Článek
Operace Barbarossa otevřela největší frontu v dějinách a postupně pohltila většinu vojenské síly Třetí říše. Není proto překvapivé, že otázka „co kdyby Německo nezaútočilo na SSSR“ patří mezi nejvážněji analyzované alternativní scénáře. Nejde o čistou spekulaci, ale vychází z reálné situace roku 1940–1941 a z dobře zdokumentovaných možností, které Hitler měl, ale nevyužil.
Hitler měl na výběr, zvolil Sovětský svaz
Na jaře 1941 byla strategická pozice Německa silná, byť ne bez problémů. Wehrmacht ovládal velkou část kontinentální Evropy. Francie padla, střední Evropa byla pod německým vlivem a Balkán byl čerstvě pacifikován. Jediným aktivním protivníkem na západě zůstávala Velká Británie, která sice odolala v letecké bitvě o Británii, ale byla izolovaná a závislá na námořních dodávkách. V této chvíli měl Hitler na výběr, buď pokračovat v tlaku na Británii, nebo otevřít obří východní frontu. Rozhodl se pro druhou možnost a tím zásadně změnil průběh války.
Němci řešili, jestli zaútočit na Sověty, nebo na Brity
Alternativní scénář, v němž by k Barbarosse nedošlo, by měl okamžité vojenské i ekonomické důsledky. Především by Německo nemuselo přesunout na východ miliony vojáků a obrovské množství techniky. Historicky právě východní fronta spotřebovala většinu německých zdrojů a přinesla Wehrmachtu největší ztráty. Bez této fronty by německá armáda zůstala kompaktnější, lépe zásobená a strategicky flexibilnější.
Velká Británie by měla daleko větší problémy
Stejně důležité by bylo pokračování hospodářské spolupráce se Sovětským svazem. V letech 1939–1941 proudily z SSSR do Německa významné dodávky ropy, obilí, manganu a dalších surovin. Ty pomáhaly zmírňovat dopady britské blokády. Pokud by pakt Molotov–Ribbentrop zůstal v platnosti, Německo by si alespoň krátkodobě výrazně polepšilo v oblasti zdrojů. Nevyřešilo by to všechny jeho strukturální slabiny, ale oddálilo by to jejich plné projevení.
Otázkou ovšem je, jakou strategii by Berlín zvolil místo války na východě. Nejpravděpodobnější variantou je zesílený tlak na Velkou Británii. Ten by měl několik podob. Německo by mohlo výrazně posílit ponorkovou válku v Atlantiku, zvýšit intenzitu bombardování britských měst a průmyslu a systematičtěji útočit na námořní konvoje. Bez východní fronty by totiž mělo k dispozici více letadel, více loděnic i více kvalifikovaných posádek.
Bitva o Atlantik by se v takovém scénáři pravděpodobně vyvíjela pro Británii nepříznivěji než ve skutečnosti. Německé ponorky už historicky způsobily Londýnu vážné potíže, a kdyby jich bylo výrazně více, tlak na zásobovací linie by vzrostl. Přesto většina seriózních analýz naznačuje, že by samotná ponorková válka Británii pravděpodobně nezlomila. Britské námořnictvo, radarové technologie a později i americká pomoc představovaly silnou protiváhu.
Němci postupovali metodou spálené země
Severní Afrika? Ano, ale berme to střízlivě
Zásadní roli by totiž sehrály Spojené státy. I kdyby Washington nevstoupil do války okamžitě, americká ekonomická a materiální podpora Británie by téměř jistě pokračovala. Program Lend-Lease nebyl reakcí pouze na Barbarossu, ale na širší strategickou obavu z německé dominance v Evropě. Americký průmyslový potenciál byl natolik obrovský, že v dlouhodobém horizontu představoval pro Německo smrtelnou hrozbu bez ohledu na vývoj na východě.
Vedle tlaku na Británii by se Německo mohlo více soustředit na Středomoří a Blízký východ. Tato možnost bývá historiky často zmiňována jako relativně slibná, byť nikoli rozhodující. Posílené německé síly v severní Africe by mohly zvýšit šance na dobytí Egypta a ohrožení Suezského průplavu. V ideálním případě by se otevřela cesta k ropným polím na Blízkém východě, což byl zdroj, který německé válečné ekonomice zoufale chyběl.
Ani zde však není důvod k přehnanému optimismu z německého pohledu. Operace v severní Africe byly extrémně závislé na zásobovacích trasách přes Středozemní moře, kde měla Velká Británie silné námořní postavení. Bez zásadní změny v námořní rovnováze by Německo naráželo na logistické limity podobně jako ve skutečných dějinách. Úspěchy by byly možné, ale rozhodující průlom méně pravděpodobný.
Sověti by byli rok od roku silnější
Velmi důležitým faktorem by byl vývoj Sovětského svazu. Pokud by Stalin nebyl v roce 1941 napaden, pokračoval by v masivní modernizaci armády a průmyslu. Rudá armáda byla v té době ve fázi reorganizace po čistkách třicátých let, ale její potenciál rychle rostl. Každý rok míru by znamenal silnější sovětské tankové síly, lepší logistiku a připravenější důstojnický sbor. Německo by tak sice krátkodobě získalo čas, ale dlouhodobě by čelilo stále mocnějšímu protivníkovi na východě.
Z ideologického hlediska je navíc dlouhodobé německo-sovětské soužití velmi nepravděpodobné. Hitlerův režim byl od počátku postaven na představě expanze na východ a na rasové válce proti „židobolševismu“. I kdyby k útoku nedošlo v roce 1941, tlak na jeho uskutečnění by v nacistickém vedení přetrvával. Mnozí historici proto soudí, že válka mezi Německem a Sovětským svazem by byla spíše odložena než definitivně odvrácena.
Německé tanky nakonec neměli proti masově vyráběným sovětským strojům šanci
Jaký je tedy realistický scénář vývoje?
Jak by se tedy vyvíjela válka v delším horizontu? Nejrealističtější scénář počítá s tím, že by konflikt v Evropě trval déle a byl by pro Spojence nákladnější. Německo by si udrželo silnější armádu, britské zásobování by bylo více ohrožené a tlak na Středomoří by mohl být výraznější. Zároveň by však postupně narůstala převaha Spojených států a síla Sovětského svazu.
V určitém bodě by se Německo téměř jistě ocitlo v podobném strategickém dilematu jako ve skutečnosti: čelilo by kombinaci silnějších protivníků s většími zdroji. Rozdíl by byl především v načasování a v rozsahu ztrát. Válka by mohla skončit později, možná za jiných hranic a s jiným politickým uspořádáním Evropy, ale strukturální nevýhody Třetí říše by nezmizely.
Temný scénář je ještě děsivější
Existuje však i temnější aspekt tohoto alternativního scénáře. Delší existence nacistické dominance nad velkou částí Evropy by pravděpodobně znamenala delší období represí, deportací a genocidní politiky v okupovaných oblastech. I bez východní fronty by nacistický režim pokračoval v rasové perzekuci a přetváření Evropy podle své ideologie. Čas, který by Německo získalo, by tak měl přímé lidské důsledky.
Z dnešního pohledu se proto Barbarossa jeví jako dvojsečné rozhodnutí. Na jedné straně otevřela Německu frontu, kterou nebylo schopno dlouhodobě zvládnout, a výrazně přispěla k jeho porážce. Na druhé straně je možné, že bez tohoto kroku by válka trvala déle, byla by geopoliticky složitější a pro miliony lidí v Evropě ještě ničivější.
Nejstřízlivější závěr většiny seriózních analýz je tedy opatrný. Pokud by Německo v roce 1941 nezaútočilo na Sovětský svaz, pravděpodobně by si krátkodobě výrazně polepšilo a prodloužilo válku v Evropě. Neexistuje však silný důkaz, že by tím získalo cestu k trvalému vítězství nad kombinovanou silou Spojených států, Britského impéria a postupně sílícího Sovětského svazu. Rozhodnutí z června 1941 tak zůstává jedním z nejosudovějších momentů moderních dějin nikoli proto, že by bez něj Německo jistě vyhrálo, ale proto, že bez něj mohl být svět ještě dlouho nebezpečnějším místem.
Časová osa Operace Barbarossa
- 22. června 1941 — Německo zahajuje Operaci Barbarossa
Wehrmacht bez vyhlášení války napadá Sovětský svaz na frontě dlouhé asi 2 900 km. - červen–červenec 1941 — Drtivé počáteční úspěchy
Němci rychle postupují, obkličují statisíce vojáků Rudé armády (např. Białystok–Minsk). - srpen 1941 — Bitva o Smolensk
Německý postup se začíná zpomalovat, Sověti kladou tvrdší odpor. - září 1941 — Obklíčení Kyjeva
Jedno z největších obklíčení v dějinách (stovky tisíc sovětských zajatců). - říjen 1941 — Zahájena Operace Tajfun (útok na Moskvu)
Němci se přibližují k sovětské metropoli, ale narážejí na rasputicu (bahno). - listopad 1941 — Němci na dohled Moskvy
Přední jednotky jsou jen desítky kilometrů od města. - 5.–6. prosince 1941 — Sovětská protiofenziva u Moskvy
Rudá armáda přechází do protiútoku a Němce zatlačuje zpět. - zima 1941/1942 — Barbarossa fakticky selhává
Blitzkrieg se mění v dlouhou opotřebovací válku.
Zdroje: Autorský článek s využitím
