Článek
Jen málokterá historická osobnost je tak pevně spojena s představou boje za svobodu jako William Wallace. Jeho jméno dodnes vyvolává obrazy statečných Skotů vzdorujících mnohem silnějšímu nepříteli, odhodlaných bránit svou zemi za každou cenu. Ve světové kultuře jeho odkaz výrazně posílil film Braveheart (Statečné srdce), který z Wallace vytvořil téměř nadlidského hrdinu. Skutečný William Wallace však nebyl pouze romantickým bojovníkem za nezávislost. Byl produktem své doby, tedy období politického chaosu, dynastických sporů a brutální středověké války.
Král Eduard I. vytvořil legendu
Pochopit Wallace znamená podívat se nejen na jeho život, ale i na okolnosti, které jej vynesly do čela jednoho z nejvýznamnějších povstání středověké Evropy. Konec 13. století přinesl Skotsku hlubokou krizi. Roku 1286 zemřel král Alexandr III., který po sobě nezanechal mužského dědice. Nadějí se stala jeho vnučka Markéta, známá jako „Norská panna“, ta však zemřela během cesty do Skotska v roce 1290.
Náhle se objevilo několik uchazečů o trůn. Šlechtické rody se nedokázaly dohodnout a vznikl spor, který vstoupil do dějin jako „Velká pře“. Aby byl konflikt vyřešen, obrátili se skotští velmoži na anglického krále Eduarda I. To se ukázalo jako osudová chyba.
Socha Williama Wallace ve skotském Aberdeenu
Eduard I., později přezdívaný „Kladivo na Skoty“, využil situace ve svůj prospěch. Sice rozhodl ve prospěch Johna Balliola, zároveň však začal Skotsko považovat za podřízené Anglii. Když se Balliol pokusil jednat samostatně, Eduard vtrhl do země, sesadil jej a zahájil faktickou okupaci Skotska. A v této atmosféře se začala rodit Wallaceova legenda.
Tajemný původ budoucího vůdce
O Williamu Wallaceovi existuje překvapivě málo spolehlivých informací. Dodnes není zcela jasné ani místo jeho narození. Pravděpodobně přišel na svět kolem roku 1270 v jihozápadním Skotsku. Nejistota panuje i kolem jeho rodiny. Tradičně bývá označován za syna drobného šlechtice Malcolma Wallace, některé prameny však naznačují, že jeho otcem mohl být Alan Wallace z Ayrshiru.
Tato nejasnost není náhodná. Wallace totiž nepocházel z nejvyšších šlechtických kruhů. Nebyl významným magnátem ani mocným feudálem. To je jeden z důvodů, proč je jeho vzestup tak pozoruhodný. V době, kdy politiku určovaly staré aristokratické rody, se do čela odporu dostal muž bez mimořádného společenského postavení. Právě to z něj později učinilo ideální symbol lidového hrdiny.
Vražda, která zažehla povstání
Podle pozdější tradice začal Wallaceův otevřený odpor po konfliktu s anglickými úředníky. Nejznámější verze vypráví, že zabil anglického šerifa Williama Heselriga ve městě Lanark. Jestli to ale bylo všechno přesně tak, není jisté. Některé legendy tvrdí, že Wallace jednal z pomsty za smrt své milované Marion Braidfuteové. Pro tuto romantickou verzi však neexistují přesvědčivé důkazy.
Jisté je pouze to, že roku 1297 se Wallace stal jednou z hlavních postav povstání proti anglické správě. Jeho akce se rychle šířily po celé zemi. Přepadával posádky, útočil na správní centra a získával podporu obyvatel, kteří byli nespokojeni s anglickou nadvládou. Rozhodující okamžik přišel 11. září 1297.
Sochy Roberta Bruce a Williama Wallace na bráně Edinburského hradu
Bitva, která změnila dějiny
Anglické v té době vojsko postupovalo k mostu přes řeku Forth poblíž Stirlingu. Angličané disponovali početní převahou a očekávali snadné vítězství. Wallace spolu s Andrewem Morayem však využili terénu a trpělivě čekali. Most byl úzký a umožňoval přechod jen omezenému počtu vojáků. Když byla část anglické armády na druhé straně řeky, Skotové zaútočili.
Výsledek byl katastrofální pro Angličany. Velká část jejich vojska byla zničena nebo zahnána do řeky. Bitva u Stirling Bridge se stala jedním z nejvýznamnějších vítězství skotských dějin. Wallace dokázal, že anglická armáda není neporazitelná. Z lokálního povstalce se stal celonárodní hrdina. Po vítězství byl Wallace jmenován „Guardian of Scotland“, tedy Strážcem Skotska.
Fakticky se stal nejvyšším představitelem země jednajícím jménem sesazeného krále Johna Balliola. Jeho postavení však nebylo tak pevné, jak by se mohlo zdát. Část šlechty mu nedůvěřovala. Mnozí aristokraté se zdráhali přijmout vedení muže, který nepocházel z nejvýznamnějších rodů. Wallace navíc čelil mimořádně nebezpečnému protivníkovi, vždyť Eduard I. byl jedním z nejschopnějších vojenských vládců své doby a rozhodně se nehodlal smířit s porážkou.
Falkirk: okamžik pádu
V létě roku 1298 vytáhl Eduard osobně do Skotska a dne 22. července se obě armády střetly u Falkirku. Wallace zvolil obrannou taktiku založenou na takzvaných schiltronech – hustých kruhových formacích kopiníků. Ty dokázaly odolat útokům jízdy, ale měly zásadní slabinu. Angličané totiž disponovali zkušenými lučištníky a déšť šípů postupně rozbil skotské formace. Následný útok anglické jízdy dokončil zkázu, bitva skončila těžkou porážkou.
Socha Williama Wallace ve Stirlingu
Wallace sice unikl, ale jeho politická autorita utrpěla zásadní ránu. Krátce nato rezignoval na funkci Strážce Skotska. Následující období patří k nejzáhadnějším kapitolám Wallaceova života. Několik let se pohyboval mimo hlavní politické dění. Existují náznaky, že cestoval po Evropě a snažil se získat podporu pro skotskou věc. Podle některých zpráv navštívil Francii a možná i papežský dvůr.
Přímé důkazy jsou však omezené. Jisté je, že Wallace nepřestal představovat problém pro anglickou korunu. Jeho jméno stále symbolizovalo odpor a povstání. Právě proto se stal jedním z nejhledanějších mužů Britských ostrovů.
Zrada a krutá smrt
V roce 1305 byl Wallace dopaden poblíž Glasgow. Nezajala jej armáda na bojišti, ale stal se obětí zrady. Za jeho zatčením pravděpodobně stál skotský šlechtic John de Menteith, který spolupracoval s Angličany. Wallace byl převezen do Londýna a proces s ním měl předem jasný výsledek.
Byl obviněn z velezrady vůči anglickému králi. Wallace se hájil jednoduchým argumentem: nikdy Eduardovi nepřísahal věrnost, a proto jej nemohl zradit. Na rozsudku to nic nezměnilo. Dne 23. srpna 1305 byl popraven jedním z nejkrutějších způsobů tehdejší Anglie. Byl vlečen ulicemi Londýna, oběšen, téměř zaživa vykuchán a nakonec rozčtvrcen. Části jeho těla byly vystaveny na různých místech jako výstraha všem budoucím rebelům. Místo zastrašení však vznikl mučedník.
Jak vznikla legenda
Bezprostředně po smrti nebyl Wallace jediným symbolem skotského odporu. O několik let později vystoupil do popředí Robert Bruce, který roku 1314 zvítězil nad Angličany v bitvě u Bannockburnu a nakonec zajistil uznání skotské nezávislosti. Přesto Wallace nikdy zcela nezmizel. V 15. století sepsal básník Blind Harry rozsáhlý epos o jeho životě. Zde vznikla většina příběhů, které si lidé s Wallacem spojují dodnes. Problém spočívá v tom, že autor psal téměř dvě století po Wallaceově smrti a mnoho jeho tvrzení nelze ověřit.
Historická skutečnost se postupně promísila s legendami a Wallace se proměnil v ideálního národního hrdinu: odvážného, neúplatného a ochotného obětovat vše za svobodu své země. V 19. století, kdy po celé Evropě sílily nacionalistické myšlenky, zažil Wallace novou vlnu popularity. Ve Stirlingu byl postaven monumentální památník, který se stal jedním ze symbolů Skotska.
Další obrovský nárůst zájmu přinesl film Braveheart z roku 1995. Snímek sice výrazně zkreslil historická fakta, změnil události, kostýmy i osobní vztahy hlavních postav, přesto dokázal Wallace představit milionům lidí po celém světě. Na jedné straně stojí skutečný muž, o němž víme překvapivě málo. Na druhé straně legenda, která přežila více než sedm století.
Odkaz, který přetrval staletí
William Wallace nebyl králem ani zakladatelem dynastie. Nezvítězil v rozhodující válce a nedožil se nezávislosti, za kterou bojoval. Přesto se stal jednou z nejvýznamnějších osobností skotských dějin. Jeho význam nespočívá pouze ve vojenských úspěších. Wallace se stal symbolem myšlenky, že i zdánlivě slabší národ může vzdorovat mnohem mocnějšímu protivníkovi. V době, kdy bylo Skotsko na pokraji podrobení, představoval naději, že osud země ještě není zpečetěn.
Proto je jeho jméno připomínáno i po více než sedmi stech letech. Historický William Wallace možná zůstává částečně zahalen tajemstvím, ale jeho odkaz překročil hranice vlastní doby. Z člověka se stal symbol a symboly často přežívají déle než říše, proti nimž bojovaly.
Časová osa života Williama Wallace
kolem roku 1270 – Pravděpodobné narození Williama Wallace ve Skotsku.
1286 – Umírá skotský král Alexandr III., začíná období politické nestability.
1290 – Smrt Markéty, „Norské panny“, poslední přímé dědičky trůnu.
1292 – John Balliol se stává skotským králem po zásahu Eduarda I.
1296 – Eduard I. napadá Skotsko a sesazuje Balliola.
1297 – Wallace zahajuje otevřené povstání proti anglické správě.
11. září 1297 – Drtivé skotské vítězství v bitvě u Stirling Bridge.
1297–1298 – Wallace působí jako Strážce Skotska.
22. července 1298 – Porážka v bitvě u Falkirku.
1299 – Wallace rezignuje na funkci Strážce Skotska.
1300–1305 – Období diplomatických aktivit a odboje proti Angličanům.
srpen 1305 – Wallace je zajat poblíž Glasgow.
23. srpna 1305 – Popraven v Londýně za údajnou velezradu.
1314 – Robert Bruce vítězí u Bannockburnu, Wallaceův odkaz získává nový význam.
1869 – Otevření National Wallace Monument u Stirlingu.
1995 – Film Braveheart znovu probouzí celosvětový zájem o Wallaceův život a legendu.
Autorský článek s využitím
