Článek
Jen málokterá událost 50. let dodnes vyvolává tolik otázek jako tragédie v Babicích na Třebíčsku. Samotná střelba ve škole trvala jen několik okamžiků, její následky však poznamenaly celé generace. Komunistický režim využil krvavý incident jako důkaz údajného rozsáhlého spiknutí proti republice a během několika týdnů rozpoutal jednu z největších represivních kampaní proti českému venkovu. Výsledkem bylo jedenáct poprav, více než stovka odsouzených, stovky let vězení a zničené rodiny, které nesly následky ještě dlouho po pádu totalitního režimu.
Venkov byl pro komunisty velký problém
Na počátku všeho stála napjatá atmosféra počátku 50. let. Komunistická strana už tři roky po únorovém převratu upevňovala svou moc a snažila se přetvořit československou společnost podle sovětského vzoru. Jedním z hlavních cílů byla kolektivizace zemědělství. Soukromí sedláci měli vstoupit do jednotných zemědělských družstev, vzdát se vlastní půdy i hospodářství a stát se zaměstnanci kolektivních podniků.
Venkov však představoval pro režim značný problém. Mnoho hospodářů odmítalo vstup do družstev, nesouhlasilo s vysokými dodávkami zemědělských produktů ani s neustálými zásahy státu do svého života. Komunistická propaganda proto začala označovat větší sedláky za „kulaky“, tedy údajné vykořisťovatele a nepřátele socialismu. Tito lidé byli vystaveni mimořádnému ekonomickému i psychickému tlaku. Přicházely vysoké pokuty, zabavování majetku, veřejné kampaně i trestní stíhání. Babický případ se odehrál právě v době, kdy režim hledal způsob, jak odpor venkova definitivně zlomit.
Památník zavražděných obětí případu Babice
Osudný den v Babicích
Dne 2. července 1951 dorazila do Babic ozbrojená skupina vedená Ladislavem Malým. Tento muž je dodnes jednou z nejzáhadnějších postav celého případu. Vydával se za představitele protikomunistického odboje, pohyboval se mezi lidmi nespokojenými s režimem a tvrdil, že spolupracuje se západními zpravodajskými službami. Mnohé jeho výroky i chování však dodnes vyvolávají pochybnosti, protože často jednal chaoticky a riskantně.
Krátce po poledni vstoupila skupina do budovy školy, kde právě probíhala schůze místního národního výboru. Následovala střelba, při níž byli zabiti předseda místního národního výboru František Kuchtík, školní inspektor Josef Roupec a učitel Václav Kuchtík. Čtvrtý muž utrpěl těžká zranění. Pachatelé uprchli, ale jejich útěk netrval dlouho. Bezpečnostní složky během několika dní oblast doslova zaplavily a začalo rozsáhlé pátrání, které se brzy změnilo v hon na skutečné i domnělé odpůrce režimu.
Vyšetřování hledalo hlavně viníky
Komunistické vedení od samého začátku odmítalo připustit, že mohlo jít o izolovaný útok malé ozbrojené skupiny. Naopak okamžitě začalo hovořit o rozsáhlém spiknutí organizovaném katolickou církví, sedláky a zahraničními agenty. Ještě dříve, než bylo vyšetřování dokončeno, státní propaganda měla jasno – viníkem byl „reakční venkov“.
Vyšetřování převzala Státní bezpečnost, která v té době běžně používala brutální metody. Zadržení byli vyslýcháni bez možnosti obhajoby, mnozí byli biti, psychicky týráni nebo nuceni podepisovat výpovědi, které ani nečetli. Vyšetřovatelé přitom nehledali objektivní pravdu. Jejich úkolem bylo potvrdit předem vytvořenou verzi událostí. Některé osoby byly zatčeny jen proto, že znaly Ladislava Malého, navštěvovaly kostel nebo veřejně kritizovaly kolektivizaci. Řada obvinění byla postavena na nepřímých důkazech nebo na výpovědích získaných pod nátlakem.
Katolická církev jako nepřítel státu
Jedním z hlavních terčů se stala katolická církev. Komunisté ji už od roku 1948 považovali za významného protivníka, protože měla na venkově velkou autoritu. Babický případ jim poskytl příležitost tvrdit, že právě kněží organizují ozbrojený odpor proti státu. Nejznámějšími oběťmi se stali faráři Václav Drbola a Jan Bula. Drbola se s Ladislavem Malým skutečně setkal, podle pozdějších svědectví však netušil, jaké plány Malý připravuje. Přesto byl odsouzen k trestu smrti a popraven.
Ještě kontroverznější byl případ Jana Buly. V době přípravy samotného útoku byl již ve vazbě, přesto byl obviněn z účasti na údajném spiknutí. Proces měl především propagandistický význam. Režim chtěl veřejnosti ukázat, že katolická církev stojí za násilným odporem proti socialismu. Jan Bula byl popraven 20. května 1952. Po roce 1989 byl plně rehabilitován a katolická církev zahájila proces jeho blahořečení.
Jedenáct poprav a stovky zničených životů
Babické procesy neproběhly jako jediný soud. Šlo o sérii několika politických procesů, které se konaly především v Jihlavě a Třebíči. Rozsudky byly mimořádně tvrdé. Celkem bylo odsouzeno 107 osob. Jedenáct z nich skončilo na šibenici. Ostatní dostali mnohaleté tresty odnětí svobody, jejichž souhrnná délka přesáhla 1300 let. Mnozí byli posláni do uranových dolů nebo dalších pracovních táborů, kde panovaly mimořádně tvrdé podmínky.
Represím ale nečelili jen samotní odsouzení. Jejich manželky přicházely o zaměstnání, děti měly zakázáno studovat a celé rodiny byly nuceně vystěhovány. Sedlákům byl zabaven majetek, hospodářská zvířata i půda. To vše mělo odstrašit ostatní obyvatele venkova.
Teror jako prostředek kolektivizace
Babický případ byl jedním z rozhodujících okamžiků násilné kolektivizace českého zemědělství. Propaganda nepřetržitě připomínala vraždy v Babicích a spojovala je s údajnou činností sedláků odmítajících vstup do družstev. Ve skutečnosti většina postižených lidí neměla s útokem nic společného, přesto byli označeni za nepřátele státu. Strach z dalšího zatýkání přiměl mnoho hospodářů ke vstupu do jednotných zemědělských družstev. Režim tak dosáhl přesně toho, čeho chtěl a odpor venkova výrazně oslabil.
Ovšem Babice nebyly příčinou kolektivizace. Ta byla plánována už dříve podle sovětského vzoru. Tragédie však poskytla ideální propagandistický argument pro její urychlení. Jednou z největších záhad zůstává osoba Ladislava Malého. Po desetiletí se objevovaly spekulace, že mohl být spolupracovníkem nebo dokonce provokatérem Státní bezpečnosti. Některé okolnosti tomu skutečně nahrávají. Pohyboval se po republice poměrně volně, navazoval kontakty s odpůrci režimu a jeho jednání často působilo tak, jako by cíleně přiváděl další lidi do nebezpečí.
Přímý důkaz, že byl agentem StB, se však dosud nenašel, tuto teorii tedy nejde potvrdit ani vyvrátit. Jisté ale je, že komunistický režim dokázal jeho čin využít s mimořádnou efektivitou. Procesy probíhaly rychle, propaganda měla připravené scénáře a tresty byly exemplární.
Spravedlnost přišla až po desetiletích
Po listopadu 1989 byly rozsudky postupně přezkoumány. Soudy konstatovaly, že řada procesů byla vedena v rozporu se základními principy práva a že obvinění byla často vykonstruovaná. Většina odsouzených byla rehabilitována, mnozí se však spravedlnosti nedožili.
Babický případ dnes připomínají památníky, odborné studie i výstavy. Je to jeden z nejvýraznějších příkladů toho, jak totalitní režim dokázal využít skutečný zločin k rozpoutání mnohem rozsáhlejšího státního násilí. Nešlo pouze o potrestání pachatelů vraždy. Cílem bylo zastrašit celou společnost, zlomit odpor venkova, oslabit vliv katolické církve a ukázat, že proti komunistické moci neexistuje žádná obrana.
Časová osa události
- 1949 – Komunistický režim zahajuje násilnou kolektivizaci československého venkova.
- 2. července 1951 – Ozbrojená skupina Ladislava Malého zastřelí v Babicích tři komunistické funkcionáře.
- Červenec 1951 – Začíná rozsáhlé zatýkání sedláků, kněží a dalších obyvatel Vysočiny.
- 12.–14. července 1951 – První velký politický proces v Jihlavě.
- 3. srpna 1951 – Popravy prvních odsouzených.
- Listopad 1951 – K trestu smrti je odsouzen kněz Jan Bula.
- 20. května 1952 – Jan Bula je popraven.
- 1951–1952 – V několika procesech je odsouzeno 107 osob, z toho 11 k trestu smrti.
- Po roce 1989 – Dochází k rehabilitaci většiny neprávem odsouzených.
Zdroje: autorský článek s využitím
