový dokument, každé rozhodnutí soudu nebo každá zmínka o dosud neznámém majetku totiž znovu připomíná období vojenské diktatury. Znovu se řeší, čí opravdu jsou miliardy, které diktátor nastřádal. Proto zůstává rodina Augusta Pinocheta jednou z nejsledovanějších politických rodin v dějinách Latinské Ameriky.
Časová osa
1915 – Narodil se Augusto Pinochet.
1943 – Oženil se s Lucíou Hiriartovou.
50.–60. léta – Narodilo se pět dětí: Lucía, Verónica, Jacqueline, Augusto Osvaldo a Marco Antonio.
11. září 1973 – Vojenský převrat v Chile, Pinochet přebírá moc.
1973–1990 – Rodina patří k nejvlivnějším v zemi.
1990 – Konec diktatury a návrat demokracie.
1998 – Pinochet je zadržen v Londýně na základě mezinárodního zatykače.
2004 – Aféra Riggs Bank odhaluje tajné zahraniční účty.
2006 – Umírá Augusto Pinochet.
2006 – Lucía Pinochetová žádá v USA o politický azyl, neuspěje.
2007 – Vdova Lucía Hiriartová a pět Pinochetových dětí jsou zadrženi kvůli vyšetřování majetku.
2021 – Umírá Lucía Hiriartová.
Zdroje: autorský článek s využitím
