Článek
Když se řekne Richard Francis Burton, většina lidí si vybaví výstředního dobrodruha, překladatele Tisíce a jedné noci nebo jednoho z mužů, kteří hledali prameny Nilu. Jeho cesta do Mekky v roce 1853 však patří k nejodvážnějším expedicím 19. století. Nešlo totiž jen o náročnou pouť přes Arabský poloostrov, ale především o riskantní infiltraci do měst, která byla pro nemuslimy uzavřena a jejichž tajemství fascinovala evropské cestovatele po staletí.
Smrt číhala na každém rohu
Burton si velmi dobře uvědomoval, že jediná chyba může znamenat smrt. V tehdejší společnosti nebyla otázka vstupu do posvátných měst jen náboženským pravidlem, ale také otázkou bezpečnosti a identity. Evropan odhalený mezi poutníky mohl skončit lynčován davem ještě dříve, než by zasáhly místní úřady. Sám Burton později napsal, že žádný zákon ani vládce by ho v takové situaci nedokázal ochránit.
I proto věnoval přípravám měsíce. Během služby v Britské Indii se naučil arabštinu, perštinu, hindustánštinu i řadu místních dialektů. Nešlo přitom jen o jazyk. Studoval náboženské obřady, společenské zvyklosti, způsob modlitby, oblékání i drobná gesta, která Evropan snadno přehlédne, ale zkušený muslim okamžitě rozpozná jako chybu. Přijal identitu afghánského lékaře a poutníka vystupujícího pod jménem Mirza Abdullah. Dokonce si nechal narůst vousy, obarvil pokožku hennou a přizpůsobil svůj přízvuk i chování tak, aby zapadl mezi ostatní poutníky.
Hrobka ve stanu beduínského stanu, kterou po smrti dobrodruha nechala vyrobit jeho manželka
Vyrazil s karavanou z Egypta
Výprava nezačala v Mekce, ale v Egyptě. Odtud Burton pokračoval do přístavu Suez a následně přes Rudé moře do dnešní Saúdské Arábie. Karavany poutníků tehdy čelily nejen extrémnímu vedru, ale také nemocem, nedostatku vody a útokům beduínských lupičů. Burton musel neustále hrát svou roli. Stačilo jediné špatně vyslovené slovo, neznalost některého náboženského úkonu nebo nevhodná reakce při rozhovoru a jeho pravá identita mohla být odhalena.
Největší zkouška přišla po vstupu do Medíny a později do samotné Mekky. Burton se účastnil všech obřadů stejně jako ostatní poutníci. Provedl obcházení Kaaby, navštívil nejvýznamnější svatá místa a pečlivě si zapamatovával architekturu, uspořádání města i každodenní život obyvatel. Poznámky si pochopitelně nemohl zapisovat přímo na místě. Mnohé detaily si ukládal do paměti a zaznamenával je až později, když byl mimo dohled ostatních.
Vše popsal do nejmenších detailů
Po návratu do Británie vydal třísvazkové dílo A Personal Narrative of a Pilgrimage to Al-Madinah and Meccah. Kniha vzbudila mimořádný zájem. Evropané se poprvé mohli podrobně seznámit s místy, která byla do té doby zahalena tajemstvím a o nichž kolovaly především legendy. Burton nepopisoval jen náboženské obřady, ale také ekonomiku poutí, hygienické podmínky, místní správu, architekturu i každodenní vztahy mezi lidmi. Pro geografy, orientalisty i historiky představovalo jeho dílo mimořádně cenný pramen.
Právě zde ale začíná druhá stránka Burtonova odkazu. Ovšem je třeba upozornit, že jeho cesta nebyla pouze romantickým dobrodružstvím. Burton byl důstojníkem Britského impéria a jeho poznatky měly značnou hodnotu také pro britské strategické zájmy. Detailní popisy tras, místních poměrů či politických vztahů mohly posloužit nejen vědě, ale i imperiální politice. Někteří badatelé proto jeho cestopis interpretují jako směs autentického obdivu k islámské kultuře a zároveň sběru informací využitelných koloniální mocností.
Pouť do Mekky, neboli hadždž, je náboženská povinnost kterou by ji vykonat každý dospělý a zdravý muslim alespoň jednou za život
Další expedice na sebe nenechaly dlouho čekat
Burton přitom nebyl prvním Evropanem, který Mekku navštívil. Už na počátku 16. století se tam dostal italský cestovatel Ludovico di Varthema. Burtonova výprava však byla nejlépe zdokumentovaná a díky mimořádně podrobnému cestopisu se stala nejslavnější. Jeho schopnost splynout s okolím byla natolik přesvědčivá, že dodnes bývá označována za jeden z nejpozoruhodnějších případů kulturní infiltrace v dějinách cestování.
Ani po návratu se Burton nezastavil. Později vedl expedice do východní Afriky při hledání pramenů Nilu, navštívil Somálsko, působil jako diplomat a proslavil se také překlady děl, která byla ve viktoriánské Anglii považována za kontroverzní. Přesto právě cesta do Mekky zůstává jeho nejikoničtějším podnikem. Nebyla totiž jen zkouškou odvahy, ale především mimořádným testem jazykových schopností, kulturní adaptability a psychické odolnosti člověka, který dokázal měsíce žít v cizí identitě, aniž by byl odhalen.
Když Burton zemřel, jeho manželka Isabel Burtonová pro něj navrhla velmi neobvyklé mauzoleum ve tvaru beduínského stanu, které odkazuje na jeho cesty po Blízkém východě a zejména na pouť do Mekky. Uvnitř jsou pohřbeni oba manželé a jejich rakve je možné spatřit malým okénkem v zadní části mauzolea.
Časová osa života a smrti R.F. Burtona
- 1821 – Richard Francis Burton se narodil v anglickém Torquay.
- 1842–1849 – slouží v Britské Indii, kde studuje jazyky a muslimské zvyky.
- 1853 – v přestrojení za muslimského poutníka podniká pouť do Medíny a Mekky.
- 1855 – vydává slavné třísvazkové dílo A Personal Narrative of a Pilgrimage to Al-Madinah and Meccah.
- 1857–1859 – vede expedici do východní Afriky při hledání pramenů Nilu.
- 1886 – je povýšen do šlechtického stavu.
- 1890 – umírá v Terstu, jeho ostatky byly následně převezeny do Anglie a uloženy v Mortlake v jihozápadním Londýně, přesněji na hřbitově kostela St Mary Magdalen Roman Catholic Church.
Zdroje:
