Článek
V sovětském systému existovali lidé, kteří rozhodovali, kdo má zemřít, a pak lidé, kteří jejich rozhodnutí skutečně vykonávali. Vasilij Michajlovič Blochin patřil k těm druhým. Postupně se stal jedním z nejznámějších popravčích stalinského režimu. Jeho práce přitom nebyla spojena s boji na frontě ani s běžným výkonem služby. Blochin měl na starosti popravy vězňů odsouzených sovětským represivním aparátem. Podle Guinness World Records je spojován s osobním usmrcením přibližně 7 000 polských zajatců v roce 1940 během 28 nocí.
Muž, kterému Stalin důvěřoval
Blochin vstoupil do sovětského bezpečnostního aparátu už ve dvacátých letech. V roce 1926 byl podle dostupných záznamů osobně vybrán Stalinem a postupně se dostal do čela skupiny, která vykonávala popravy na příkaz NKVD.
V době Velkého teroru, který vrcholil ve druhé polovině třicátých let, se jeho jméno objevovalo u těch nejcitlivějších poprav. Režim nepotřeboval člověka, který by se ptal, zda je rozsudek spravedlivý. Potřeboval někoho, kdo ho bez zaváhání vykoná. Blochin tak získal děsivou specializaci. Zatímco jiní pracovníci NKVD vyšetřovali, zatýkali nebo podepisovali dokumenty, on chodil tam, kde celý proces končil.
Kožená zástěra nebyla legenda
Při pozdějších výpovědích svědků se objevila jedna z nejvýraznějších podrobností o Blochinově práci. Před popravami si měl oblékat speciální oděv – hnědou koženou čepici, dlouhou koženou zástěru a rukavice s dlouhými manžetami.
Vasilij Blochin naháněl strach
Svědectví Dmitrije Tokareva, tehdejšího šéfa NKVD v Kalininu, zachované v materiálech vyšetřování Katyňského zločinu, popisuje Blochina právě v tomto oblečení. Tokarev uvedl, že na něj jeho vzhled zapůsobil jako na člověka, který se na popravy připravuje jako na zvláštní druh práce.
Kožené oblečení mělo praktický význam. Blochin byl při popravách v bezprostředním kontaktu s mrtvými těly a mělo chránit jeho uniformu. Zároveň ale vznikl obraz, který se stal jedním z nejděsivějších symbolů jeho kariéry: muž v kožené zástěře, který přichází do místnosti, kde už na něj čekají další vězni.
Katyň nebyla jediná, ale stala se jeho nejznámější akcí
Na jaře 1940 dostal Blochin jeden z nejstrašnějších úkolů své kariéry. Po sovětském obsazení východního Polska skončily v zajetí desetitisíce polských vojáků, policistů, příslušníků státní správy a dalších lidí. V březnu 1940 sovětské vedení rozhodlo o jejich likvidaci. Následné popravy se uskutečnily na několika místech.
Jedním z nich byl Kalinin, dnešní Tver. Do místního vězení byli přiváženi vězni z tábora v Ostaškov, kde měl Blochin osobně vykonávat popravy tisíců lidí. Nešlo přitom o chaotické vraždění. Sovětský represivní aparát vytvořil celý systém, jehož cílem bylo zabíjet rychle a ve velkém.
Vězni přicházeli postupně. Jejich totožnost byla ověřena a následně byli odváděni do místnosti určené k popravám. Těla pak odvážely nákladní automobily na místo hromadného pohřbení u Medného.
Stovky lidí během jediné noci
Čísla spojená s Blochinem jsou až těžko představitelná. Guinness World Records uvádí, že během 28 nocí v roce 1940 osobně popravil přibližně 7 000 polských zajatců, tedy v průměru kolem 250 lidí za noc. Polský Institut národní paměti uvádí ještě konkrétnější svědectví o první noci v Kalininu. Podle výpovědi Dmitrije Tokareva měl Blochin tehdy zastřelit přibližně 330 lidí. Později se počet snižoval a jako denní norma se uvádělo zhruba 250 poprav.
Tady je důležité oddělit historický fakt od pozdějších legend. Často se například tvrdí, že Blochin „zabil 7 000 lidí za 28 nocí“ jako jediný člověk na jednom místě. Dostupné prameny skutečně připisují Blochinovi osobní podíl na přibližně 7 000 popravách vězňů z Ostaškova, ale Katyňský masakr jako celek měl tisíce dalších obětí a probíhal na více místech
Vasilij Blochin se přímo podílel na masakru v Katyni
Proč používal německou pistoli?
Blochin si při masových popravách údajně oblíbil německé pistole Walther. Důvodem měla být jejich praktičnost při dlouhé sérii výstřelů. Podle historických popisů se při popravách používaly také sovětské zbraně, ale Blochin preferoval německou pistoli. Celý proces byl navržen tak, aby se vězni pohybovali jedním směrem a popravy mohly pokračovat bez dlouhých přestávek. Možná nejděsivější je na tom to, že se z jednotlivých vražd stal téměř administrativní úkon. Člověk přišel do místnosti, byla ověřena jeho totožnost a během několika okamžiků bylo po všem.
Blochin strávil desetiletí v aparátu, který sám pomáhal udržovat strachem. Jeho práce mu přinesla uznání režimu a za Katyňskou operaci obdržel Řád Rudého praporu. Jenže stalinský systém měl jednu zvláštní vlastnost: nikdo si v něm nemohl být dlouhodobě jistý. Blochin vykonával popravy lidí, kteří ještě nedávno patřili k mocenské elitě. Mezi jeho oběťmi byli i významní představitelé sovětského režimu. Člověk, který byl dnes potřebný, mohl být zítra označen za nepřítele. Po Stalinově smrti v roce 1953 se Blochinova kariéra zastavila. Byl nucen odejít do důchodu a během destalinizace přišel o část svého postavení. Zemřel 3. února 1955.
Číslo, které se nedá přesně spočítat
Kolik lidí Blochin během své kariéry skutečně osobně popravil, zůstává předmětem sporů. Objevují se odhady v řádu desítek tisíc, někdy dokonce kolem 50 tisíc. Přesně už to asi nikdo nespočítá. Jisté ovšem je, že patřil k nejvýše postaveným sovětským popravčím a že jeho jméno je neodmyslitelně spojeno s masovými popravami během stalinského teroru a především s likvidací polských zajatců v roce 1940.
Jeho příběh je děsivý právě tím, jak málo v něm bylo náhody. Nebyl to voják, který v boji zabil nepřítele. Byl to státní zaměstnanec, který měl svou práci přesně naplánovanou, vlastní pracovní oděv a na každý další příjezd vězňů připravený postup. A když jedné noci skončil, čekali na něj další.
Časová osa života a smrti Vasilije Blochina
1895 – Vasilij Michajlovič Blochin se narodil v rolnické rodině ve Vladimirské oblasti.
1920. léta – Vstupuje do sovětského bezpečnostního aparátu a postupně se specializuje na popravy.
1926 – Podle Guinness World Records byl osobně vybrán Stalinem a stal se jedním z hlavních vykonavatelů poprav NKVD.
1937–1938 – Během Velkého teroru probíhají v Sovětském svazu statisíce poprav. Blochin se podílí na výkonu nejcitlivějších rozsudků.
5. března 1940 – Sovětské politbyro schvaluje rozhodnutí o likvidaci tisíců polských důstojníků, policistů a dalších vězňů.
duben 1940 – V Kalininu začínají masové popravy vězňů z Ostaškova. Blochin je hlavním vykonavatelem.
28 nocí – Podle Guinness World Records osobně popraví přibližně 7 000 polských zajatců.
1940 – Za svou účast na operaci získává Řád Rudého praporu.
1943 – Německá armáda odhaluje masové hroby v Katyni a začíná mezinárodní spor o odpovědnost za masakr.
1953 – Po Stalinově smrti Blochin končí ve službě.
1955 – Vasilij Blochin umírá ve věku 60 let.
1990 – Sovětské vedení za Michaila Gorbačova oficiálně přiznává sovětskou odpovědnost za Katyňský masakr.
Zdroje: autorský článek s využitím
