Článek
Člověk snese hodně, co si budeme namlouvat, mnohem víc než toho snese třeba takový kůň.
Vidím to sám na sobě, kolik toho snesu.
Snesl jsem, když dostal Nobelovu cenu za literaturu Pinter.
„Budiž, pořád lepší, než kdyby ji dostal Kundera,“ řekl jsem si tehdy a nějak to přežil, těch pár měsíců, než mne přešel vztek na ty, co Nobelovu cenu udělují a taky než zmizel pocit nepříjemné prázdnoty, který se spolu s tím dostavil.
Snesl jsem, když Nobelovu cenu dostala Jelinek, snesl jsem, když dostal Nobelovu cenu Dylan (a ne Nohavica, který ho převyšuje o dvě třídy), snesl jsem i tu Korejku, která zkoumá ve svých knihách bůhvíco, protože když dostala Nobelovu cenu Tokarczuková, tak už ji potom mohl dostat každý.
Ale Krasznahorkaie, toho Maďara, Lászla, už snášet nehodlám!
„To na získání Nobelovy ceny stačí, abyste kritizovali Orbána za to, že je na straně Ruska a podporuje jeho spravedlivou válku na Ukrajině? Dostal by Krasznahorkai Nobelovu cenu, kdyby nekritizoval Orbána a kdyby nebylo v Maďarsku před volbami?
To raději už tu apokalypsu, totální a naprostou, než dalšího takového držitele Nobelovy ceny za literaturu, radši hrůzný konec světa než hrůzné nositele Nobelovy ceny!“ vykřikuji nahněvaně.
A všichni dobře víme, že z hroznů hněvu se lisuje to nejsladší a nejopojnější víno, protože krvavé a všechno to začne rozpadem V4…
