Článek
Právě tohle mě nikdy nebavilo. Googlovat, procházet diskuse, snášet hlášky typu: „No, jak tohle může někdo nevědět.“ A v jednom z padesáti případů najít odkaz někoho normálního, kdo opravdu něco tvořil nebo vysvětluje, jak co hotového z USA použije ve svém projektu a jaká je syntaxe plus ukázka.
A ti „nejlepší“ toho měli prolezeného hodně. Den co den hledali další věci, které někdo udělal, aby mohli být IN a na špici a oslňovat své okolí. Samozřejmě, když jste se s nimi potkali a chtěli s něčím poradit, i slušně poprosili, tak smůla. Kouzelník přece nebude nikomu dávat své know how, ani když to někde opsal. Tak si to hledejte a opište také. On s tím měl práci, on se dělit nebude. On ví, jak na to a tím se stal programátorem. A bude se kasat a ohromovat recitováním obecných pravd, jak se co dělá. Dokládáním svých schopností, že se naučil dobře kopírovat přesně podle zadání. A takových je. Možná většina. Já se skoro vždy setkal právě s tímhle.
No a já jsem úplný opak. Nesnáším cizí bludiště. To, jak kdo vymyslel svůj postup, své definice, své nástroje, svou logiku, svou architekturu a teď vás donutí, že buď pojedete podle něj, nebo narazíte do zdi. A ať jsem přišel, kam jsem přišel, všude měli posvátného guru, který měl zvládnuté dvě tři věci a deset zaklínadel a všechno s tím vykryl, že se naučil nějaký framework a jen to tam sázel. Většinou naprosto hloupě a nekoncepčně, že všechno žije v jedné databázi, páté přes deváté, bez ohledu na provoz. A když vyplňujete datum, nesmíte udělat překlep, nic to za vás neopraví, vstup musí být čistý, jinak smůla. Místo uživatelské přívětivosti se většinou řeší, zda je to programátorsky čisté podle učebnice. To jsou dvě úplně různé věci.
Já mám zcela jiný styl. Klient může být slepý, chromý, hloupý, ale když napíše jakýkoliv nesmysl plný překlepů a zmatku a udělá chybu všude, kde to jde, můj soft vždy dekóduje, co to mělo být. Když je to jasné, jen opraví a jede se dál, když nejasné, zeptá se a jede se dál. Pokud nebudou škody, tak odhadne a jede se dál. Jaké zdržování. Soft má pomáhat, ulehčovat práci, strkat pod nos, co je na řadě, rozsvěcet ta správná tlačítka, odsouvat, co není podstatné a co už je odbyté a prostě hlavně žádné bludiště. Proto mne zcela znechucuje právě pohled na ta cizí bludiště, pokud mám dělat v čemkoliv cizím. Má to být logické a pomáhat. To jsem ale jinde neviděl skoro nikdy.
Zas jsem odbočil. Ale chtěl jsem psát o tom, že „kouzelníci“, co byli těžcí profesionálové a přitom jen chodící hloupá kniha s pár zaklínadly a praxí s několika věcmi, tak teď mají po legraci. Ono jim to ještě tak deset let vydrží, ale už není na koho dělat dojem. Jejich kouzla si vyžádá na umělé inteligenci několika slovy na první pokus každý školák. Už nikoho neoslní tím, že umějí slovíčka a používat cizí kusy kódu. Všechno se zpřístupnilo, práce s vyhledáváním řešení, která dříve dělala osmdesát procent času těch horších programátorů kopírek, tak se pomalu stává bezcennou.
Ještě tam zbude několik let ten bonus, že je praxe s něčím konkrétním, ale moje zkušenost je, že programovali lidé, kteří na to neměli, byli opakovači a při znalostech slovíček a škole je vždy přijali a byli v týmu sobě podobných. A nejvíc se řešilo, zda píší kód který pochopí i největší mimoň v týmu. To není plus, ale mínus, podle mne. Dnes stačí psát kód, který pochopí AI a ta je ohledně algoritmů a chápání úplně jinde, než většina lidí.
Za pár let už programování dle učebnice bez mentálních schopností pro nikoho nebude zajímavé. Asi se to už ani nebude učit. Pakárna a fakt zbytečná. Pokud existuje jen jedno správné řešení a postup, jak to učebnice servírují a znechucují tím obor lidem jako jsem já, pak je to bezcenné. Protože to z těch učebnic dokonale zreprodukuje AI, pokud je to deterministické.
Kodér měl dříve se svými kouzly a zaklínadly cenu zlata. Dnes boduje s tím samým AI a jen kvůli tomu si ji firmy platí. A zítra už bude potřeba jen jeden architekt a nebude se nikdo muset dohadovat vůbec s nikým. Žádné týmy. Jen jeden mozek a AI. Protože AI je kámoš, co pomáhá a jiného člověka si do toho architekt ani nepustí. Proč by to dělal, pořád někomu něco vysvětlovat. Jedna mysl integruje informace mnohem lépe než dva či tři a hlavně, globální knihovna všech zaklínadel lidstva je k dispozici na tři slůvka.
Doba se změnila a podle mne je to dobře. Už žádné vytahování, že někdo umí cizí kouzlo. Lezlo mi to na nervy hrozně. „Chlubit se cizím peřím“ a zrovna mě to vyhledávání tak nebavilo a já ty informace od těch lidí nikdy nevypáčil. Vždycky jen střípek, aby byli důležití, ale použitelnost nula. Teď se zeptáte AI a máte kus kódu i s příkladem. Ale to není to, co by mne bavilo. Já chci svůj kód a s AI to prostě jde. Jsem šťastný člověk.
Mimochodem, slavím úspěch s kompresí a speciální metodou. Dostal jsem se s nabráním 78 tisíc řádků ze serveru do pokročilého gridu pro offline režim pod jednu sekundu od dotazu po zobrazení a uložení všeho v paměti. Přísahal bych, že to nejde. Konvenčními cestami nemožné. AI mi to tvrdila také. Na 6 sekundách to vypadalo, že jsme se opřeli o fyzikální limit. Ale zkoušelo se, měřilo se, měsíce a měsíce a nakonec, PRŮLOM. Ťuk a je to tam. A teď to mohu použít tísíckrát a nikdo z kopírek nebude chápat, jak to, že mi běží něco, co „nejde“. Bez znalostí AI by to skutečně nešlo, ale když kombinujete nápady a hledáte s AI cesty, tak to nakonec po hrozném utrpení, někdy i čirou náhodou jde. Zázrak.
Proto mne programování baví. Ne, abych se vytahoval na ostatní jako většina, ale protože chci vynález, jak z klukovských filmů. Něco, co nejde. Něco, co je jedinečné. Něco, co má hodnotu. Funguje to jen tehdy, když nejste úkolován a nikdo do toho neplká a nekazí to. Kdy se neřeší povinný školní přístup. Pak máte neskutečné množství variant všeho a můžete si hrát a omezení téměř nejsou. Jakýkoliv nápad se může změnit v program nebo řešení jakéhokoliv problému. A s AI to překročí i mantinely toho, co si člověk dříve myslel, že je vůbec možné.
Radost.
