Článek
V ráji toho na práci mnoho nebylo. Celé dny proto Adam vyléhal pod stromy a přemýšlel o všem možném, včetně teorie relativity, aby se aspoň nějak inteligentně zabavil.
Jednoho dne, bylo to už navečer, se obrátil k Evě, která ovšem nebyla ani trochu jeho zákonitou ženu, ježto spolu nebyli nijak oddáni, ani neměli spolu žádný sex, a říká: „Co když nejsme první lidé? Co když před námi Bůh stvořil jiné lidi? Pořád o tom přemýšlím, že Bůh musel před námi už stvořit nějaké lidi.“
Eva si zaťukala na čelo: „Proč by to dělal, proboha?“
Adam ale měl hned po ruce odpověď: „Protože je Bůh!“
Eva mávla rukou: „Hloupost! V Bibli se o tom nic nepíše, že by byli před námi nějací lidé!“
Ale Adam měl zase hned po ruce odpověď: „V Bibli se o tom ani nic psát nemůže, protože Bibli jsme napsali my, lidé, kteří nemůžeme vědět, co bylo před naším stvořením!
Ale je nemožné, aby Bůh před naším stvořením nestvořil nic jiného, protože pak by nebyl Bohem!
Bůh je, jak známo, jak nám sám řekl, věčný a nestvořený! A je-li věčný, pak musel dělat i něco předtím než nás tvořil, nemohl být celou tu věčnost nečinný, Bůh musí konat, Bůh musí jednat, jinak by nebyl Bohem, jelikož je Bůh je příčinou všeho, ovšem nemůže být příčinou nicoty, protože pak by i Bůh nebyl ničím než nicotou, tedy muselo existovat před naším stvořením něco, co stvořil Bůh, protože kdyby to nestvořil, existovala by jen nicota, a tedy by neexistoval ani Bůh sám.“
Ale Eva mávla jen rukou: „Tvoje starosti bych chtěla mít! Já nemám co na sebe, a tebe zajímají jen nějaké nesmysly.
Tu máš, kousni si, je fakt dobré.“
Eva podala Adamovi jablko a Adam, jak byl zamyšlený, si do jablka kousl, v ráji byla spousta jablek, která padala ze stromů a hnila na zemi bez užitku, protože je neměl kdo zpracovat v moštárně.
A bylo vymalováno, protože to bylo jablko poznání a první lidé se museli okamžitě pakovat z ráje a my na ten jejich prvotní hřích doplácíme dodnes, musíme dřít jako blbci a nic z toho nemáme, protože do hrobu si nic nevezmeme…
