Článek
Jenže právě v tento den došlo v Baltském moři k jedné z největších námořních tragédií moderních dějin, potopení lodi Cap Arcona, při kterém zahynuly tisíce vězňů z koncentračních táborů. Událost, o které se po desítky let téměř nemluvilo.
Plovoucí vězení SS
Cap Arcona byla luxusní německá osobní loď, která v předválečných letech brázdila oceány mezi Evropou a Jižní Amerikou. Během války ji využívala Kriegsmarine a později SS. Na konci dubna 1945, kdy se nacistická moc rozpadala, byla loď využita k převozu tisíců vězňů z koncentračního tábora Neuengamme a dalších pobočných táborů do přístavu Neustadt in Holstein.
Spolu s dalšími loděmi – Thielbek a Athen – sloužila Cap Arcona jako dočasné vězení. SS chtěla vězně skrýt nebo zlikvidovat dříve, než dorazí spojenci. Existují indicie, že nacisté plánovali záměrné potopení lodí s vězni, aby zahladili stopy válečných zločinů.
Tragický omyl RAF
Dne 1.května 1945 britské Královské letectvo (RAF) zahájilo útok na lodě v Lübeckém zálivu. Piloti obdrželi zprávy, že se na lodích nacházejí prchající jednotky SS. Netušili, že většina lidí na palubách jsou vyhladovělí, nemocní a bezbranní vězni.
Britské letouny zasáhly Cap Arconu raketami i bombami. Loď vzplála, posádka a strážci z řad SS se snažili uniknout, ale vězni zamčení v podpalubí neměli žádnou šanci. Mnozí uhořeli, jiní se utopili, někteří byli postříleni, když se pokusili dostat přes palubu do vody.
Počet obětí a mlčení
Celkový počet obětí je dodnes nejistý, ale odhady hovoří o 4 500 až 5 000 mrtvých, přičemž na Cap Arconě samotné jich bylo zhruba 4 200. Zachránilo se pouze několik stovek lidí – mezi nimi i pár vězňů, kteří se dokázali dostat do vody a měli štěstí.
Po válce byla tato tragédie dlouho zamlčována. Důvodem byl stud, byla to spojenecká akce, která zabila tisíce obětí nacistického režimu. Mnoho přeživších nebylo vyslechnuto a záznamy byly zčásti zničeny. V tehdejší atmosféře se jen málokdo zajímal o příběhy vězňů, kteří přežili nacistická muka, ale zemřeli rukou spojenců.
Dnes na událost připomínají památníky v Lübecku a Neustadtu, záznamy v muzeích a knihách, ale stále zůstává málo známá. Potopení Cap Arcony je důkazem chaotického konce války, tragických omylů a lidské krutosti. Příběh těchto lidí by neměl být zapomenut.
Zdroje:
