Článek
Osmanská vojska se na Krétě vylodila roku 1645. Benátčané ostrov ovládali po staletí a nehodlali se ho vzdát bez boje. Jejich protivník však postupoval rychle. Padla Chania, potom Réthymno a osmanská armáda se zaměřila na Candii, správní centrum benátské Kréty. Město mělo mohutné hradby a přístup k moři. Právě ten byl pro obránce zásadní. Benátské lodě mohly přivážet potraviny, munici i posily, zatímco osmanská armáda se snažila přístav odříznout a postupně se prokopávat k opevnění.
Obléhání začalo v květnu 1648. Osmané budovali zákopy, přisunovali děla a útočili na obranné linie. Benátčané opravovali poničené hradby a vyráželi proti obléhatelům. Když se útočníci dostali příliš blízko, čekala je palba z pevnosti. Dobýt Candii rychlým útokem se nepodařilo.
Benátčané chtěli použít moc
Candii se stále nedařilo dobýt a benátská strana hledala další možnosti, jak osmanskou armádu oslabit. V roce 1649 se objevil návrh využít morovou nákazu. Počítal s tím, že by se mezi turecké vojáky dostal infekční materiál pocházející od obětí moru.
O plánu se dnes ví díky dokumentům z benátských archivů. V roce 2015 je připomněla studie v časopise Emerging Infectious Diseases. Žádný důkaz, že by se návrh uskutečnil, se nenašel. Z archivních záznamů tak zůstává především svědectví o tom, co byli někteří benátští představitelé ochotni zvažovat, aby zvrátili průběh obléhání.
Město a opevnění
Bojovalo se i na moři
Benátky potřebovaly udržet spojení s obléhaným městem. Jejich flotila proto napadala osmanské lodě a snažila se narušit dopravu přes Dardanely. V letech 1655 a 1656 se jí podařilo dosáhnout několika významných vítězství.
V červenci 1657 ale přišel obrat. Osmanské loďstvo Benátčany porazilo a při střetu zahynul jejich velitel Lazzaro Mocenigo. Podle dobových zpráv ho zasáhl padající stěžeň. Benátky tím přišly o zkušeného námořního velitele a zásobování Candie bylo dál nejisté.
Válka pokračovala další roky. Do bojů přicházeli noví vojáci, další umírali při útocích nebo na nemoci. Benátčané žádali o pomoc evropské spojence, ale žádná výprava nedokázala obléhání ukončit. Osmané mezitím drželi své pozice a čekali na příležitost.
Zběhlý inženýr byl v podezření
V roce 1667 převzal velení osmanské armády velkovezír Köprülü Fazıl Ahmed Paša. Pod jeho vedením se tlak na Candii zvýšil. Osmané se soustředili na opevnění a hledali místa, kudy by se mohli dostat dovnitř. Pomoci jim měl také Andrea Barozzi, benátský vojenský inženýr, který přešel na jejich stranu. Znal obranu města a mohl ukázat, kde mají hradby slabiny. Jenže jeho spolupráce s útočníky skončila podivnou událostí.
Podle dobového anglického popisu z roku 1670 vzal Barozzi osmanské důstojníky na vyvýšené místo, odkud si prohlíželi opevnění. V tu chvíli vybuchla mina. Důstojníci zahynuli, Barozzi přežil. Osmané ho následně podezírali, že je zradil také on, a nechali ho spoutat. Pro obránce to však neznamenalo úlevu. Osmanská armáda pokračovala v útocích a Benátčané stále naléhavěji potřebovali posily.
Ilustrace od Giuseppe Lorenza Gatteriho zachycuje odmítnutí osmanské nabídky ke kapitulaci během obléhání Candie v roce 1668
Francouzi dorazili v červnu 1669
Ludvík XIV. se rozhodl Benátčanům pomoci a v červnu 1669 dorazila ke Candii francouzská výprava. Velel jí François de Beaufort, který měl s bojem na moři bohaté zkušenosti. Benátčané v jeho příchodu viděli šanci, že po tolika letech konečně prolomí osmanské obležení.
Francouzi se pustili do boje v noci 25. června. Útok se ale nepovedl a na bojišti zůstalo mnoho mrtvých. Mezi těmi, kteří se nevrátili, byl i Beaufort. Jeho tělo se nikdy nenašlo a okolnosti jeho smrti zůstaly nejasné. Francouzi však odtáhli a nechali obránce svému osudu.
Morosini dohodl odchod z města
Benátský velitel Francesco Morosini tak zůstal s vyčerpanou posádkou sám. Opevnění bylo po letech ostřelování poničené a další pomoc nebyla na cestě. Pokračovat v obraně znamenalo riskovat další ztráty, aniž by bylo jasné, jak dlouho město ještě vydrží. Začala proto jednání s osmanským velkovezírem. Dohoda o kapitulaci byla uzavřena 27. září 1669. Obránci mohli Candii opustit a Osmané převzali kontrolu nad městem, Benátkám zůstaly některé další opevněné ostrovy, většinu Kréty však ztratily.
Candia odolávala jednadvacet let. Osmané nakonec získali město, na které tak dlouho útočili, a tím i rozhodující část Kréty. Pro Benátky skončila jedna z nejdelších a nejnákladnějších válek jejich středomořské říše.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.persee.fr/doc/rharm_0035-3299_1974_num_1_4_7839
https://www.geotour.gr/fr/the-fall-of-a-kingdom-an-account-of-the-great-siege-of-candia-1648-1669/
https://www.geotour.gr/fr/the-fall-of-a-kingdom-an-account-of-the-great-siege-of-candia-1648-1669/
https://www.larousse.fr/encyclopedie/personnage/Fran%C3%A7ois_de_Bourbon_duc_de_Beaufort/108024
