Článek
Co mne vždy fascinuje je to, jak jsou na sebe obvykle všichni hrdí, jak „to zařídili“. A přitom předvedli jen nejprimitivnější postup, co jde. Nechat si poradit od prodavače, to přeci dokáže každý. Mě je naopak v podobné situaci tlak, kdy vím, že mi někdo chce nacpat nějakou věc, velmi nepříjemný. Musí to být moje rozhodnutí a ne pod tlakem či manipulacemi, kdy jsem tlačen udělat to samé „co všichni“, protože je to „normální“. A rychle.
Mám za sebou dlouhou historii a nikdy jsem neměl dost peněz na to, co jsem chtěl nebo potřeboval. Proto jsem to řešil velmi kreativně. Ne, že by člověk kradl. Ale hledal alternativní cesty. Pokud věc stojí více než třicet procent normální ceny, považuji to za totální prohru a důkaz toho, že se to „nepovedlo“.
Nedávno jsem byl s kamarádem v nějakém obchoďáku, ani nevím zda IKEA nebo něco jiného. Člověk má seznam 12 nejlevnějších dotovaných věcí, aby přitáhly lidi a ti si pak přišli koupit právě k nim i něco drahého. Nákup je vždy hlavně o disciplíně. A nemít sebou ženu, která na vás tlačí, že se musí koupit to samé co má Máňa a Helena nebo dražší, ale aby to bylo z katalogu a holky hned viděly, kolik to stálo a že je to atribut úspěchu. Tak tyhle hry nehraju nebo jen z donucení a velmi nerad. Aby to bylo hezké. Aby to vypadalo. Aby to bylo takové, jako mají ti druzí. Aby to znali.
Já hraju na to, aby to FUNGOVALO. Pokud možno spolehlivě a dlouho. Jak to vypadá, je mi fuk, pokud součástí funkce nemá být i to, jak to vypadá (že třeba kamera proti zlodějům nemá být vidět apod). Nebo levná blbost koupená na obdiv, aby vypadala jako drahé. Nebo vykuchat útroby z něčeho a dát do toho něco jiného. Byly doby, kdy jsem si s tím hrál, dnes už jsou mi úvahy okolí či jejich obdiv fuk.
Bylo fakt vtipné, když jsem kdysi vyřešil poslech televize na vyřazených mobilních telefonech z hasičské stanice, kde udělali chybu při odpisech a pak to museli nabídnout do veřejné aukce, místo aby si to rozdali mezi sebou. A já jich měl dvacet za hubičku, protože schválně vývěsku schovali tak, aby ji nikdo nenašel, aby si to pak rozdali. A jsem pečlivka, prohledávám všechno. Pak jsem měl kupu vyřazených tlačítkových mobilů za tisícovku, tak jsem je používal i jako sluchátka k televizi.
No a postavil jsem si vysílač z mp3 do auta, co to má 20 metrů dosah a televize to šířila a FM rádio v mobilech to chytalo. A pak přišla návštěva a partnerka jim vylíčila, jak je fajn si sednout večer k televizi, když musí být ticho a posloucháme to na mobilu a že je to přes rádio. A oni koukali na rádio, co bylo pod kuchyňskou linkou a nemělo s tím nic společného. A kývali hlavami, jak je to rafinované řešení. Vysvětlovat cokoliv složitého nedávalo smysl.
Jo, k té IKEE, tak tam byla mladá dívka s mladým mužem a bylo zjevné že si plánují vysněnou koupelnu či kuchyni za statisíce. A teď řešili to hranaté módní umyvadlo atyp. A ty skříňky a ten nábytek a ty kombinace. A vůbec se neřešila cena, ale vzhled. Tak to je pro mne vždy pohled do jiného vesmíru.
Celý život se živím na počítači. A jen jedinkrát jsem si koupil nový PC a jako složeninu, když mi bylo dvacet let. Jen protože to bylo zalevno a protože nebyl tehdy v hektickém období čas cokoliv řešit. Ale jinak mám z bazaru či od lidí úplně celý život úplně všechno.
Má to svá úskalí. Musíte si to nastudovat, věci rozumět, obsahuje to i prvek rizika, jedna z pěti věcí je podvod nebo past. Prostě se člověk nachytá, lidi jsou různí. Odečtou se ztráty, ale i tak to vychází výrazně do plusu. Na barák s deseti okny, od krachující firmy v rámci „reklamní“ akce okna po 4 tisících plast, dvouvrstvá. Fajn. Přivezli, složili do chodby, ahoj. Kdybych si je vzal s montáží, tak statisíce. I klička navíc za trojnásobek ceny. Ale okna těžce pod cenou. Protože dvě vrstvy nesplňují dotace a je potřeba vymést sklad. Jiná firma, co montuje ploty a v zimě byla nuda, tak za pár tisíc ať to „nějak“ přidělají. Silní chlapi, já bych to nikdy nedal. Turbošrouby, vodováha, pěna. Okna tam jsou. Co víc si přát. Za 60 celkem všechna okna i s prací. A ostatní si na to berou dotace a provaří statisíce i s nimi. Ale mají to na klíč, nemusí ničemu rozumět a mají dobrý pocit, že je to správně. Pokud firma nevyhlásí krach a peníze si nenechá.
Solární panely vyřazené z elektrárny v Německu. Mají na sobě zespodu bubliny, no. Ale pájka a epoxid to jistí. A jeden panel má sice výkony jen jako půlka současného, ale stál 500 korun. No, nekupte to.
A těch mikin, převařených, desinfikovaných. Na tři životy. Asi se v tom neseznámím a spíš je to ostuda a sem tam mají propálené díry od něčího cigára (ty značkovější, jinak by to nedoputovalo až ke mě). Ale to je fuk. Když jsme někde, kde jde smlouvat, s tímhle oděvem je mnohem lepší cena. I u zubaře mi nenapálili tisícovku za rychlé hojení a mastičku jako všem. Jen pokývali hlavou a řekli, že to mám bez toho a neplatím nic. To jde. Podle mne se to zahojilo úplně stejně rychle jako všem ostatním. Vytržený zub jako vytržený zub. A vytrhnout špatně ho nemohli a tím je to dáno. Mikina se v tu chvíli zaplatila 30×. Stála 30 před zdražením.
A ten krásný barometr. Fakt nádhera. Vždy to stojí tisíce, já ho měl za 150 a bohužel stovka zásilkovna, ale i tak. Někdo se vyřádil, je to vrchol estetického citu, zlato, dřevo, nádhera, přilepil jsem si ho na WC na zeď, ať se člověk nenudí a při potřebě může točit s ručičkou a uvažovat, zda ho bolí hlava bezdůvodně a nebo ze změny tlaku (když to skočí o deset a více jednotek doleva, je migréna jistota, souvisí to). No, ale přišlo to a nefungovalo to. Ručička zaseklá za rohem, nepohnula se týden. Člověk pak musí být připraven dělat radikální kroky hop nebo trop.
Celé jsem to rozebral a vyskákaly na mne kousky a dílky. V plastu. Opatrně jsem to s lupou zase sestavil a už to nějak reagovalo. Jen slisované plíšky když se na ně člověk špatně podíval, ručička hned ujela. Dal jsem tomu zespodu jakš takš tvar tepelným lepidlem a pak to přilepil akrylovým tmelem na zeď. Ještě první čtyři dny, když jsem se toho dotknul, tak se ručička hýbala (ne poklep, ale jen dotyk dřeva), jak byly ty plíšky opřené o tu zeď. Ale pak to ztuhlo a funguje krásně. Je to asi o 5 jednotek mimo stupnici, ale stejně jde vždy hlavně o rozdíl hodnot za daný čas, takže mám nejkrásnější barometr ze všech. Musel stát majlant, prodali ho, že nešel, teď nějak jde, spokojenost. Čerpám z něj radost při každé návštěvě WC a vím, že život je fajn a používám věci, za které bych jejich nominální cenu nikdy nebyl ochoten dát.
Jezdící křeslo za polovinu. Elektrická dečka vrácená. Notebook vyřazený. Radiátory z bazaru. Všechno použité. Když se to dobře umyje, vydesinfikuje, naleští, vyčistí, spraví, tak kde je problém?
Koupit si novou věc za normální cenu. Já bych se styděl. Tolik peněz jsem nikdy neměl. Za plnou palbu se kupuje snad jen jídlo. A bohužel léky.
Zdroj: https://jirikoudela.eu
