Článek
Jen málo vojevůdců dokázalo během jediného života změnit dějiny říše tak výrazně jako Flavius Belisarius, kterému se česky tradičně říká Belisar. Byl největším generálem císaře Justiniána I. a mužem, který ve 30. a 40. letech 6. století pomohl Byzanci znovu ovládnout rozsáhlá území někdejší Západořímské říše. Přesto se jeho jméno dnes často spojuje spíše s příběhem slepého žebráka než s jeho vojenskými triumfy.
Zachránil císaře i říši
Narodil se kolem roku 500 v Ilýrii, pravděpodobně na území dnešního Bulharska nebo Severní Makedonie. Nepocházel z významného aristokratického rodu, přesto si díky talentu rychle získal pozornost budoucího císaře Justiniána. Ten v něm našel velitele, který dokázal vítězit i s početně slabšími vojsky. Belisar se poprvé výrazně prosadil ve válkách proti Perské říši. Roku 530 zvítězil v bitvě u Dary, přestože čelil výrazné početní převaze. O rok později sice utrpěl porážku u Kalliniky, ale Justinián mu dál důvěřoval.
Skutečná zkouška přišla roku 532 během povstání Niká. Rozzuřený dav ovládl Konstantinopol, velká část města lehla popelem a císař vážně uvažoval o útěku. Právě Belisar společně s velitelem Mundem vedl útok do Hipodromu, kde se shromáždili povstalci. Krvavý zásah si podle dobových pramenů vyžádal desítky tisíc mrtvých, ale Justinián si udržel trůn. Bez tohoto vítězství by možná nikdy nevznikl ambiciózní plán znovudobytí ztracených římských území.
Belisar měl obrovský vliv na lidi kolem sebe
Muž, který znovu dobyl Řím
Roku 533 vyrazil Belisar s poměrně malou armádou proti Vandalům v severní Africe. Mnozí považovali výpravu za hazard. Vandalové ovládali bohatou provincii téměř sto let a jejich flotila patřila k nejsilnějším ve Středomoří.
Belisar však během několika měsíců zvítězil v bitvách u Ad Decimum a Tricamara, obsadil Kartágo a přinutil vandalského krále Gelimera ke kapitulaci. Celé Vandalské království se zhroutilo za méně než rok, což byl výkon, který historici dodnes označují za jednu z nejúspěšnějších vojenských kampaní starověku.
Ještě slavnější byla jeho tažení do Itálie proti Ostrogótům. Belisar obsadil Sicílii, dobyl Neapol a bez většího odporu vstoupil do Říma. Jenže tím válka neskončila. Ostrogóti město oblehli a římská posádka čelila mnohonásobné přesile. Belisar dokázal Řím ubránit téměř rok, když využíval klamné manévry, rychlé výpady i dokonale organizovanou obranu. Přestože měl často jen zlomek sil protivníka, město udržel. Schopnost vítězit s malými armádami je jedním z důvodů, proč bývá označován za jednoho z největších vojevůdců všech dob.
Císař mu přestal důvěřovat
Belisarova popularita ale začala být pro Justiniána problémem. Vojevůdce se vracel z tažení jako hrdina, kterého obdivovali vojáci i obyvatelé říše. Císař proto opakovaně omezoval jeho pravomoci, odvolával ho z velení a svěřoval mu méně vojáků, než o kolik žádal. Přesto Belisar zůstával loajální. Nikdy se nepokusil uchvátit moc, ačkoli k tomu měl příležitostí více než dost.
Roku 562 byl dokonce obviněn z účasti na spiknutí proti císaři. Skončil v domácím vězení a přišel o část majetku. Už po několika měsících ale Justinián uznal, že proti němu neexistují přesvědčivé důkazy, Belisara omilostnil a vrátil mu čest i majetek.
Některá díla vykreslují, jak Belisar žebrá o almužnu
Skončil opravdu jako slepý žebrák?
Legenda pak praví, že Justinián nechal Belisara oslepit a vyhnal ho na ulici, kde prosil kolemjdoucí slovy: „Dejte obolus (drobná stříbrná mince, pozn. red.) Belisarovi.“ Příběh se stal nesmírně populární. Inspiroval malíře, básníky i spisovatele a ještě v 18. století byl považován za historickou skutečnost.
Je ale otázka, jak to bylo. S největší pravděpodobností jde totiž pouze o legendu. Nejstarší byzantské prameny o žádném oslepení ani žebrání nemluví. Naopak naznačují, že Belisar byl po omilostnění znovu přijat na císařský dvůr a zemřel přirozenou smrtí kolem března roku 565, tedy jen několik měsíců před Justiniánem. Legenda o slepém žebrákovi se objevila až o staletí později.
Přesto má tento příběh zvláštní sílu. Ne proto, že by byl pravdivý, ale protože symbolizuje osud člověka, který celý život věrně sloužil své říši a nakonec zjistil, že ani největší zásluhy nezaručují trvalou přízeň panovníka.
Časová osa života a smrti Belisara
- kolem roku 500 – narození Belisara v Ilýrii.
- 530 – vítězství nad Peršany v bitvě u Dary.
- 531 – bitva u Kalliniky.
- 532 – potlačení povstání Niká v Konstantinopoli.
- 533–534 – dobytí Vandalského království v severní Africe.
- 535 – zahájení tažení do Itálie proti Ostrogótům.
- 536 – obsazení Říma.
- 537–538 – úspěšná obrana Říma během dlouhého obléhání.
- 559 – odražení vpádu Hunů ke Konstantinopoli.
- 562 – obvinění ze spiknutí, krátké uvěznění a následná císařská milost.
- 565 – smrt Belisara.
Zdroje: autorský článek s využitím
