Článek
Orešnik je značně odlišný od svých předchůdců. Podle dostupných analýz může nést až šest hlavic, každou vyzbrojenou šesti submunicemi, což znamená celkem 36 samostatných explozivních jednotek. Tato schopnost z něho dělá vysoce destruktivní zbraň schopnou zasáhnout rozsáhlé oblasti s větší efektivitou než tradiční balistické rakety.
Další zásadní vlastností Orešniku je jeho potenciál nést jaderné hlavice. V ruské vojenské doktríně tak představuje důležitý prvek pro jaderné odstrašení. Prezident Vladimir Putin loni v prosinci prohlásil, že s touto raketou Rusko „prakticky nebude potřebovat jaderné zbraně“, čímž naznačil strategickou roli Orešniku v budoucích konfliktech.
Nová hrozba pro NATO
V případě konfliktu s NATO by Rusko pravděpodobně použilo Orešnik k zásadním útokům na letecké základny aliance. Většina moderních stíhacích letounů, jako je F-35, je závislá na rozsáhlých a sofistikovaných leteckých základnách, které jsou v případě zničení obtížně nahraditelné. Ruské zkušenosti z Ukrajiny ukazují, že tradiční balistické rakety, jako Iskander nebo Kh-101, mívají problém s přesností a proniknutí přes protivzdušnou obranu. Orešnik tyto nedostatky eliminuje díky většímu pokrytí cílové oblasti a schopnosti obcházet obranné systémy.
Současné systémy protivzdušné obrany NATO, jako je MIM-104 Patriot, by měly problém s likvidací Orešniku kvůli jeho vysoké sestupné rychlosti a schopnosti manévrovat před dopadem. Efektivně ho mohou zastavit jen pokročilé protiraketové systémy, jako jsou Arrow 3 a SM-3 Block IIA, jejichž počet je v rámci NATO omezený.
Jak NATO může reagovat?
Evropské armády budou muset přizpůsobit svou strategii a větší měrou investovat do ochrany svých leteckých sil. Jedním z řešení je rozmístění letounů na menší a záložní letiště, což znemožní Rusku soustředit útoky na několik klíčových cílů. Další možností je posílení mobilních jednotek schopných provádět opravy letounů přímo v terénu.
Důležité také bude navýšení skladů náhradních dílů a intenzivnější výcvik technického personálu. NATO by mělo pravidelně cvičit udržovací operace stíhacích letadel ve všech svých členských zemích, aby zajistilo jejich funkčnost i v případě, že budou muset operovat z improvizovaných letišť.
Budoucnost evropské obrany
Rusko nadále rozšiřuje své raketové síly, včetně infrastruktury pro výrobu velkých balistických raket, jako je Orešnik. Ačkoli ruská vojenská strategie v posledních letech ukazuje, že se nevyhýbá použití zastaralých zbraní, nové typy raket znamenají, že Evropa nemůže podcenit hrozbu další eskalace.
NATO má nyní příležitost podniknout preventivní kroky k ochraně svých sil a minimalizaci rizika zničení klíčové vojenské infrastruktury. Pokud aliance zůstane pasivní, Orešnik může v budoucnu znamenat značnou nevýhodu při obraně evropského vzdušného prostoru.
Zdroj. foreignpolicy.com
