Článek
Když se Filip Turek v neděli ráno probudil ze svých ministerských snů (zdálo se mu, že je napřed ministrem zahraničí, pak se mu zase zdálo, že je ministrem životního prostředí, a pak zase, že je ministrem zahraničí i životního prostředí i kultury i sportu), zjistil, že nemůže vstát z postele.
Ležel na měkké matraci, ale když se chtěl otočit na bok, aby se pak mohl zvednout a vstát, cítil v zádech bolest tak ostrou a prudkou, navíc ke všemu ještě dosud nepoznanou, že jakýkoliv pokus o to, aby vstal, byl okamžitě zadušen již ve svém zárodku.
Jako zkušený automobilový závodník, a taky automechanik, který zrenovoval ve své dílně desítky luxusních veteránů, věděl Filip Turek hned, kolik uhodilo.
„Co se to se mnou stalo? To bude jistě plotýnka! Vyhřezla mi! A zítra mám jít na Hrad k prezidentovi! Ale jak tam můžu jít, když se nemůžu zvednout z postele!“ pomyslel si Filip Turek smutně a rozhlédl se bezmocně po svém pokoji, který byl vlastně zařízen docela prostě.
Pohled Filipa Turka utkvěl na obrázku, který visel nad stolem, na němž byla rozložena sběratelská kolekce nejrůznějších předmětů s nacistickou symbolikou, včetně několika, na první pohled pečlivě udržovaných dlouhých dýk. Tento obrázek si Filip Turek nedávno vystřihl z obrázkového časopisu.
Byla na něm, na tomto obrázku, dáma s kožešinovou čapkou a kožešinovým boa, jak vzpřímeně sedí a nastavuje divákovi těžký kožešinový rukávník, v němž se ztrácí celé její předloktí. Z toho však nelze vyvozovat, že by snad měl Filip Turek slabost pro kožešiny!
Tento obrázek si Filip Turek vystřihl proto, že stejnou kožešinovou čapku, stejné kožešinové boa a stejný kožešinový rukávník, a i úplně stejně vzpřímený posed jako tato dáma, měl i Václav Klaus, což Filipovi Turkovi na tomto obrázku líbilo nejvíce.
Když se Filip Turek na obrázek dostatečně vynadíval, znovu se pokusil vstát z postele. Ale ostrá bolest mu v tom opět zabránila!
Vzal si proto mobil, který měl naštěstí pod polštářem a volal Macinkovi.
„Tady Macinka!“ ozvalo se v mobilu.
„To jsem já! Jsem na tom mizerně. Nemůžu vstát, mám vyhřezlou plotýnku, lékaři dokonce zvažují operaci. Do zítřka se to, podle lékařů, určitě nezlepší. Prý to automobiloví závodníci mívají často, musíte jít na ten Hrad beze mne, jako tři mušketýři, nebo jako tři králové Balabán, Mašín a Morávek,“ popsal Filip Turek svůj zdravotní stav.
„Rozumím, zítra na Hrad nepůjdeš,“ potvrdil Macinka, že chápe smysl toho, co mu Turek řekl. „Nabídnu prezidentovi, že když tě jmenuje ministrem životního prostředí, tak budeš celé volební období v pracovní neschopnosti, takže se na ministerstvu ani neukážeš. To je, myslím, docela rozumný kompromis z naší strany.
Hele a příspěvky na sociální sítě dávat můžeš?“
„Jo, to můžu, to mi problém nedělá,“ odpověděl Filip Turek.
„Tak v tom pokračuj, statisíce lidí na to čekaj, co napíše, nesmíme je zklamat, víš, co myslím?“ připomněl Macinka.
„Jo, vím. Až půjdu na tu operaci, dám ti vědět,“ řekl Filip Turek.
„Jo, seš hodnej. A ještě něco, abych nezapomněl, to, že teď marodíš a možná půjdeš i pod nůž nemění nic na tom, že jsi stále ikonická postava Motoristů. To jsem ti chtěl říct. Měj se,“ rozloučil se Macinka s Turkem.
Filip Turek už mobil z ruky nedal, držel ho celý den, pořád přejížděl svými prsty po jeho dotykové obrazovce.
A co má taky politik, kandidát na ministra životního prostředí jiného dělat, když ho vyhřezlá plotýnka odsoudila k totální pracovní neschopnosti?
