Článek
Tento názor podporuje několik nedávných výzkumů zaměřených na historické klimatické události a jejich příčiny.
Malá doba ledová, která zasáhla zejména severní Evropu, byla obdobím výrazného ochlazení, jež trvalo od středověku až do konce 19. století. V této době se v mnoha regionech rozšířily ledovce, zemědělství čelilo vážným výzvám a lidé se potýkali s neobvykle chladnými zimami. Příčiny tohoto ochlazení byly dlouho zkoumány, přičemž se nejčastěji hovořilo o změnách slunečního záření a sopečné činnosti.
Nedávné studie však naznačují, že Malá doba ledová začala náhle mezi lety 1257 a 1300, kdy došlo k sérii mohutných sopečných erupcí v tropických oblastech. Tyto erupce vypustily do atmosféry velké množství sulfátových aerosolů, které odrážely sluneční záření zpět do vesmíru, což vedlo ke snížení teplot na Zemi. Počítačové modely ukazují, že i když aerosoly obvykle ovlivňují klima jen krátkodobě, v tomto případě se krátkodobé ochlazení stalo spouštěčem dlouhodobějších klimatických změn, včetně růstu ledovců a oslabení Golfského proudu.
Důsledky těchto změn byly rozsáhlé. Zvýšený odraz slunečního záření od povrchu ledu a sněhu dále přispěl k ochlazování, což vedlo k řetězové reakci, která udržovala chladné podmínky po několik staletí.
Pokud dnes pozorujeme oteplení v některých regionech, mohlo by to naznačovat, že se klima vrací k podobnému stavu, jaký panoval před malou dobou ledovou. Současné výkyvy teplot a změny ve vzorcích oceánských proudů by mohly být součástí tohoto komplexního klimatického cyklu. I když globální oteplování zůstává dominantním trendem, regionální nepravidelnosti mohou naznačovat, že naše planeta prochází složitými a víceúrovňovými klimatickými změnami.
Tato teorie nám připomíná, jak je klima ovlivňováno mnoha různými faktory a jak se může rychle měnit. Důkladnější porozumění těmto procesům je klíčové pro předpověď budoucího vývoje klimatu a přípravu na jeho možné dopady.
