Článek
Když se dnes mluví o největších objevech medicíny, většině lidí se vybaví antibiotika, očkování nebo rentgen. Jen málokterý z těchto převratů ale zachránil tolik životů tak jednoduchým opatřením, jako obyčejné mytí rukou. Přesto právě tato myšlenka stála Ignaze Semmelweise téměř všechno. Během života byl zesměšňován, jeho závěry odmítaly největší lékařské autority a nakonec skončil v psychiatrickém ústavu, kde za dosud ne zcela objasněných okolností zemřel.
Ženy umíraly a nikdo nevěděl proč
Semmelweis se narodil 1. července 1818 v Budíně, tehdejší součásti Uherského království. Původně studoval práva, brzy ale změnil směr a přešel na medicínu. Studium dokončil ve Vídni, která tehdy patřila mezi nejvýznamnější evropská centra lékařské vědy. Mladý lékař získal místo asistenta na porodnické klinice Vídeňské všeobecné nemocnice a tam se začal odvíjet příběh, který změnil dějiny zdravotnictví.
Porod byl v první polovině 19. století mimořádně nebezpečnou událostí. Tisíce žen umíraly krátce po porodu na takzvanou horečku omladnic, tedy těžkou infekci provázenou vysokými horečkami, bolestmi a otravou krve. Lékaři si s ní nevěděli rady. Jedni ji připisovali špatnému vzduchu, jiní změnám počasí nebo psychickému rozpoložení rodiček. Skutečná příčina byla neznámá.
Ignaz Semmelweis zachránil spoustu životů, jeho kolegové ale jeho teorii odmítali
Ženy raději rodily na ulici
Semmelweise zaujalo, že ve vídeňské nemocnici existovaly dvě porodnické kliniky s výrazně rozdílnou úmrtností. Na první klinice, kde pracovali lékaři a studenti medicíny, umíralo někdy i více než deset procent rodiček. Na druhé klinice vedené porodními bábami byla úmrtnost několikanásobně nižší. Rozdíl byl tak známý, že ženy často prosily, aby byly přijaty právě na druhé oddělení. Některé dokonce raději porodily na ulici, protože ženy, které porodily před přijetím do nemocnice, často unikly přísným pravidlům kliniky.
Semmelweis začal systematicky hledat vysvětlení, porovnával porodní polohy, větrání místností, stravu pacientek i náboženské obřady. Nic z toho rozdíl nevysvětlovalo. Zlom přišel v roce 1847 po tragické smrti jeho přítele a kolegy Jakoba Kolletschky. Ten se při pitvě nešťastně poranil skalpelem a během několika dnů zemřel na rozsáhlou infekci. Semmelweis si při studiu pitevního protokolu uvědomil, že průběh jeho onemocnění se nápadně shoduje s horečkou omladnic.
Výsledky přišly okamžitě
Najednou do sebe vše zapadlo. Lékaři a studenti trávili rána na pitevně, kde zkoumali těla zemřelých. Poté bez důkladné dezinfekce přecházeli přímo k porodům. Semmelweis dospěl k závěru, že na rukou přenášejí neviditelné částice z mrtvých těl do otevřených porodních cest žen. Dnes víme, že šlo o bakterie, tehdy však nikdo o existenci mikroorganismů netušil.
V květnu 1847 proto nařídil, aby si každý lékař a student před vyšetřením rodičky umyl ruce v roztoku chlorového vápna. Vybral jej proto, že nejlépe odstraňoval zápach z pitev. Nešlo tedy o náhodný experiment, ale o promyšlené opatření založené na pečlivém pozorování.
Výsledky byly téměř okamžité. Během několika měsíců se úmrtnost na jeho klinice propadla z více než deseti procent na přibližně jedno procento. V některých měsících dokonce neklesla k jediné smrti. Tak přesvědčivý důkaz měl změnit medicínu. To se ale nestalo.
Své odpůrce označoval za vrahy
Největší překážkou nebyla samotná věda, ale lidská ješitnost. Přiznat, že lékaři vlastníma rukama nevědomky zabíjeli své pacientky, bylo pro mnoho profesorů nepřijatelné. Semmelweis navíc nedokázal vysvětlit, co přesně ony „mrtvolné částice“ jsou. Chyběla totiž teorie mikrobů, kterou až o mnoho let později formuloval Louis Pasteur.
Mladý lékař navíc nebyl diplomat. Zpočátku své kolegy trpělivě přesvědčoval, postupně ale ztrácel trpělivost. Když viděl, že ženy dál zbytečně umírají, začal své odpůrce veřejně označovat za vrahy. V otevřených dopisech psal, že každý lékař, který odmítá dezinfekci rukou, nese odpovědnost za smrt nevinných matek. Taková slova tehdejší odbornou veřejnost ještě více popudila.
Po odchodu z Vídně přijal místo v Pešti a ani tam své přesvědčení neopustil. Jakmile zavedl stejná hygienická pravidla, úmrtnost rodiček opět prudce klesla. Praktické výsledky se opakovaly, přesto jeho závěry většina evropských porodníků nadále ignorovala.
Ignaz Semmelweis byl pátým z deseti dětí v rodině Józsefa Semmelweise a Teréz Müllerové
Zjistil, že nemůže odejít a pokusil se utéct
Teprve v roce 1861 vydal své nejvýznamnější dílo Etiologie, pojem a profylaxe horečky omladnic. Šlo o rozsáhlou publikaci shrnující roky pozorování i statistických dat. Kniha však byla napsána těžkopádně a v době, kdy už byl Semmelweis psychicky vyčerpaný. Kritici ji odmítli a autor reagoval stále emotivněji. Je otázkou, co přesně způsobilo jeho psychický kolaps. Objevují se teorie o Alzheimerově chorobě, frontotemporální demenci, syfilidě i dlouhodobém vyčerpání. Jisté je pouze to, že jeho chování bylo stále impulzivnější a okolí se rozhodlo zasáhnout.
V létě roku 1865 byl pod záminkou návštěvy léčebného zařízení převezen do psychiatrického ústavu v Döblingu u Vídně. Jakmile zjistil, že nemá odejít, ale zůstat, pokusil se utéct a ošetřovatelé jej násilím zpacifikovali. Podle dochovaných svědectví byl opakovaně bit a utrpěl řadu poranění. Necelé dva týdny po přijetí zemřel. Pitva ukázala, že příčinou byla otrava krve vzniklá z infikované rány na ruce. Muž, který celý život bojoval proti smrtelným infekcím, podlehl stejné příčině, před níž se snažil zachránit ostatní.
Uznání se dočkal až po objevu Pasteura
Skutečné zadostiučinění přišlo až po jeho smrti. Louis Pasteur v následujících letech prokázal existenci bakterií a Joseph Lister zavedl antiseptické postupy v chirurgii. Teprve tehdy začalo být jasné, že Semmelweis měl pravdu o dvě desetiletí dříve než zbytek světa.
Dnes nese jeho jméno univerzita v Budapešti, nemocnice i vědecké ceny. Je označován jako „zachránce matek“ a patří mezi nejvýznamnější osobnosti historie medicíny. Jeho osud se zároveň stal symbolem takzvaného Semmelweisova reflexu, lidské tendence odmítat nové poznatky jen proto, že odporují zavedeným představám.
Příběh Ignaze Semmelweise tak není jen historií jednoho lékařského objevu. Připomíná, že pravda nemusí zvítězit okamžitě a že i důkazy mohou narazit na předsudky, ego nebo strach ze změny. Kdykoliv si dnes zdravotník před zákrokem dezinfikuje ruce, navazuje na odkaz muže, kterému svět uvěřil až ve chvíli, kdy už bylo příliš pozdě.
Časová osa života Ignaze Semmelweise
- 1818 – Ignaz Semmelweis se narodil v Budíně.
- 1846 – Nastoupil na porodnickou kliniku Vídeňské všeobecné nemocnice.
- 1847 – Po smrti kolegy zavádí povinnou dezinfekci rukou chlorovým vápnem.
- 1848 – Úmrtnost rodiček na jeho oddělení klesá na historické minimum.
- 1855 – Stává se profesorem porodnictví v Pešti.
- 1861 – Vydává knihu o příčinách a prevenci horečky omladnic.
- 1865 – Je internován do psychiatrického ústavu v Döblingu a po čtrnácti dnech umírá na sepsi.
- 70. léta 19. století – Pasteur potvrzuje teorii mikrobů.
- Od 80. let 19. století – Listerovy antiseptické postupy definitivně potvrzují Semmelweisovy závěry.
