Článek
Mnoho lidí si dnes představuje Rakousko-Uhersko jako dobu kaváren, kočárů a honosných plesů. Každodenní život většiny obyvatel ale vypadal úplně jinak. Dělníci vstávali za svítání, venkované trávili dlouhé hodiny na polích a čistá pitná voda rozhodně nebyla samozřejmostí. Proto mělo pivo v tehdejší společnosti mnohem významnější roli než dnes. Na druhou stranu spousta dnešních pivařů by možná uvítala, kdyby se pivo prostě pít „muselo“, protože bylo vlastně zdraví prospěšné. Alepsoň v porovnání s tehdejší vodou.
Odpad končil u zdrojů vody
Je ale potřeba uvést na pravou míru jeden rozšířený mýtus. Neplatí, že lidé pili výhradně pivo, protože voda byla vždy jedovatá. Ve skutečnosti záleželo na tom, kde člověk žil. Na venkově byly prameny a studny často kvalitní, zatímco ve velkých městech představovalo znečištění vody stále větší problém. Právě tam se pivo stalo běžnou součástí každodenního jídelníčku.
V druhé polovině 19. století zažívala města Rakouska-Uherska prudký růst. Vídeň, Praha, Brno i další centra se rychle rozšiřovala, přibývaly továrny i obyvatelé. Kanalizace však za tímto vývojem zaostávala. Odpad často končil v blízkosti studní, ze kterých lidé čerpali vodu. Není proto překvapivé, že se pravidelně objevovaly epidemie cholery nebo břišního tyfu. Lékaři už tehdy upozorňovali, že kontaminovaná voda představuje jednu z hlavních příčin šíření těchto nemocí.
Život v Rakousku-Uhersku měl do idylky daleko
Někde pivo pily i děti
Z tohoto důvodu se velká města začala zaměřovat na budování moderních vodovodů. Vídeň například ještě v první polovině 19. století spoléhala převážně na tisíce soukromých studní, z nichž značná část byla kontaminovaná. Situaci výrazně změnila až výstavba horského vodovodu otevřeného v roce 1873, který přiváděl kvalitní pramenitou vodu z Alp. Zavedení nové vodárenské soustavy vedlo k dramatickému poklesu výskytu některých infekčních nemocí.
Do té doby však lidé hledali jiné způsoby, jak získat bezpečnější nápoje. Jedním z nich bylo právě pivo. Nešlo ovšem o silné ležáky, jaké známe dnes. Běžně se pilo takzvané slabé pivo, někdy označované jako „small beer“, které obsahovalo jen malé množství alkoholu. Takový nápoj sloužil spíše jako tekutá součást stravy než prostředek k opíjení. Konzumovali ho dělníci při práci, studenti, vojáci a v některých regionech dokonce i děti. Měl dodat energii, tekutiny a zároveň byl díky výrobnímu procesu hygienicky spolehlivější než voda z pochybných městských studní.
České země vynikaly pivovarnictvím
Pivo se proto běžně objevovalo i při snídani. Typická ranní strava dělníků mohla obsahovat krajíc chleba, sýr nebo uzeninu a k tomu hrnek slabého piva. V dnešních očích to působí nezvykle, tehdy ale šlo o naprosto běžnou součást jídelníčku.
Význam piva podporoval také rychlý rozvoj pivovarů. Období Rakouska-Uherska bylo zlatou érou průmyslového pivovarnictví. Moderní technologie, využití parních strojů i rozvoj železnice umožnily rozvážet pivo na velké vzdálenosti a výrazně zvýšit jeho dostupnost. České země se postupně staly jedním z nejvýznamnějších pivovarnických regionů celé monarchie a místní ležák získával stále lepší pověst i v zahraničí.
Rozdělení Rakousko-Uherska v roce 1918
Pitná voda se stávala bezpečnější
Zároveň ale nelze tvrdit, že obyvatelé monarchie vodu nepili vůbec. Pokud měli přístup ke kvalitním pramenům nebo spolehlivým studnám, byla voda běžnou součástí pitného režimu. Rozdíly mezi jednotlivými oblastmi však byly značné a situace se během 19. století rychle měnila s rozvojem moderních vodovodů.
Konec 19. století tak znamenal zásadní obrat. Budování kanalizací, moderních vodáren a přísnější hygienická opatření postupně proměnila každodenní život milionů obyvatel monarchie. Pitná voda se stávala stále bezpečnější a pivo přestávalo plnit roli praktické nutnosti. Zůstalo především oblíbeným nápojem a součástí společenského života – postavení, které si ve střední Evropě udrželo dodnes.
Časová osa vývoje moderních kanalizací
- do poloviny 19. století – většina měst spoléhá na studny, z nichž je mnoho hygienicky závadných.
- 1830–1860 – opakované epidemie cholery a břišního tyfu upozorňují na nevyhovující zásobování vodou.
- 1840–1870 – prudký rozvoj průmyslového pivovarnictví v Rakousku-Uhersku.
- 1873 – spuštěn první vídeňský horský vodovod, který zásadně zlepšuje kvalitu pitné vody.
- konec 19. století – rozšiřují se moderní vodovody a kanalizace, význam piva jako každodenního bezpečnějšího nápoje postupně klesá.
Zdroje: autorský článek s využitím
