Článek
Zlato chodím nakupovat do kvelbu k Šichtařové v Poslanecké sněmovně, tam ho mají nejlepší a taky nejlevnější.
Na vrátnici mě už znají, už se ani nemusím ničím prokazovat.
„Tak zase k Šichtařový do Next finance pro zlato?“ ptají se mě.
„Jo, pro zlato. Nevíte, jestli tam paní Šichtařová je?“ zeptám se.
„Paní Šichtařová tady už měsíc nebyla. Ale je tam ten její novej, ten je tam pořád,“ odpoví mi na vrátnici.
„To mi stačí,“ řeknu a jdu rovnou do kanceláře poslankyně Šichtařové.
„Tak co to bude?“ ptá se mě sympatický muž, který se tam nachází.
„Nějaké zlato,“ řeknu.
„Ano, samozřejmě zlato,“ přikývne muž a ukáže na regál za sebe, „zrovna včera nám přišlo. Zlato rovnou z Klondiku. Extra kvalita, chcete prach, nebo nuggety?“
„Vezmu si prach. Potřebuji si doma pozlatit latrínu,“ odpovím. „Dejte mi kilo.“
Muž bleskurychle nabere do papírového pytlíku zlatý prach a mrkne jej na decimálku.
„Je to patnáct deka víc, můžu to tak nechat?“ hledí na mě tázavě.
„Jo nenechte to tak,“ přikývnu.
„Máte naši zákaznickou kartičku Next Finance?“ mrkne na mě muž.
„Tady, prosím,“ podám mu zákaznickou kartu Next finance.
„Děkuji, tak to bude, prosím, 3 890 111 Kč rovných,“ řekne muž a dodá, „bereme jen hotovost.“
„Dejte mi to 3 890 120,“ řeknu a vysypu mu na pult 3 890 120 Kč v hotovosti.
„Díky moc, přijďte zas,“ usměje se muž a shrne prachy do šuplíku.
Beru si papírový pytlík se zlatem a odcházím.
„Uff, to je dneska zase pěkně!“ zvolám nadšeně, když zase stojím venku před poslaneckou sněmovnou.
A vůbec si nemusím nic nalhávat, je opravdu pěkně, Slunce svítí, škoda sedět zavřený v poslanecké sněmovně. Nadechnu se svěžího vzduchu a vydám se i se zlatem směrem k Újezdu, mám tam pod jedním stromem spolehlivou skrýš, poradila mi ji paní Šichtařová, kdyby zase přišla krize.
