Článek
Na první pohled to vypadalo jako další únos dopravního letadla. Jenže v případě letu Air France 8969 bylo od začátku něco jinak. Čtyři muži, kteří 24. prosince 1994 pronikli na palubu Airbusu A300 v Alžíru, nechtěli pouze uprchnout z letiště nebo si vynutit propuštění vězňů. Jejich požadavky se postupně měnily a francouzské úřady začaly mít stále vážnější podezření, že skutečným cílem je Paříž.
Únos se odehrál v době alžírské občanské války. Skupina GIA, tedy Groupe islamique armé, patřila k nejradikálnějším islamistickým organizacím bojujícím proti alžírskému státu. Francie přitom byla v očích radikálů významným protivníkem. Únos Air France tak nebyl izolovaným kriminálním činem, ale součástí širšího konfliktu, který se postupně přeléval i na francouzské území.
Falešní pracovníci letiště
Krátce před plánovaným odletem z alžírského letiště Houari Boumédiène se k letadlu dostali čtyři muži vydávající se za pracovníky letiště. Měli odznaky a působili dojmem, že provádějí kontrolu dokladů. Ve skutečnosti šlo o členy GIA. Na palubě bylo podle dobových a oficiálních francouzských zdrojů 227 cestujících a 12 členů posádky. Po převzetí kontroly nad letadlem dali únosci jasně najevo, že se nehodlají spokojit s běžným vyjednáváním. Požadovali odlet do Paříže a chtěli, aby se jejich akce dostala do mezinárodních médií.
Velmi rychle se ale ukázalo, že rukojmí pro ně nejsou jen prostředkem k vyjednávání. Dva cestující byli zavražděni už v Alžíru. Třetí oběť, Francouz Yannick Beugnet, zemřela poté, co byl použit jako prostředník mezi únosci a řídicí věží. Jeho smrt znamenala zásadní zlom. Francouzská vláda už nemohla předpokládat, že únosci budou své hrozby používat pouze jako nátlakovou taktiku. Zde se začíná ukazovat hlavní rozdíl mezi tímto únosem a řadou starších případů leteckého terorismu. Únosci nebyli ochotni pouze vyjednávat o svém odchodu. Byli připraveni zabíjet rukojmí, aby donutili úřady postupovat podle jejich požadavků.
Proč Francie nezasáhla už v Alžíru
Francouzská vláda v čele s premiérem Édouardem Balladurem nabídla vyslání GIGN, tedy elitní jednotky francouzské Gendarmerie nationale určené mimo jiné k osvobozování rukojmích. Alžír však zásah francouzských ozbrojených složek na svém území odmítl. To byl zásadní problém. Francouzi sice měli jednotku připravenou, nemohli ji ale jednoduše vysadit na alžírském letišti a zahájit operaci.
GIGN proto odletěl na Mallorku, odkud mohl v případě změny situace rychle pokračovat dál. Na místě měli navíc možnost trénovat zásah na Airbusu stejného typu, jaký drželi teroristé. Tento detail je důležitý. Pozdější úspěch GIGN nebyl výsledkem improvizace několika mužů, kteří se rozhodli v poslední chvíli zaútočit. Jednotka měla k dispozici několik hodin na přípravu a na modelovém letadle si mohla projít prostředí, ve kterém měla zasahovat.
Let do Marseille změnil situaci
Po dalších vyjednáváních se podařilo dosáhnout toho, že Airbus opustil Alžír. Stalo se tak 26. prosince ve 2:20 ráno. Cílem byl původně Paříž, ale letadlo zamířilo do Marseille-Marignane. Na francouzské půdě už čekali členové GIGN. Pro Francouze šlo o klíčový okamžik, únosci potřebovali další palivo, aby mohli pokračovat v cestě. Francouzské úřady proto mohly využít zdánlivě technického problému jako prostředku k získání času.
Zároveň ale stále nebylo jisté, co přesně chtějí únosci v Paříži udělat. Mluvili o konferenci pro média a o možnosti vystoupit se svými požadavky. Jenže francouzské bezpečnostní složky už pracovaly s mnohem horší variantou. Podle pozdějšího svědectví bývalého kopilota Jean-Paula Borderieho se skutečný záměr GIA stal známým až později: teroristé chtěli letadlo odpálit nad Paříží. AFP ve svém rekonstrukčním materiálu uvádí, že na palubu bylo před únosem či během něj dopraveno přibližně 800 gramů výbušnin a že plánem bylo vyhodit Airbus do povětří nad francouzskou metropolí.
Proto je označení „létající bomba“ více než jen dramatická novinářská zkratka. Francouzské úřady už tehdy chápaly, že problémem není pouze osud lidí uvnitř letadla. Pokud by Airbus odletěl do Paříže a únosci svůj plán uskutečnili, mohl se z rukojmího dramatu stát rozsáhlý teroristický útok proti hlavnímu městu. Později vedení GIGN ostatně výslovně uvedlo, že už v roce 1994 existovalo podezření, že teroristé chtějí letadlo nechat zřítit na Paříž. Zároveň ale připomíná, že tehdejší bezpečnostní systém ještě nepracoval s představou dopravního letadla jako s obří zbraní tak, jak tomu bylo po útocích z 11. září 2001.
Začala hra o čas
Na letišti v Marseille začala další fáze krize. Únosci požadovali palivo a chtěli pokračovat do Paříže. Francouzi se snažili získat čas a zároveň co nejlépe poznat situaci uvnitř letadla. Významnou roli přitom nehráli pouze policisté. Posádka Airbusu se snažila udržovat s únosci určitou míru důvěry a současně jim neposkytovat všechny informace. Kopilot Jean-Paul Borderie později popsal vyjednávání jako psychologickou hru, ve které bylo důležité především neztratit kontrolu nad situací.
Mezitím GIGN sledoval letadlo a připravoval zásah. Muži jednotky potřebovali zjistit, jak se únosci pohybují, kde se nacházejí a jak lze do Airbusu vstoupit. Čas pracoval na obou stranách. Pro GIGN znamenal možnost lépe připravit operaci. Pro únosce zase rostoucí riziko, že ztratí iniciativu. Nakonec se situace vyhrotila, letadlo se přesunulo směrem k řídicí věži a z jeho paluby zazněla střelba. Vyjednávání v tu chvíli prakticky skončilo.
17:12
V 17:12 vydal velitel GIGN Denis Favier rozkaz k útoku. Zásah byl veden ze tří vstupů. GIGN se nesnažil letadlo vyhodit do vzduchu ani použít explozi k vytvoření vstupu. Jednotka využila dveře, o nichž během předchozího pozorování zjistila, že je možné otevřít zvenčí. Cílem bylo dostat se dovnitř co nejrychleji a současně dostat rukojmí mimo prostor palby.
Jenže realita byla mnohem tvrdší než plán. Teroristé byli soustředěni v prostoru kokpitu a okamžitě začali střílet na zasahující policisty. Devět členů GIGN bylo během několika minut zraněno. Zásah se změnil v přestřelku uvnitř letadla. V omezeném prostoru Airbusu se střílelo a vybuchovaly granáty. Přesto se podařilo postupně dostat cestující ven zadní částí letadla. Žádný rukojmí nebyl během samotného zásahu zabit.
Jedním z dramatických okamžiků byl útěk kopilota Jean-Paula Borderieho z kokpitu. Během přestřelky vyskočil z letadla a při pádu se vážně zranil. Záběry jeho pádu tehdy vysílaly televizní stanice po celém světě. Po zhruba patnácti minutách bylo po všem. V 17:29 byl zásah ukončen a všichni čtyři únosci byli mrtví. Zbylí cestující a členové posádky byli osvobozeni.
Komando se do letadla dostalo dveřmi, které šly otevřít zvenku
Úspěch, který měl svou cenu
Bilance byla tragická, ale zároveň ukázala, jak blízko mohl být mnohem horší scénář. Tři rukojmí byli zavražděni ještě před zásahem. Všichni čtyři únosci zahynuli při operaci. Devět členů GIGN bylo zraněno a zranění utrpěli také cestující a členové posádky. Z hlediska protiteroristické operace však Marignane představovalo mimořádný úspěch. GIGN dokázal osvobodit rukojmí v situaci, kdy se ozbrojení teroristé nacházeli v kokpitu, měli k dispozici zbraně a výbušniny a byli připraveni pokračovat v boji.
Ještě důležitější byl dopad na budoucnost. Samotný GIGN později označil Marignane za operaci, která vedla k zásadním změnám ve výzbroji, balistické ochraně, taktice i výcviku. Zkušenosti z roku 1994 ukázaly například zranitelnost zasahujících mužů při přibližování k letadlu a nutnost dokonalejšího vybavení pro zásahy v letadlech. Marignane se tak nestalo jen slavným vítězstvím francouzské elitní jednotky. Byla to také lekce, která přišla v okamžiku, kdy se měnila podoba leteckého terorismu.
Do té doby bylo únosy letadel možné vnímat především jako prostředek k vydírání nebo útěku. V případě AF 8969 se však ukázalo, že samotný dopravní letoun může být součástí zamýšlené zbraně. O několik let později se tato představa stala děsivou realitou v mnohem větším měřítku. Únos Air France 8969 proto dnes působí jako předzvěst změny, která měla přijít až po 11. září 2001. Tehdy se definitivně ukázalo, že letadlo nemusí být pouze cílem teroristů. Může se stát jejich zbraní. A v Marignane už v prosinci 1994 francouzské bezpečnostní složky pochopily, jak nebezpečná tato možnost je.
Časová osa události
24. prosince 1994, 11:00 – Cestující nastupují do Airbusu A300 Air France na letu AF 8969 z Alžíru do Paříže. Na palubu pronikají čtyři členové GIA vydávající se za pracovníky letiště.
24. prosince – Teroristé převezmou kontrolu nad letadlem a požadují odlet do Paříže. Začíná vyjednávání s alžírskými úřady.
24.–25. prosince – Únosci postupně zabijí tři rukojmí. Francouzská vláda připravuje GIGN k možnému zásahu, ale Alžírsko odmítá francouzskou intervenci na svém území.
25. prosince večer – Po zavraždění francouzského rukojmího Yannicka Beugneta se situace dramaticky vyhrotí.
26. prosince, 2:20 – Airbus odlétá z Alžíru. Míří do Marseille-Marignane, kde má získat palivo. GIGN už je na místě a připravuje zásah.
26. prosince dopoledne a odpoledne – Začíná další série vyjednávání. GIGN sleduje letadlo a připravuje jednotlivé týmy k zásahu.
26. prosince, přibližně 16:00–16:30 – Airbus se přesouvá směrem k řídicí věži. GIGN musí přizpůsobit rozmístění svých mužů.
26. prosince, 17:12 – Velitel GIGN Denis Favier vydává rozkaz k útoku. Jednotka vstupuje do Airbusu třemi vstupy.
17:12–17:29 – Probíhá intenzivní přestřelka v prostoru letadla. Devět členů GIGN je zraněno. Rukojmí jsou evakuováni zadní částí Airbusu.
17:29 – Všichni čtyři teroristé jsou mrtví a rukojmí osvobozena. Tím končí 54 hodin trvající únos.
Zdroje:
