Článek
Wilfrid Voynich si v roce 1912 koupil knihu, kterou nedokázal přečíst ani zařadit. Byla plná neobvyklých rostlin, astrologických obrazců a ženských postav v zelených nádržích. Text vypadal jako písmo, jenže neodpovídal žádnému jazyku, který by znal. Antikvář se pustil do pátrání po jejím původu a brzy zjistil, že podobné otázky si kladli už lidé před ním.
Dnes se svazek jmenuje Voynichův rukopis a patří k nejznámějším nerozluštěným dokumentům na světě. Jeho stránky si lze prohlédnout online, odborníci znají stáří pergamenu a dokážou popsat jednotlivé části knihy. Co v ní ale autor napsal, zůstává otevřenou otázkou.
Kniha se dostala až k císaři
Nejstarší doložená historie rukopisu sahá do 17. století. Z dopisu, který je dnes uložen spolu s knihou, vyplývá, že se svazek dostal k učenci Janu Markovi Marci. Ten jej v roce 1666 poslal jezuitskému vědci Athanasiu Kircherovi do Říma. Marci v dopise zmiňoval, že knihu měl údajně vlastnit císař Rudolf II. a že ji považoval za dílo anglického filozofa Rogera Bacona.
Voynichův rukopis jke plný neobvyklých písmen a obrázků
Rudolf II. byl známý zájmem o alchymii, astrologii a přírodní vědy. Na svém dvoře v Praze shromažďoval učence i nejrůznější zvláštnosti. Záhadná kniha by do jeho sbírky dobře zapadala. Za rukopis měl zaplatit 600 zlatých dukátů, což byla na tehdejší dobu značná částka.
Jenže představa, že autorem byl Roger Bacon, neobstála. Bacon zemřel ve 13. století, zatímco pergamen použitý na rukopis pochází až z první poloviny 15. století. Vědecké datování tak ukázalo, že kniha vznikla mnohem později, než se původně předpokládalo.
Co je na stránkách tak zvláštního
Rukopis má přibližně 240 dochovaných stran. Jeho ilustrace se obvykle rozdělují do několika částí. Nejrozsáhlejší je botanická, v níž se objevují rostliny s neobvyklými kořeny, listy a květy. Některé připomínají skutečné druhy, jiné se nepodařilo určit.
Další stránky jsou věnovány astronomii a astrologii. Objevují se na nich kruhové diagramy, hvězdy a znamení zvěrokruhu. Zvláštní pozornost přitahují ilustrace žen, které se koupou v zelených nádržích propojených trubkami. Není jasné, zda jde o znázornění lázeňských procedur, lidského těla, nebo něčeho úplně jiného.
Kniha obsahuje také kresby kořenů a nádob, které připomínají lékárnické vybavení. Závěrečné stránky jsou zaplněné textem, u něhož se předpokládá, že by mohl obsahovat recepty. To všechno ale vychází pouze z ilustrací. Bez překladu nelze s jistotou říct, k čemu rukopis sloužil.
Písmo, které odolalo i kryptologům
Na první pohled působí text pravidelně. Znaky se opakují, slova mají podobnou délku a některé kombinace se objevují na mnoha místech. Právě to vedlo badatele k přesvědčení, že nejde jen o náhodné čmárání. P rozluštění se pokoušeli historici, lingvisté i kryptologové. Mezi nimi byli také William a Elizebeth Friedmanovi, kteří se podíleli na rozlušťování šifer během druhé světové války. Ani jejich zkušenosti však nestačily.
Nikdo pořádně neví, co Voynichův rukopis obsahuje
Lingvisté Claire Bowern a Luke Lindemann z Yaleovy univerzity se v odborné studii zabývali tím, zda by text mohl odpovídat přirozenému jazyku. Jejich výzkum ukázal, že rukopis vykazuje určité statistické vlastnosti podobné skutečným jazykům. To však samo o sobě neznamená, že se podařilo určit jeho význam. Dodnes není jasné, zda autor použil šifru, vytvořil vlastní jazyk, nebo zda text vůbec něco konkrétního sděluje.
Kdo knihu napsal?
Zajímavé poznatky přineslo také zkoumání samotného písma. Paleografové, kteří se zabývají historickými rukopisy, si všimli, že se v knize objevuje několik odlišných písařských stylů. Podle výzkumu Yaleovy univerzity se na jejím vzniku mohlo podílet až pět lidí.
To by znamenalo, že rukopis nevznikl jako dílo jediného člověka, který si sedl a napsal celou knihu. Mohlo jít o společnou práci několika písařů, případně o projekt, který vznikal delší dobu. Jména těchto lidí ale neznáme. V rukopisu není uveden autor ani název a žádný další dokument, který by jej jednoznačně spojoval s konkrétním člověkem, se dosud nepodařilo najít.
Záhadu si může prohlédnout každý
Voynichův rukopis je dnes uložen v Beineckeově knihovně vzácných knih a rukopisů na Yaleově univerzitě. Kvůli jeho křehkosti není originál běžně přístupný veřejnosti, knihovna však zveřejnila jeho digitalizovanou podobu. Zájemci tak mohou procházet jednotlivé stránky, zvětšovat kresby a porovnávat neznámé znaky. Přestože se o rukopisu napsaly stovky studií a článků, žádný překlad zatím nezískal všeobecné uznání odborníků.
A právě to je na něm nejzajímavější. Nejde o knihu, o které bychom nevěděli vůbec nic. Známe její materiál, přibližné stáří, část historie i podobu jednotlivých ilustrací. Chybí ale to nejdůležitější – možnost přečíst si, co její autor skutečně napsal.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://news.yale.edu/2025/02/21/deciphering-mysterious-manuscript
https://beinecke.library.yale.edu/beinecke/collections/beinecke-cipher-voynich-manuscript
https://www.annualreviews.org/content/journals/10.1146/annurev-linguistics-011619-030613
https://yalebooks.yale.edu/book/9780300217230/the-voynich-manuscript/
https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2024/09/trump-butler-assassination-attempt-pa-rally/679153/
https://alumniacademy.yale.edu/sites/default/files/2021-07/The%20Linguistics%20of%20the%20Voynich%20Manuscript.pdf
