Článek
Marija Spiridonova měla za sebou pořádný kus života ještě předtím, než v Rusku padl car. V roce 1906 coby členka eserovské bojové organizace zastřelila tambovského guberniálního úředníka Grigorije Luženovského. Atentát byl odvetou za násilné potlačování rolnických nepokojů. Policie ji chytila a vojenský soud ji odsoudil k smrti, nakonec dostala „jen“ nucené práce a ve dvaadvaceti letech skončila na Sibiři.
Tam se z ní stala jedna z nejznámějších postav ruského revolučního hnutí. O jejím případu se psalo daleko za hranicemi Ruska a Spiridonova postupně získala pověst mučednice carského režimu. Pak přišel rok 1917 a najednou byla volná.
S Leninem měla spor o rolníky
Po únorové revoluci se vrátila ze Sibiře a okamžitě se vrhla do politiky. Patřila nejvýraznějším tvářím levých eserů, kteří měli silnou podporu mezi rolníky. Tehdy ještě nebylo daného vůbec nic, bolševici v té době nebyli jedinou silou, která chtěla ovládnout budoucnost Ruska. Leví eseři měli vlastní představu o socialismu a především o tom, jak má vypadat život na venkově. Tady však začal problém.
Po říjnové revoluci leví eseři s bolševiky určitou dobu spolupracovali. Spiridonova s nimi dokonce sdílela některé zásadní cíle. V té době měla obrovský vliv a sílu stát se hybnou silou místo bolševiků. Svoji šanci ale promarnila. Navíc se od bolševiků začala odklánět, protože její představa revoluce byla jiná než Leninova. Nechtěla, aby se z moci sovětů stala pouze moc komunistické strany. Největší spor přišel kvůli rolníkům, bolševická vláda totiž potřebovala obilí. Ve městech byl nedostatek potravin a armáda musela být zásobována. Stát proto začal na venkově obilí zabavovat. Spiridonova, která měla mezi rolníky značný vliv, proti tomu vystupovala stále hlasitěji.
Marija Spiridonova ve vězení v roce 1906
Bolševici ji zatkli, skončila ve vězení
Nebylo to z její strany jen politické divadlo. Sama měla k venkovu dlouhodobě velmi blízko a eserové právě na nespokojenosti rolníků postavili velkou část své politiky. Do sporu navíc vstoupila válka. Leví eseři odmítali Brestlitevský mír, kterým Leninova vláda v březnu 1918 ukončila válku s Německem. Rusko za něj zaplatilo rozsáhlými územními ztrátami. Spiridonova se postupně dostala mezi nejostřejší kritiky bolševického vedení.
V létě 1918 už bylo po spolupráci. Dne 6. července leví eseři v Moskvě zastřelili německého velvyslance Wilhelma von Mirbacha. Chtěli tím vyvolat nový konflikt s Německem a zvrátit Brestlitevský mír. Spiridonova patřila k vedení levých eserů a do přípravy akce byla zapojena. Bolševici odpověděli rychle, povstání potlačili a představitele levých eserů zatkli. Spiridonova se ocitla ve vězení. Jenže tím její boj neskončil.
Skončila ve vyhnanství, ale to ještě nebyl konec
V roce 1919 ji znovu zatkli kvůli veřejné kritice bolševické vlády. Tentokrát ji soud neposlal do klasického vězení, ale do psychiatrického zařízení. Odtud uprchla a nějaký čas se ukrývala v Moskvě. Byla však znovu na útěku, stejně jako před lety před carskou policií. Jen nepřítel se změnil. Se Spiridonovou se během jejího ukrývání setkala například americká anarchistka Emma Goldmanová a později o ní napsala ve svých vzpomínkách. Spiridonova tehdy žila v utajení a podle Goldmanové se pořád intenzivně zajímala o politiku a osud ruských rolníků.
Čeka ji ale nakonec našla. V roce 1920 ji zatkli znovu. O rok později ji propustili pod podmínkou, že se nebude věnovat politice. Pro Spiridonovou tím skončila možnost působit veřejně. Zůstala ale pod dohledem a později byla posílána do vyhnanství. Její jméno přitom sovětská moc nikdy úplně nepustila z hlavy.
V roce 1937, během Stalinových čistek, přišlo další zatčení, tentokrát už poslední. Spiridonovou obvinili z protisovětské činnosti a dostala pětadvacet let vězení. Bylo jí přes padesát a už dávno neměla žádnou skutečnou politickou organizaci. Skončila v orlovské věznici, k městu se však v září 1941 blížila německá armáda. Sovětské úřady tehdy začaly likvidovat vězně, které nebylo možné včas evakuovat. Spiridonova byla 11. září zastřelena v Medveděvském lese společně s dalšími politickými vězni. Bylo jí 56 let.
Chtěla změnit Rusko, ale jinak než Lenin
Její příběh je dodnes fascinující. Na začátku století ji poslal na Sibiř carský režim. O několik let později ji stejná země vítala jako revoluční hrdinku. A nakonec ji nechala zastřelit vláda, která vznikla z revoluce, které sama zasvětila život.
Spiridonova přitom nikdy nebyla obyčejnou obětí, která se náhodou ocitla ve špatnou dobu na špatném místě. Sama byla radikální revolucionářkou. Věřila v násilný boj a svůj první atentát spáchala ještě před pádem cara. Její problém s Leninem byl v něčem jiném. Chtěla změnit Rusko, ale nechtěla, aby o jeho budoucnosti rozhodovala jediná strana. Chtěla socialismus, ale zároveň trvala na politické síle sovětů a na zájmech rolníků. Režim ji však přežil jen o pár let.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://libcom.org/article/ettore-cinnella-tragedy-russian-revolution-promise-and-default-left-socialist
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1002/9781405198073.wbierp1396
https://www.marxists.org/reference/archive/goldman/works/1920s/disillusionment/ch16.htm
https://files.libcom.org/files/cmr_1252-6576_1997_num_38_1_2483.pdf
https://blog.idnes.cz/kostlanova/marie-spiridonova-mela-historickou-sanci-na-svrzeni-bolseviku.Bg19091369
https://www.jstor.org/stable/131440
