Článek
Když se dnes řekne Jean-Claude Van Damme (65), většině lidí se vybaví svaly, provazy, vysoké kopy a ikonické rozštěpy. Jeho skutečný příběh je ale mnohem méně přímočarý. Muž, kterému se později přezdívalo „Muscles from Brussels“, totiž začínal jako velmi hubené, plaché dítě s brýlemi. „Byl jsem velmi slabý, křehký,“ přiznal herec. Jeho fyzická nedostatečnost se paradoxně stala jedním z důvodů, proč se pustil do karate. Mezi ostatními karatisty se ale cítil jako outsider. „Byl jsem idiotem svého karate klubu! Všechno bylo proti mně.“
Prosadit se v USA nebylo jednoduché
Ke karate ho v jedenácti letech přivedl otec a velice pomalu se začala rodit ikonická postava. Přitom Van Damme nevsadil pouze na sílu. Několik let se věnoval také klasickému baletu, což se na jeho filmovém stylu výrazně podepsalo. Kombinace bojových umění, posilování a taneční průpravy mu umožnila vytvořit způsob pohybu, který byl mezi tehdejšími akčními herci neobvyklý. Jeho vysoké kopy nebyly pouze otázkou svalů, ale také flexibility, rovnováhy a kontroly těla. „Byl jsem velmi rychlý, ale hubený. Pokaždé, když jsem někoho zasáhl do obličeje a získal bod, srazil mě k zemi, protože jsem bojoval s většími soupeři,“ vzpomínal.
Do Spojených států přišel s představou, že se stane filmovou hvězdou. Začátky však byly podstatně méně hollywoodské, než jak později působila jeho kariéra. Pracoval mimo jiné jako rozvozce pizzy a pomocná síla a dlouho se snažil vůbec dostat k filmovým producentům. Jeho znalost angličtiny byla zpočátku omezená a právě jazyková bariéra mu podle jeho pozdějších vzpomínek komplikovala castingy. Přesto vytrval.
Van Damme je držitelem černého pásku v karate a 3. danu v Taekwondo
Bylo to směs neúspěchů
Zlom přišel s filmem Bloodsport z roku 1988. Z relativně neznámého Belgičana se postupně stal jeden z nejžádanějších akčních herců své generace. Následovaly filmy jako Kickboxer, Double Impact, Universal Soldier nebo Timecop. Na začátku 90. let se jeho jméno prodávalo téměř samo a Van Damme se dostal do společnosti hollywoodských akčních hvězd, které tehdy ovládaly kina.
Rychlost tohoto vzestupu ale představovala problém. Van Damme se začal dostávat pod stále větší tlak a jeho pracovní tempo bylo extrémní. V rozhovoru z roku 1998 spojoval své problémy s kombinací osobních, vztahových a psychických potíží. Nešlo tedy jednoduše říct, že by jeho kariéru „zničily drogy“. „Byla to směs, nebyly to jen drogy. Bylo to emocionální. Bylo to o vztazích, přátelství, zklamání. Bylo to o mnoha věcech.“ Kokain byl spíše součástí delšího období, v němž přestával zvládat vlastní život.
S kokainem začal kolem roku 1993, už tehdy měl za sebou velké úspěchy a vydělával miliony dolarů Současně ale jeho kariéra začala ztrácet tempo. Některé jeho filmy po úspěchu Universal Soldier komerčně propadly a tlak na další úspěch se spojil s problémy v soukromí.
Jen kokain, nic jiného nedělal
Nejhorší období přišlo v polovině 90. let. Van Damme se dostal do stavu, kdy jeho užívání kokainu nebylo jen společenskou epizodou hollywoodské hvězdy, ale vážným problémem. Užíval několik gramů kokainu denně. „Jen kokain. To je to, co jsem dělal“ vzpomínal. V prosinci 1996 proto nastoupil na léčbu do kalifornské kliniky, po týdnu ale odešel.
Van Dammeho problémy přitom nezasáhly pouze jeho soukromí. Začaly se promítat přímo do jeho práce. V roce 1997 během natáčení Knock Off v Hongkongu znovu bojoval se závislostí. O rok později už otevřeně přiznal, že kokain téměř zničil jeho kariéru i život. V roce 1998 si řekl dost a začal se soustředit na jiné věci. „Vrátil jsem se na svou cestu. Bylo to moje vlastní rozhodnutí,“ potvrdil.
Zajímavé na tom všem je, že Van Damme byl od začátku „prodáván“ jako člověk, který má absolutní kontrolu nad vlastním tělem. Jeho tělo bylo prakticky součástí značky. Svaly, disciplína a fyzická připravenost byly jeho hlavním pracovním nástrojem. Závislost proto představovala nejen osobní problém, ale také přímý útok na samotný základ jeho kariéry.
Van Damme v Paříži na premiéře filmu Expendables: Postradatelní 2
Zahrál si unavenou hvězdu, tedy sám sebe
Na konci 90. let už jeho filmová pozice nebyla stejná jako na začátku desetiletí. Timecop sice v roce 1994 ukázal, že může být velkou kasovní hvězdou, ale následné projekty měly stále menší dopad. Jeho status akčního hrdiny se výrazně otřásl. Van Damme se ale z Hollywoodu úplně neztratil. Zlomem v jiném smyslu se stal film JCVD z roku 2008. Místo aby se snažil znovu předstírat neporazitelného svalovce, zahrál v něm do značné míry sám sebe – unavenou hvězdu, která bilancuje vlastní chyby a životní neúspěchy. Ve filmu se otevřeně pracuje i s jeho minulostí spojenou s drogami a rozpadem kariéry. Samotný Van Damme později označil natáčení filmu za velmi terapeutickou zkušenost.
Jeho příběh tak ve výsledku není jen další hollywoodskou historkou o slávě, drogách a pádu. Zajímavější je samotný kontrast. Hubený kluk s brýlemi se proměnil v dokonale vypracovaného akčního hrdinu, který svou kariéru postavil na absolutní kontrole těla. Jenže právě v okamžiku, kdy dosáhl vrcholu, začal ztrácet kontrolu nad zbytkem svého života. Dostal se z toho, což je možná jeho největší životní úspěch.
Zdroje: autorský článek s využitím
