Článek
Když se mluví o rozhodujících bitvách druhé světové války, většina lidí si vybaví Stalingrad, Normandii, Midway nebo El Alamein. Jen málokdo však zná bitvu o Kohimu, která se odehrála mezi dubnem a červnem 1944 na území dnešní Indie. Přesto právě zde utrpěla japonská armáda jednu ze svých nejvýznamnějších porážek a definitivně ztratila naději na rozšíření svého vlivu do Britské Indie. Kohima je společně s paralelní bitvou o Imphál zásadním zlomem války v jihovýchodní Asii. Význam těchto střetů byl natolik velký, že britský Národní armádní muzeum označilo bitvu o Kohimu za největší britskou bitvu vůbec, a to i před slavnější Waterloo či Dnem D.
Japonský plán na průnik do Indie
Po sérii úspěchů v prvních letech války ovládalo Japonsko rozsáhlá území v jihovýchodní Asii. Pod jeho kontrolou se ocitly Filipíny, Malajsko, Singapur i Barma. Japonské velení začalo věřit, že může zasadit další úder Britskému impériu a zároveň oslabit spojenecké postavení v regionu.
Autorem plánu byl generálporučík Renja Mutaguči, velitel japonské 15. armády. Jeho cílem bylo překročit hranici mezi Barmou a Indií, obsadit strategicky důležitý Imphál a následně proniknout hlouběji na indické území. Mutaguči navíc věřil, že japonský postup vyvolá odpor proti britské koloniální správě a podnítí rozsáhlé povstání indického obyvatelstva. Operace dostala krycí název U-Go a představovala jednu z nejambicióznějších ofenziv, které Japonsko během války podniklo.
Britové měli rychle podlehnout přesile, to se ale nestalo
Kohima byla na první pohled nenápadným horským městečkem v oblasti Nagalandu. Její význam však spočíval v geografické poloze. Nacházela se na hlavní silnici spojující město Imphál s důležitým logistickým uzlem Dimapur. Právě přes Dimapur proudily zásoby, posily a vojenský materiál pro spojenecké jednotky operující na indo-barmské hranici. Pokud by Japonci Kohimu obsadili a přerušili tuto komunikaci, mohly by být spojenecké síly v Imphálu odříznuty od zásobování. To by znamenalo nejen ztrátu celé oblasti, ale také otevření cesty pro další japonský postup do Indie.
Boje, které se změnily v zápas o každý metr
Když se japonské jednotky začátkem dubna 1944 přiblížily ke Kohimě, město bránila relativně malá posádka složená z britských, indických a místních jednotek. Obránci byli početně slabší a čelili zkušeným vojákům, kteří měli za sebou řadu úspěšných tažení. Japoncům se podařilo obsadit okolní výšiny a obklíčit část obranných pozic. Situace byla natolik vážná, že se v některých okamžicích zdálo, že pád města je pouze otázkou času.
Následovaly týdny mimořádně tvrdých bojů. V hustě zalesněném horském terénu nebylo možné vést rozsáhlé tankové operace, a tak se střety odehrávaly především na krátké vzdálenosti. Často se bojovalo o jednotlivé zákopy, bunkry nebo budovy.
Symbolem celé bitvy se stal tenisový kurt u rezidence britského komisaře. Frontová linie zde vedla přímo přes hrací plochu a vzdálenost mezi oběma stranami byla místy jen několik metrů. Vojáci po sobě házeli granáty a podnikali útoky prakticky z bezprostřední blízkosti. Dodnes je tento tenisový kurt jedním z nejznámějších míst spojených s válkou v jihovýchodní Asii.
Nakonec rozhodla logistika
Přestože Japonci dosáhli v prvních dnech určitých úspěchů, postupně se začaly projevovat zásadní nedostatky jejich plánu. Japonské velení podcenilo obtížnost zásobování v horském terénu a spoléhalo na rychlé vítězství. Jakmile se však boje protáhly, situace se obrátila proti útočníkům.
Spojenci disponovali leteckou převahou a byli schopni zásobovat své jednotky ze vzduchu. Potraviny, munice i posily tak mohly do oblasti proudit i přes komplikovaný terén. Japonci podobnou možnost neměli. Jejich zásobovací linie byly dlouhé, zranitelné a vedly nehostinnou džunglí. Vojákům začaly docházet potraviny, léky i střelivo. Mnozí trpěli nemocemi, podvýživou a vyčerpáním. Ve druhé polovině dubna dorazily do oblasti spojenecké posily a obránci postupně převzali iniciativu.
Boje byly extrémně náročné a často probíhaly zblízka
Proč se Kohimě říká „Stalingrad Východu“
V květnu a červnu 1944 přešly britské a indické jednotky do protiútoku. Japonské síly, oslabené nedostatkem zásob a vysokými ztrátami, nebyly schopny udržet své pozice. Nakonec byly nuceny ustoupit zpět do Barmy. Porážka měla pro Japonsko katastrofální následky. Odhaduje se, že během bojů o Kohimu a Imphál přišla japonská armáda o více než 50 tisíc vojáků. Velká část z nich nezahynula přímo v boji, ale v důsledku hladu, nemocí a vyčerpání.
Japonská 15. armáda byla natolik oslabena, že už nikdy nedokázala obnovit svou původní sílu. Přirovnání ke Stalingradu nevychází z velikosti bojiště ani počtu vojáků. Kohima byla ve srovnání s obrovskými bitvami na východní frontě relativně malým střetem. Podobnost spočívá především ve strategickém významu.
Stejně jako porážka Němců u Stalingradu ukončila jejich schopnost vést rozsáhlé ofenzivy na východní frontě, znamenala porážka Japonců u Kohimy konec jejich útočných operací v Indii. Po roce 1944 už Japonci v jihovýchodní Asii pouze ustupovali a snažili se zpomalit postup Spojenců. Bitva tak představovala okamžik, kdy se iniciativa definitivně přesunula na stranu Spojenců a naklonila příznivou tvář dějin směrem k nim.
Co by se stalo, kdyby Japonci zvítězili?
Nutno říct, že ani vítězství u Kohimy by pravděpodobně nevedlo k dobytí celé Indie. Japonsko nemělo dostatek lidí ani zdrojů na ovládnutí tak rozsáhlého území. Úspěch by však mohl výrazně prodloužit válku v regionu. Pád Kohimy a Imphálu by znamenal těžkou ránu britské prestiži a mohl by povzbudit protikoloniální hnutí v Indii. Zároveň by došlo k narušení důležitých spojeneckých zásobovacích tras a Spojenci by museli vynaložit mnohem více sil na znovudobytí ztracených oblastí.
Právě proto je bitva o Kohimu považována za jeden z nejdůležitějších střetů války v Asii. Ačkoliv dnes stojí ve stínu známějších bojišť Evropy a Tichomoří, její důsledky byly dalekosáhlé. V horách severovýchodní Indie se totiž rozhodovalo nejen o osudu jedné vojenské operace, ale také o budoucím vývoji celého regionu.
Časová osa bitvy o Kohimu
8. března 1944
Japonská armáda zahajuje operaci U-Go, jejímž cílem je průnik do Britské Indie.
Začátek dubna 1944
Japonské jednotky se přibližují ke Kohimě a zahajují obléhání města.
6.–18. dubna 1944
Probíhají nejtvrdší boje o obranný perimetr Kohimy včetně legendárního střetu o tenisový kurt.
18. dubna 1944
Do oblasti dorážejí významné britské posily a situace obránců se začíná stabilizovat.
Květen 1944
Spojenecké jednotky postupně vytlačují Japonce z klíčových pozic v okolí města.
22. června 1944
Britské a indické síly definitivně prolamují japonské obklíčení a spojují se s jednotkami z Imphálu.
Červenec 1944
Japonská armáda zahajuje všeobecný ústup zpět do Barmy.
Konec roku 1944
Spojenci přecházejí do rozsáhlé ofenzivy v Barmě a získávají strategickou iniciativu v jihovýchodní Asii.
Zdroje: autorský článek s využitím
