Článek
Když se řekne druhá světová válka, většině lidí se vybaví tanky Tiger, výsadky parašutistů, bombardéry nad Evropou nebo krvavé boje v Pacifiku. Jen málokoho by napadlo, že ve stejné době existoval důstojník britské armády, který považoval za naprosto normální nosit do boje středověký meč a dlouhý anglický luk. Přesně takový však byl John Malcolm Thorpe Fleming Churchill, známější jako Jack Churchill nebo také „Mad Jack“ – Šílený Jack.
Armáda jako přirozená součást života
Narodil se 16. září 1906 na tehdejším britském Cejlonu, dnešní Srí Lance. Jeho otec sloužil v britské koloniální správě a mladý Jack vyrůstal v prostředí, kde vojenská služba představovala přirozenou součást života. Po absolvování prestižní vojenské akademie v Sandhurstu vstoupil do armády a několik let sloužil v Barmě. Už tehdy však bylo zřejmé, že se od ostatních důstojníků výrazně liší.
Vedle vojenské kariéry se intenzivně věnoval lukostřelbě, hrál na skotské dudy a zajímal se o historické zbraně. Zatímco jeho kolegové trávili volný čas běžnými aktivitami, Churchill piloval střelbu z dlouhého luku a studoval staré bojové techniky. Když se v Evropě začaly stahovat mraky nové války, nikdo netušil, že právě tyto zdánlivě podivné záliby se brzy stanou součástí jeho legendy.
Jack Churchill byl každým coulem originál
Důstojník bez meče není správně oblečen
Po vypuknutí druhé světové války byl povolán zpět do aktivní služby. Britská armáda se tehdy připravovala na konflikt, který měl být nejmodernější válkou v dějinách. Bojiště ovládaly tanky, dělostřelectvo, letadla a rychlopalné zbraně. Churchill se však rozhodl, že do války nastoupí po svém. K běžné výzbroji si přibalil dlouhý anglický luk a skotský meč claymore. Jeho slavná věta, kterou později opakoval při mnoha příležitostech, dokonale vystihovala jeho přístup: „Důstojník, který jde do boje bez meče, není správně oblečen.“ Pro většinu lidí to byl vtip, pro Jacka Churchilla nikoli.
První skutečnou příležitost získat pověst válečného podivína dostal během tažení ve Francii v roce 1940. Právě z této doby pochází známý příběh o německém vojákovi, který měl být zabit šípem vystřeleným z Churchillova luku. Churchill později tvrdil, že jeho luk byl během kampaně poškozen vojenským vozidlem. Přesto se tento příběh stal součástí jeho odkazu a dodnes bývá uváděn jako pravděpodobně poslední případ použití dlouhého luku k zabití nepřítele v moderní válce.
Zdaleka nešlo jen o prázdná gesta
Po návratu z Francie vstoupil do britských Commandos, elitních jednotek určených k rychlým útokům, diverzím a speciálním operacím. Zde se jeho neobvyklá povaha dokonale uplatnila. Komanda hledala odvážné a iniciativní muže, kteří byli ochotni podstupovat mimořádná rizika. Churchill tuto definici splňoval dokonale.
Jeho nejslavnější okamžik přišel v prosinci 1941 během operace Archery, kdy britské jednotky zaútočily na německé pozice v norském Vågsøy. Vojáci se připravovali na vylodění a čekali na rozkaz k útoku. V tu chvíli Churchill vytáhl dudy a začal hrát tradiční skotskou melodii „March of the Cameron Men“. Teprve když skladbu dokončil, odložil nástroj, vytasil meč a vedl své muže proti nepříteli.
Nácvik vylodění v Inveraray
Pro Němce musel být pohled na důstojníka běžícího do boje s mečem a dudami naprosto surrealistický. Přesto útok uspěl a Churchillova pověst ještě vzrostla. Na rozdíl od mnoha vojenských legend nebyla jeho odvaha založena pouze na symbolických gestech. Churchill se opakovaně účastnil nejtěžších bojů a často se nacházel přímo v první linii. Byl známý tím, že odmítal zůstávat v bezpečí týlu a raději vedl své muže osobním příkladem.
Výjev jako z napoleonských válek
To se potvrdilo i během tažení v Itálii v roce 1943. Při útoku na německé pozice poblíž Salerna se jeho jednotce podařilo zajmout desítky nepřátelských vojáků. Podle dobových záznamů vedl Churchill po skončení boje skupinu více než čtyřiceti zajatců. Celá situace působila téměř jako výjev z napoleonských válek, nikoli z moderního konfliktu. Za své činy obdržel vyznamenání Distinguished Service Order, jedno z nejprestižnějších ocenění britské armády.
Churchillova kariéra však nebyla jen sérií úspěchů. V roce 1944 působil v Jugoslávii po boku partyzánů bojujících proti německé okupaci. Během jedné operace na ostrově Brač byla jeho jednotka zasažena silným protiútokem. Většina mužů byla zabita nebo vyřazena z boje. Churchill podle svědectví ještě stačil zahrát na dudy, než ho výbuch granátu omráčil a Němci jej zajali.
Následovalo období zajetí, které by pro většinu vojáků znamenalo konec válečné kariéry. Jack Churchill však ani tentokrát nezklamal svou pověst. Němci jej převezli do zajateckých táborů, odkud se opakovaně pokoušel uprchnout. Nakonec se mu skutečně podařilo dostat zpět ke spojeneckým jednotkám a pokračovat ve službě.
Odvaha může mít neobvyklou podobu
Když válka v Evropě skončila, mnozí vojáci cítili úlevu. Churchill reagoval po svém. Později proslul výrokem, že kdyby válku neukončili Američané svým vstupem do konfliktu, mohli Britové bojovat ještě dalších deset let. Šlo samozřejmě o nadsázku, ale dokonale vystihovala jeho dobrodružnou povahu.
Jack Churchill v Němcích vzbuzoval hrůzu
Po válce zůstal v armádě a sloužil ještě řadu let. Působil například v Palestině, kde se podílel na ochraně civilistů během nepokojů. Později se stal jedním z prvních britských vojenských parašutistů vyššího věku a aktivně sportoval i po odchodu do důchodu. Jack Churchill zemřel v roce 1996 ve věku 89 let. Za sebou zanechal příběh, který dodnes nemá obdoby. Druhá světová válka vytvořila nespočet hrdinů, generálů a válečných legend. Jen málokdo však dokázal spojit odvahu, excentrickou povahu a osobní styl tak jedinečným způsobem jako on.
V době, kdy svět vstupoval do éry radarů, proudových motorů a atomových bomb, se objevil muž, který věřil v meč, luk a sílu osobního příkladu. Proto se Jack Churchill stal jednou z nejpozoruhodnějších postav moderní vojenské historie. Nebyl nejslavnějším velitelem ani nejúspěšnějším vojákem své generace. Přesto jeho jméno přežilo desetiletí a dodnes připomíná, že odvaha může mít někdy velmi neobvyklou podobu.
Časová osa života Jacka Churchilla
1906 – narození na britském Cejlonu (dnešní Srí Lanka).
1926 – absolvuje vojenskou akademii Sandhurst a vstupuje do britské armády.
1936 – odchází z aktivní služby a působí mimo armádu.
1939 – po vypuknutí druhé světové války se vrací do armády.
1940 – účastní se bojů ve Francii a začíná si budovat pověst vojáka s lukem a mečem.
1941 – vede útok během operace Archery v Norsku za zvuku dud.
1943 – vyznamenán za bojové akce v Itálii.
1944 – bojuje v Jugoslávii, padá do německého zajetí a pokouší se o útěk.
1945 – vrací se ke spojeneckým jednotkám a dožívá se konce války.
1948–1959 – pokračuje ve službě v britské armádě.
1959 – odchází do důchodu.
1996 – umírá ve věku 89 let.
Zdroje: autorský článek s využitím
