Článek
Moderní války bývají spojovány s bezpilotními letouny, satelity a přesně naváděnou municí. Přesto i ve 21. století občas vzniknou příběhy, které připomínají spíše legendy z dávných bojišť. Jedním z nich je obrana malého stanoviště v afghánské provincii Hílmand, kde britský voják nepálského původu Dipprasad Pun čelil útoku početně mnohonásobně silnějšího protivníka.
Gurkhové mají mimořádnou pověst
Na první pohled zní celý příběh téměř neuvěřitelně. Jeden muž měl během noci odrazit útok několika desítek ozbrojených bojovníků Talibanu. Vystřílel prakticky všechnu dostupnou munici, použil granáty, miny a nakonec po útočnících házel součásti svého kulometu. Přesto se většina základních faktů opírá o vojenské záznamy a svědectví lidí, kteří se na místě nacházeli. Aby bylo možné pochopit, proč se situace vyvinula právě tímto způsobem, je třeba začít o několik století dříve.
Dipprasad Pun totiž sloužil u Gurkhů, elitních jednotek britské armády tvořených vojáky z Nepálu. Gurkhové mají v britských ozbrojených silách mimořádnou pověst. Jejich historie sahá do počátku 19. století a během generací si vybudovali reputaci bojovníků, kteří vynikají disciplínou, odolností a schopností bojovat i v extrémně nepříznivých podmínkách. Mnoho vojenských legend vzniklo právě kolem jejich nasazení. Gurkhové bojovali během obou světových válek, v Malajsii, na Falklandech i v dalších konfliktech. Jejich tradiční zakřivený nůž kukri se stal symbolem jednotek stejně jako jejich pověst neústupných vojáků.
Odmítl ustoupit přesile
Dipprasad Pun do této tradice vstoupil jako příslušník Royal Gurkha Rifles. Když byl nasazen do Afghánistánu, šlo o zkušeného vojáka, který absolvoval náročný výcvik a působil v jedné z nejrespektovanějších jednotek britské armády. Osudná noc přišla v září 2010. Pun sloužil na malém kontrolním stanovišti nedaleko základny v provincii Hílmand. Oblast patřila k nejnebezpečnějším částem Afghánistánu. Taliban zde pravidelně útočil na spojenecké jednotky a snažil se narušovat jejich kontrolu nad územím.
Podle pozdějších zpráv si povstalci vybrali právě Punovo stanoviště jako cíl koordinovaného útoku. Jejich plán byl jednoduchý. Překvapit obránce, prolomit obranu a obsadit pozici dříve, než dorazí posily. Jenže narazili na člověka, který odmítal ustoupit.
Když útok začal, Pun si rychle uvědomil, že čelí výrazné přesile. Místo organizované obrany větší skupiny vojáků však zůstal v kritickém okamžiku prakticky sám. Většina lidí by v podobné situaci přemýšlela především o úniku nebo o tom, jak získat čas do příjezdu pomoci. Pun zvolil jinou cestu a rozhodl se bojovat.
Přesvědčil útočníky, že je proti nim velká síla
Následující minuty připomínaly spíše scénu z akčního filmu než realitu moderní války. Na útočníky střílel z pušky i kulometu, odpaloval granáty a používal miny Claymore. Každý pokus o přiblížení byl okamžitě potlačen palbou. Taliban očekával izolované stanoviště s omezenou obranou. Místo toho získal dojem, že proti němu stojí mnohem větší síla.
Psychologický aspekt celé události bývá často podceňován. V boji totiž nerozhoduje pouze počet vojáků nebo množství zbraní. Stejně důležitá je schopnost přesvědčit protivníka, že jeho šance na úspěch jsou minimální. Punova intenzivní obrana vytvořila dojem, že stanoviště je lépe bráněné, než ve skutečnosti bylo.
Dipprasad Pun se stal legendou
Jak boj pokračoval, začala docházet munice, což byl okamžik, kdy se situace změnila z nebezpečné na kritickou. Podle pozdějších svědectví vystřílel více než 400 nábojů z kulometu, kolem 180 nábojů z pušky a použil více než deset granátů. Když mu začaly docházet prostředky k obraně, improvizoval. V jednu chvíli po útočnících údajně hodil trojnožku kulometu a další kovové součásti výzbroje. Tento detail se stal symbolem celého příběhu.
Taliban se nakonec stáhl
Nikoliv proto, že by kovový kus vybavení rozhodl bitvu. Symbolizoval však něco jiného. Okamžik, kdy voják pokračuje v boji i ve chvíli, kdy vyčerpal téměř všechny standardní možnosti obrany. Nakonec se Taliban stáhl. Britské jednotky později nalezly stopy potvrzující intenzitu útoku. Podle odhadů utrpěli útočníci ztráty a jejich plán selhal. Stanoviště zůstalo v britských rukou.
Příběh se rychle rozšířil nejen mezi vojáky, ale i v médiích. Pun byl za své jednání oceněn vyznamenáním Conspicuous Gallantry Cross, druhým nejvyšším britským oceněním za statečnost po Viktoriině kříži. V britské armádě šlo o mimořádně významné uznání. Z historického hlediska je však zajímavé podívat se na celou událost i jinak.
Podobné příběhy bývají často prezentovány jako triumf jednotlivce nad přesilou. To je sice pravda, ale zároveň jde o ukázku významu výcviku. Pun neuspěl proto, že by disponoval nadlidskými schopnostmi. Uspěl proto, že dokázal zachovat chladnou hlavu v situaci, která by většinu lidí paralyzovala. Právě to bývá společným jmenovatelem mnoha slavných obránců v dějinách vojenství. Od starověkých pevností přes zákopy první světové války až po moderní konflikty často nerozhoduje fyzická síla, ale schopnost jednat pod extrémním tlakem.
Odvaha jednotlivce může změnit průběh bitvy
V případě Dipprasada Puna navíc sehrála významnou roli tradice Gurkhů. Jejich výcvik dlouhodobě klade důraz na samostatnost, iniciativu a odolnost. Voják na izolovaném stanovišti musí být schopen reagovat bez okamžitých rozkazů nadřízených. Tato schopnost se v osudné noci ukázala jako klíčová.
Dnes je Punův příběh často zmiňován mezi nejpozoruhodnějšími individuálními obrannými akcemi moderních dějin. Není to pouze kvůli počtu útočníků nebo množství vystřílené munice. Důvodem je skutečnost, že se odehrál v době, kdy jsou podobné příběhy stále vzácnější. Ve věku technologií a dálkově vedených operací připomněl, že osud střetu může stále záviset na rozhodnutí jediného člověka.
Proto jeho jméno zůstává známé i dlouho po skončení afghánské mise. Ne jako symbol dokonalé válečné techniky, ale jako připomínka toho, že odvaha jednotlivce dokáže někdy změnit průběh celé bitvy.
Časová osa života Dipprasada Puna
1980 – narozen v obci Bima v nepálském okrese Myagdi do rodiny s dlouhou tradicí služby u Gurkhů. Jeho dědeček Tul Bahadur Pun získal během druhé světové války Viktoriin kříž.
2000–2010 – absolvuje službu v britské armádě a nasazení v Afghánistánu jako příslušník 1. praporu Royal Gurkha Rifles.
17. září 2010 – během noční služby u Babaji v provincii Hílmand sám odráží útok bojovníků Talibanu. Vystřílí stovky nábojů, použije 17 granátů, minu Claymore a nakonec po útočnících hází trojnožku kulometu. Stanoviště ubrání a zachrání životy svých spolubojovníků.
Březen 2011 – britské ministerstvo obrany oznamuje udělení Kříže za mimořádnou statečnost (Conspicuous Gallantry Cross), druhého nejvyššího britského vyznamenání za bojovou statečnost.
1. června 2011 – přebírá vyznamenání z rukou královny Alžběty II. v Buckinghamském paláci.
2011 – jeho příběh obletí světová média a stává se jedním z nejslavnějších příkladů individuální statečnosti během války v Afghánistánu.
Po roce 2011 – je pravidelně připomínán jako jeden z nejvýraznějších novodobých hrdinů britské armády a jeden z nejslavnějších Gurkhů 21. století.
Zdroje: autorský článek s využitím
