Článek
Roku 458 př. n. l. se římské vojsko dostalo do vážných potíží. Konzul Lucius Minucius vedl jednotky proti Aequům, ale nepřítel jeho muže obklíčil. Z Říma přicházely zprávy o nebezpečí a senát musel rozhodnout, kdo převezme velení. Volba padla na Cincinnata, bývalého konzula z patricijské rodiny.
Z oráče se stal diktátor
O jeho povolání k moci se zachovalo vyprávění, které se v římských dějinách opakuje už více než dva tisíce let. Senátní poslové měli Cincinnata zastihnout při práci na pozemku za Tiberou. Když mu oznámili, že byl jmenován diktátorem, odložil nářadí a připravil se k odchodu. Jeho žena mu ještě předtím podle historika Tita Livia přinesla tógu, aby vůbec mohl přijmout vyslance.
Římská diktatura tehdy znamenala mimořádný úřad pro případ války nebo jiné krize. Diktátor mohl vydávat rozhodnutí bez obvyklých průtahů a měl k dispozici pravomoci, které běžní úředníci neměli. Funkce však nebyla zamýšlena jako trvalá vláda. Obvyklou hranicí bylo šest měsíců a úřad měl skončit, jakmile pominulo nebezpečí.
Socha Lucius Quinctius Cincinnatus od Denise Foyatiera
Vrátil se ke svému hospodářství
Cincinnatus rychle sestavil vojsko a vyrazil k obklíčeným Římanům. Livius popisuje noční operaci, při níž jeho muži obehnali tábor Aequů příkopem a valem. Nepřítel se ráno ocitl v pasti: z jedné strany proti němu stáli Cincinnatovi vojáci, z druhé se bránila původní římská armáda. Aequové se nakonec vzdali a Minuciovi muži unikli porážce.
Pak přišel krok, kvůli němuž se Cincinnatus proslavil víc než samotným vítězstvím. Podle vyprávění složil diktátorský úřad po šestnácti dnech. Přitom za sebou neměl porážku, která by ho donutila odejít. Spíš ho to prostě přestalo bavit. Po splnění vojenského úkolu se tak vrátil ke svému hospodářství.
Příběh se stal oblíbeným příkladem římského pojetí veřejné služby. Jenže Cincinnatus nebyl člověk stojící mimo politiku. Patřil k patricijům, tedy k aristokratické vrstvě, která si v rané republice chránila své výsadní postavení. Jeho odchod z diktatury proto neznamenal, že odmítal moc nebo že usiloval o rovnost mezi všemi Římany.
Cincinnatus a smrt Spuria Maelia
O několik desetiletí později se jeho jméno objevuje v dalším politickém konfliktu. Roku 439 př. n. l. získával podporu obyvatel Říma bohatý plebej Spuriius Maelius, který rozdával obilí v době nedostatku. Patricijové se obávali, že si tím připravuje cestu k uchopení moci. Obvinili ho, že chce obnovit království, což byla v Římě mimořádně závažná věc.
Maelia zabil Gaius Servilius Ahala. Cincinnatus v této události sehrál důležitou roli a podpořil postup proti Maeliovi. Není ale jisté, zda obvinění z přípravy převratu odpovídalo skutečnosti. Maelius mohl opravdu usilovat o moc, ale jeho případ mohl být také výsledkem zápasu mezi aristokracií a politicky vlivným plebejem.
Tahle epizoda se do jednoduchého obrazu skromného zachránce republiky příliš nevejde. Cincinnatus dokázal odejít z mimořádného úřadu, zároveň ale hájil zájmy své společenské vrstvy. V římské politice nešlo jen o osobní ctnosti jednotlivců, ale také o to, kdo smí rozhodovat a komu připadne vliv.
Také George Washington se dobrovolně vzdal moci
Co je na příběhu historicky jisté?
Nejpodrobnější popis Cincinnatova života pochází od Tita Livia, který psal až za vlády císaře Augusta, několik století po popisovaných událostech. Nemáme tedy soudobé svědectví, které by potvrzovalo každý detail. Slavná scéna s poslanci na poli mohla být v průběhu času upravena podle představ Římanů o jejich dávných předcích. To samozřejmě neznamená, že Cincinnatus je smyšlená postava.
Jeho jméno se mnohem později dostalo také do amerických dějin. George Washington po vítězství ve válce za nezávislost v roce 1783 odevzdal velení armády a vrátil se na své panství Mount Vernon. Jeho rozhodnutí se často srovnávalo s Cincinnatovým odchodem z veřejného života. Po římském vojevůdci byla pojmenována také Society of the Cincinnati, sdružení důstojníků americké revoluční války, a město Cincinnati v Ohiu.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.washingtonpost.com/world/2022/09/06/cincinnatus-boris-johnson-roman-statesman/
https://www.nybooks.com/articles/1996/02/29/the-genuine-article/
https://www.nationofchange.org/2021/09/13/historical-heroes-cincinnatus-washington-and-whipple/
http://academic.oup.com/edited-volume/61673/chapter-abstract/550493202
https://www.mountvernon.org/library/digitalhistory/digital-encyclopedia/article/cincinnatus
